Přiznám se, že k napsání tohoto článku mne přiměl dvojčlánek Václava Vlka staršího na téma Karel Kryl s názvem Vzpomínky zamrzlé v čase, protože už dlouho jsem nečetl o Karlu Krylovi článek, ve kterém by bylo tolik polopravd, nepřesností nebo nesmyslů a jehož jediným účelem bylo na Karla Kryla nakydat co nejvíce hnoje. A protože o Karlu Krylovi „něco málo“ vím, nedá mi to, abych se pokusil alespoň něco uvést na pravou míru.

Pan Vlk v první části svého článku píše, že: „...ač znám starého Kryla skoro celého nazpaměť, tohle (písnička Demokracie) je bohužel z doby, kdy se chtěl vrátit a tady koukal a nepochopil nic. Přijel a nečekaly jej jásající davy, v Německu se neprosadil, tady nic nového neměl, žádný (nový tvůrčí) úspěch, protože vůbec nechápal, co se zde děje...“.

Karel Kryl se do Československa vrátil primárně na pohřeb své matky, která zemřela 24. listopadu 1989 (původně byl do Československa vpuštěn pouze na jeden den, poté mu byl prodloužen pobyt o týden, ale o to nejde). A čekala ho plná divadla, plná náměstí, plné koncertní haly. Koncertoval prakticky nepřetržitě, od svého návratu, přes zpěv československé hymny z balkónu Melantrichu (spolu s ním tam byl Karel Gott), přes desítky koncertů v roce 1990 atd. I v roce 1992 byl problém sehnat lístky na jeho koncert. Kryla tento úspěch dost zaskočil, nevěděl, že jeho tvorba je až tak populární (což lze doložit z jeho rozhovorů z té doby). Ano, takhle skutečně vypadá neúspěch!

„V Německu se neprosadil...“ To je dost „nefér“ tvrzení, protože Karlu Krylovi o „prosazení se“ v Německu nešlo. Jemu šlo o prosazení se v Československu, pro které celou dobu v exilu svým způsobem pracoval. A to se mu povedlo. Ale když už mluvíme o Německu, Karel Kryl tam vystudoval vysokou školu a stal se redaktorem rádia Svobodná Evropa, měl svůj pravidelný nedělní pořad. K odchodu ze Svobodné Evropy v roce 1991 vedlo Kryla několik důvodů – nemožnost stíhat pravidelné zaměstnání a současně koncertovat v Československu, pocit, že pobyt ve Svobodné Evropě už je zbytečný a že je lepší, pokud bude pro svobodný stát pracovat v Československu.¹ Narozdíl třeba od Jaroslava Hutky, který v exilu živořil, vedl Karel Kryl v exilu „normální“ život. Byť v době, kdy zůstal v roce 1969 v exilu, byly fondy, nadšení a to všechno ostatní už minulostí. Speciálně pro pana Vlka podotýkám, že exil není totéž co emigrace.

„... tady nic nového neměl, žádný (nový tvůrčí) úspěch...“ To je pravda jen částečná. Karel Kryl jednak vydal „porevoluční“ desku Monology, jednak neměl potřebu některé své starší texty měnit (třeba „Hle, jak se perou“), protože byly stále aktuální, jednak, což je pravda, prožíval Kryl v roce 1993 tvůrčí krizi. Na druhou stranu

„...vůbec nechápal, co se zde děje...“ Naopak, Kryl byl jeden z těch, kteří poměrně přesně věděli, co se zde děje, a euforie ze „Sametové revoluce“ ho přešlo po deseti dnech. Neměl samozřejmě pravdu ve všem, v řadě věcí se mýlil (rozpad Československa například), ale řadu problémů dokázal pojmenovat: vadilo mu heslo „Nejsme jako oni“, vadilo mu neodsouzení komunistů „Po vinných ani slechu...“, které skončilo lustračním zákonem, byl skeptický vůči privatizaci. Jeho skepse byla zčásti oprávněná, protože je legitimní otázkou, kolik lidí, co si doslova nakradlo za totáče, vydělalo na tzv. malé privatizaci. Podotýkám, že Kryl neměl na mysli ani tak „malé zlodějíčky“ (veksláky, řezníky, vedoucí obchodů), jako komunistické papaláše.² Na druhou stranu se totálně mýlil v názoru na kupónovou privatizaci „Čekáme ve frontě na hovno na kontě“. Kritika tehdejšího prezidenta Václava Havla byla přesná a není k ní co dodat.

Ve stejně objektivním a přesném duchu se nese výklad Krylovy písně „Demokracie“, který byl doslova rozpitván do jednotlivých veršů a vět v druhé části článku.

„Demokracie rozkvétá, byť s kosmetickou vadou“ – Kryl byl realista a věděl, že demokracie není „bez vad“, rozhovorů na toto téma poskytl desítky. Co mu vadilo na československé demokracii, ostatně popsal dále. Je to dětinskost? „Ti, kteří kradli po léta, dnes dvojnásobně kradou“ – přímá narážka na komunistické papaláše, o kterých už tu byla řeč. Nejednalo se tedy „pouze“ o druhé náměstky soudruhů ředitelů národních podniků, jen na ně Kryl nenaráží. „Ti, kdo nás léta týrali, nás vyhazují z práce“ – logické doplnění předchozího. Nejde o představu „zlých kapitalistů“, ani náhodou! To by totiž jen těžko mohl Kryl ve svých rozhovorech uvádět, že jedním z důsledků pádu režimu bude nutnost lidí hledat si vlastní práci, skutečná konkurence. Argumentace dnešními údaji o nezaměstnanosti jsou zbytečné a nedávají smysl – leda v případě, že by někdo chtěl Krylův text z roku 1993 aplikovat beze změny na dnešní dobu.

„...a z těch, kdo pravdu zpívali, dnes nadělali zrádce.“ – Bez ohledu na amatérské psychoanalýzy a diagnózy pana Vlka jde o Krylův osobní povzdech nad tím, že jeho (ale nejen jeho) kritika společenských nedostatků „posttotalitní“ společnosti je brána jako zrada demokracie. Koneckonců o něm v duchu „kdo nejde s námi, ten je rozvraceč, kdo proti nám, je lump a břídil“ psala média už v roce 1993.³ Kryl dlouhodobě tvrdil, že demokracie je debata, že i politická opozice má právo na vlastní názor. Proto mu vadila netolerance odlišných názorů od „jediného správného“, vadila mu neschopnost koalice, neschopnost kompromisu, obával se neurvale vedeného předvolebního boje (ale předvolební boj jako takový nezpochybňoval, šlo mu o jeho kulturu).⁴

„Demokracie prospívá, bez nás a pragmaticky, brbláme spolu u píva, jak brblali jsme vždycky“ – nevím, proč zde pan Vlk vykládá tento verš pouze ve vztahu k podnikání, ale Kryl v něm nekritizuje ekonomickou nečinnost, ale nečinnost a pasivitu občanskou. To mu vadilo daleko více, proto ve svých rozhovorech Krylovi vadí klesající volební účast, „vnitřní emigrace“ řady spoluobčanů do jejich vlastních mikrosvětů, malá víra v sebe sama.⁵ Kryl v tomto verši rozhodně nekritizuje podnikání: „Skutečně si nemyslím, že ryjeme držkou v zemi. protože vzdor tomu že se pokroku brání na všech stranách a setrvale, normální lidský mozek, podnikavost a tak dále zvolna za těžkých podmínek vítězí. Jezdím skutečně po celé zemi a dívám se na to, že skutečně jsou nové restaurace, nové obchody a lidé, kteří jsou ochotní...Z druhé stranu vidím..že mnoho lidí utíká do duševní emigrace ve chvíli, kdy by se naopak měli rvát o každý moment...“⁶ Takže zase obráceně, pane Vlku. Po vašem „vedle jak ta jedle“. Co se týká obecného brblání u píva, to je u nás běžné v každé době.

Co se týká druhé sloky (odkdy se píseň člení na kapitoly?), Vlk rozebírá také verš „...farář nám slíbil nebesa a čeká na majetky“. Pan Vlk má pravdu v tom, že pokud církve čekaly, že jim budou komunisty ukradené majetky vráceny, nedočkaly se. Kryl ale napsal pouze, že faráři čekají na majetky – bezesporu dodnes aktuální verš. Pan Vlk dále píše, že neví, kdo v církvi na co čekal – svatá prostoto! Na co asi čekali ostatní občané Československa po pádu totality? Poté, kdy byly v roce 1991 přijaty restituční zákony? Snad ne na vrácení „svého“ majetku? Verš by šel vyložit i jako povzdech nad úpadkem víry v Boha, nad nedostatkem křesťanské morálky (ačkoli zrovna vzorný křesťan Kryl nebyl).

„...sbaštíme sóju bez sádla, u strejdy McDonalda“ – nevím, zda pan Vlk někdy jedl „normální“ český salám či párek, ale pokud ano, pak v něm byla i sója, přesněji sojové maso. Mimochodem, sojové maso jednu dobu „frčelo“ v „posttotalitních“ školních jídelnách. Ale o tom tento verš není. Kryl v něm dost jednoznačným způsobem kritizuje snahu za každou cenu dohnat Západ, co nejrychleji, zcela bezmyšlenkovitě. Verš je nutno vykládat symbolicky, nejen doslovně. Ostatně tomuto výkladu odpovídají názory Kryla, opět vyjádřené v řadě rozhovorů⁷ i jiných písní („Holáryjó“, „Babylon“).

„...král Václav jedna parta je se šmelinářským šmejdem“ – proboha, proč sem Vlk zase tahá majetky? Kryl nepochybně kritizuje Havla, to ano, ale podlé a blbé je nařčení, že za to může Krylova závist nad majetkem Václava Havla. O tu vůbec nešlo. Verš, pokud jej interpretujeme v souladu s tím, co Kryl řekl v desítkách rozhovorů na téma Václav Havel, naráží v prvé řadě na to, že mezi partou poradců prezidenta byla polovina komunistů nebo přímo estébáků. To je ten šmelinářský šmejd, pane Vlku, který Kryl tolik kritizoval. Jestli se v písni projevil i Krylův vyhraněný názor na rozdělení Československa a Havlovu trapnou roli v něm, to je otázka – možná ano.⁸ Ale závist kvůli majetku, o který Krylovi nikdy nešlo?⁹ Je vidět, že pan Vlk je skutečný znalec Karla Kryla.

„...pod střechou jedné partaje se u koryta sejdem“ – je narážka nejen na OF. Krylovi bylo proti mysli, že lidé po převratu volili jednu silnou stranu, ačkoli předtím volili 41 let jinou jednu stranu, protože preferoval koaliční vládnutí. Dokonce uvedl, že: „Strany přece mají silný sklon být totalitní, protože každá chce sto procent! Demokratická je jenom silná opozice, která těch sto procent nedopustí. Pro mne je však ideální strana ta, která by měla 50,01% hlasů a opozice 49,99. Aby nikdo neměl nic jisté, aby musel neustále dokazovat, že je dobrý a lepší.“¹⁰Namísto trapných dohadů á la „československé sověty“, pane Vlku, si stačí pročíst některé rozhovory Kryla. A co se týká vašeho tvrzení, že podle Kryla „měly v listopadu chrastit hilzny“, můžete uvést zdroj? Protože Kryl ve všech svých rozhovorech důsledně trval na tom, že pomsta je špatná věc, rozhodně nenavrhoval popravy – ani by je nepořádal. „Asi jsou lidé, kteří se chtějí pomstít. Je to pochopitelné, lidské, ale ne moudré. Nenávist a pomsty budí další nenávist a pomsty. Mně nejde o pomstu. Jde mi o spravedlnost a pravdu o všem, co se dělo. O pravdu přiznanou a zveřejněnou v článcích, rozhovorech, vzpomínkách, knihách... Abychom znali minulost a tohle se už neopakovalo. Hodně lidí v exilu chce jen morální satisfakci.“¹¹ A v jiném rozhovoru Kryl uvádí: „Říká se, jaká byla nebo je tahle revoluce. Ale i při slušné revoluci musí být každý zodpovědný za hospodářské i osobní jednání.“¹²

Co se týká zbytku písně, lze v ní snad při troše dobré vůle nalézt i další smysluplné verše, třeba: „...a ač nás chomout pálí, zaujímáme postoje, místo abychom stáli“ – což odpovídá již výše Krylem kritizované pasivitě občanů a přesvědčení, že se ta demokracie udělá sama. Taky by šlo uvést verš: „...bez poctivosti, bez práva, a hlavně bez ohledů“, který opět odpovídá Krylovým názorům, tentokrát na právo, potažmo na absenci právního státu, jakou pociťoval v letech 1990 až 1993, přičemž nelze říci, že by tyto jeho názory nebyly zcela neopodstatněné, pokud uvážíme nepotrestání komunistických papalášů, problematický rozpad státu a spoustu dalších problémů, které s sebou nesla porevoluční doba.

Srovnávat Krylovu „Demokracii“ s Wolkerovou „Baladou o očích topičových“ je nesmyslné, protože nesrovnatelné. Autory dělí prakticky 80 let, odlišná životní zkušenost (Kryl pracoval i jako dělník, zatímco Wolker nikdy fyzicky nepracoval a o dělnické třídě měl pouze mlhavé a nesprávné představy) i volba tématu. Co se týká literárních kvalit, to je věc názoru, objektivní přínos Kryla české poezii (štěpný rým) je nesporný.

Co se týká posmrtné desinterpretace Krylova textu, nad kterou se pan Vlk tak pohoršuje, sám není o nic lepší a desinterpretuje Kryla také, s hulvátstvím sobě vlastním. Doporučuji proto panu Vlkovi, aby předtím, než napíše již 487. text pro Neviditelného psa, aby věnoval potřebný čas předchozímu zkoumání problému, kterému se chce věnovat. Psát bez znalosti věci je sice v dnešní době častým jevem, ale alespoň u tak starého a zkušeného autora by tomu mohlo být jinak. Ke Karlu Krylovi je možné mít řadu skutečných výhrad, ale dělat z něj v jeho poslední životní etapě úplného pitomce jeho naprostou desinterpretací, je za hranicí dobrých mravů, obzvlášť v případě člověka, který je dehonestován posmrtně. Karel Kryl se ve své písni „Demokracie“ nemýlil, pouze popsal tehdejší skutečnost vlastními slovy, v souladu se svými vlastními názory.

Mýlil jste se vy, pane Vlku, téměř ve všem, co jste ve svém dvojčlánku napsal, protože o Krylovi nevíte skoro vůbec nic, přesto se pouštíte do rozboru jeho tvorby. Co kdybyste psal napříště pouze o něčem, čemu skutečně rozumíte?

¹ Mladá fronta Dnes, Praha, 1992, č. 87, 11. 4., Příloha, str. 5.
² "...se můžeme dívat na pana Štrougala, jak sedí ve své vile, dívat se na papaláše, kteří skupují fabriky, pivovary atd. z nakradených peněz, které vzali lidem.“ Vyškovské noviny, Vyškov, 1992, č. 3, 28. 8., str. 1.
³ Kryl se o tom zmiňuje třeba v rozhovoru pro Ring, Praha, 1994, č. 2, 29. 3., str. 10-11. Mimochodem, jde o jeden z rozhovorů, ve kterém Kryl rozebírá svůj text písně „Demokracie“.
⁴ Signál, Praha, č. 10, 1990, str. 7. Svůj názor v této věci Kryl nezměnil ani později, viz Reflex, Praha, č. 13, 1993, 22. 3., str. 36-39.
⁵ "Vadí mi nedostatek občanské neposlušnosti. Lidé si vzali demokracii jako fetiš, že je to dobrý, že nás to spasí. Zapomněli, že demokracie je druh vlády, který předpokládá angažovaného občana, v každém okamžiku, každou hodinu ochotného a schopného prát se za svá práva...“ Magazín Co vás zajímá, Praha, č. 11, 1993, str. 20-21.
⁶ Český expres Praha, č. 43, 1992, 20. 2., str. 5.
⁷ Třeba „Zbavili jsme se sice dědy Mráze, ale zase máme Santa Klause. Už nemáme Berjozku, ale McDonalda. To je to, co mě děsí.“ Severočeský deník, Ústí nad Labem, č. 95, 1993, 24. - 25. 4., str. 9.
⁸ Na konto role Havla při rozdělení Československa Kryl uvedl: „Václav Havel se nikdy neomlouval za to, co řekl nebo napsal. Nedávno jsem slyšel jedny Hovory z Lán, jak tam breptal...Bohužel breptal a skoro se omlouval za to, co řekl v parlamentu. Vzhledem k tomu, že hrdinně publikoval a zveřejňoval své věci vzdor všemu, šel za to do basy, to považuji za strašne nehodné. Nehodné člověka, kterého jsem v roce 1984 označil jako skutečného hrdinu těchto dní.“ Severočeský deník, Üstí nad Labem, č. 95, 1993, 24. - 25. 4, str. 9.
⁹ Kryl v desítkách rozhovorů řekl, že peníze potřebuje k životu, ale nelpí na nich, protože „ta poslední košile člověka nemá kapsy“.
¹⁰ Kurs 99, Praha, č. 1, 1990, duben, str. 8-9.
¹¹ Mladý svět, Praha, č. 8, 1990, 19. 2., str. 20-21.
¹² Kurs 99, Praha, č. 1, 1990, duben, str. 8-9.