Předesílám, že se s panem Kurasem osobně neznáme, nikdy jsme se neviděli ani spolu nehovořili, a jeden o druhém tudíž můžeme hovořit spíše povrchně. Jako čtenář Reflexu samozřejmě znám jeho sloupky – s některými jsem vcelku souhlasil, s řadou dalších ne, ale máme demokracii a svobodu slova, takže proč by je nepsal. Pan Kuras je spisovatelem, a ti, jak známo často nadsazují, fabulují a vymýšlejí si. Mým oblíbeným spisovatelem s nevyčerpatelnou fantazií je Vladislav Vančura a při četbě textu pana Kurase Oblbovat je kumšt (6.9.) jsem si vzpomněl na knihu Rozmarné léto. Paní Důrová tam praví: „Můj manžel plkává dosti často, ach!“ Pan Kuras bohužel ve svém textu plká opravdu hodně často.

Jím zmíněné prohlášení vědců evidentně nečetl, jinak by věděl, že tam o vítání migrantů není ani jediné slovo. Také jeho výrok o tom, že já tady prý chci nějaké migranty, je založen jen na lžích, které o mně kolovaly, a díky lidem, jako je pan Kuras, stále kolují na sociálních sítích. Kdyby si dal tu námahu a podíval se na má prohlášení od začátku prezidentské kampaně, zjistil by, že se proti kvótám a přerozdělování migrantů vyjadřuji po celou dobu naprosto konzistentně. Pan Kuras prostě stále nechce chápat, že migrace vyžaduje seriózní diskuzi, a že ji nevyřeší žádné radikální výkřiky. Vůbec nic také neví o kauze Evy Sykové a podsouvá mi jím vymyšlené nepravdivé výroky. Vrcholem jeho textu je pak údajná „šeptanda o mých vlastních trestných činech…“. To už je opravdu za hranou dobrého vkusu a bujné spisovatelské fantazie. Pan Kuras se snižuje k šíření dezinformací, aniž by se jakkoliv zatěžoval fakty. Máte to zapotřebí, Benjamine Kurasi?