K článku Čas uzákonit eutanázii je zde Milana J. Hamerského

K tématu bych připojil práv slov. Můj názor se od autorova názoru značně liší a rád bych vysvětlil proč. Kromě toho se – podobně jako autor – touto problematikou dlouhodobě zajímám, avšak dospěl jsem ke stanovisku zcela opačnému.

Shrňme si následující: eutanazie je aktivní usmrcení pacienta lékařem na pacientovu opakovanou žádost.

Podmínkou k jejímu provedení je, že pacient trpí (ne nutně fyzicky) a že všechny prostředky k odstranění utrpení byly vyčerpány. O eutanazii rozhodne kolektiv odborníků, ne pouze jeden samotný lékař. Eutanazií se tedy nerozumí upuštění od zbytečné léčby ani jí není úmrtí pacienta v důsledku kumulace vedlejších účinků opodstatněné léčby (např. zvyšování dávek morfia).

Pokusím se uvést několik důvodů k odmítnutí eutanazie a asistované sebevraždy (AS):

1. přes stávající zákonnou úpravu zůstává eutanazie a AS nelegální. Ve stavovském předpisu České lékařské komory je eutanazie jednoznačně odmítnuta. Vzhledem k povinnému členství v ČLK jsou všichni lékaři provozující praxi tímto předpisem vázáni. Kromě toho neexistuje žádné ústavní ani mezinárodní "právo na smrt", které by vycházelo z právní vědy.

2. I kdyby se zákony změnily a kdyby toto právo bylo uznáno za legální, stejně by zůstala eutanazie nemorální. Morálka není závislá na aktuálním právním pořádku a na většinovém mínění. Vykořisťování žen, dětská práce, to vše bylo - a v mnoha zemích stále je - legální, avšak nikoli morálně opodstatněné.

3. Soucit při úvahách o eutanazii může hrát zavádějící roli. Jednání, které se děje pod citovým vlivem, nemusí být mravně správné. Kromě citu musí podléhat i rozumu. V úvahách o eutanazii se uplatňují tři typy lidí: Ti, co stavějí na citu, jsou schopni eutanazii schválit. Ti, co stavějí na rozumu, jsou schopni na eutanazii vydělat. Ti, co stavějí na rozumu i na citu, eutanazii odmítají. Kromě toho cit každému radí jinak.

4. Kluzký svah. Úvahy o eutanazii začínají takto: jen v těch nejjednoznačnějších případech. Ale zde se praxe eutanazie nadlouho nezdrží. Indikace k provádění eutanazie se rozšiřují, až se nakonec svezou i ti, co nikdy nežádali. To není teorie -to je poznatek odvozený z praxe v zemích, kde se eutanazie a asistovaná sebevražda provádí.

5. Eutanazie a AS není soukromou záležitostí mezi pacientem a lékařem. Zabíjení lidí má dopad na všechny, na celou společnost, na její mravní povědomí i na její zákonnost. Legalizace eutanazie a AS znehodnocuje cenu života, podlamuje morálku lékařů a důvěru v lékařskou péči. Autor se mylně domnívá, že by praxe eutanázie byla a zůstala pouze soukromou a individuální záležitostí. Nic takového ale není možné. Eutanázie ze své podstaty není akt milosrdenství, ale institucionálně řízená aktivita, ve které subjektivní přání pacienta nemusí časem hrát podstatnou úlohu

6. Medicína se vyvíjela k současné podobě mimo jiné také proto, že lékaři své pacienty nezabíjeli. Umí si někdo představit, jak by vypadala lékařská péče dnes, kdyby - dejme tomu ve středověku - bylo zabíjení pacientů legitimní? Filosof M. Heidegger napsal: Konec filosofie, je místo, kde se její dějiny shromažďují do své krajní možnosti (Filosofie a úkol myšlení). Zabití pacienta je krajní možností medicíny. Pokud se tak stane, dá společnost přednost hubení pacientů, před jejich adekvátní léčbou.

7. Eutanazie a AS nemusí být svobodným rozhodnutím pacienta. Nemocní v terminální fázi jsou náchylní k jakékoli sugesci. Je-li o ně špatně pečováno, mohou tíhnout k eutanázii jako k nejlepšímu řešení.

8. Bolest a utrpení jsou dvě různé kategorie. Je pravda, že mnozí lékaři se obávají vedlejších důsledků účinné analgetické léčby a pro nemocné je nedostatečná analgezie zdrojem bolesti a strádání. Výchova k paliativní medicíně je naprosto nezbytná.

9. Uvědomme si, že i pro lékaře, který ošetřuje terminálně nemocného pacienta, může být smrt takového pacienta úlevou. Legalizace eutanazie nabízí lékaři jednodušší řešení než se snažit o zlepšení péče.

10. Schválit eutanázii v dnešním kontextu, by bylo opravdu skandální. V situaci, kdy dochází k diskusi o omezování lékařské péče, ke zhoršení její dostupnosti a k nárůstu nákladů na obtížně léčitelné pacienty, by bylo její schválení cynickým výsměchem všem budoucím i současným pacientům

Osobně se domnívám, že v medicíně je potřebné diskutovat o všech problémech, které moderní doba přináší. Domnívám se, že odpovědí na volání po eutanazii může být rozvoj paliativní a hospicové péče a respekt k předem vysloveným přáním pacienta, které ovšem nezahrnují poskytnutí eutanázie.