25.4.2024 | Svátek má Marek


POLEMIKA: Diskutabilní politik, slabý čtenář

22.7.2006

Jan Zahradil je možná milý a hodný člověk (i když jeho nervózní reakce například na jakékoli gesto, jež mělo vést k stabilizaci česko-německých a zejména česko-bavorských vztahů, by mohly hovořit pro opak), ovšem čtení mu dvakrát nejde. Jinak by stěží polemizoval s něčím jiným, než co jsem v Neviditelném psu napsal.

Samozřejmě vím, že se Jan Zahradil podílel na formulování koaliční smlouvy ODS-KDU-ČSL-SZ. Stejně tak mi je známo, že Alexandru Vondrovi nabídl post ministra zahraničí jako první (jiná věc je, zda spíše nešlo o "z nouze ctnost"). To ale nic nemění na tom, že koaliční smlouva zní vstřícněji než dosavadní Zahradilovy formulace a že Vondra je konsensuálnější osoba než Zahradil. Aby tedy nebylo mýlky: Janu Zahradilovi za jeho aktuální postoje upřímně děkuji.

Sám by se v Černínském paláci patrně trápil. Pověst zlého muže získal v Bruselu, Berlíně, Mnichově, Paříži a řadě dalších evropských velkoměst. Orientace na britské a polské konzervativce dokonce překryla jeho druhdy sympatické liberální postoje. Mimochodem, Zahradilovy unavené oči přehlédly, že jsem psal o dočasném pohřbení nápadu na vznik euroskeptického klubu v Evropském parlamentu. A skoro bych se vsadil, že ona "dočasnost" přečká i rok 2009. Mezitím zakládané Hnutí pro evropskou reformu po vzoru Václava Klause nepovažuji za nic zajímavějšího než je kdejaký zahrádkářský či turistický spolek.

Dělat zahraniční politiku bez dostatečné důvěry nelze. Pokud si tuto skutečnost Zahradil uvědomil, s uznáním smekám. Pokud má koaliční smlouva a Vondrova nominace toliko mást naši i zahraniční veřejnost a maskovat pokračování konfrontační linie, kterou se ODS proslavila v uplynulých čtyřech letech, zaslouží si tvrdého odsouzení. A pokud Jan Zahradil nechce vstoupit do Topolánkova kabinetu jen proto, že se bojí, že by nakonec nebyl ani ministr, ani europoslanec, ani člen grémia ODS, udělá si o tomto projevu politické "odvahy" obrázek každý sám. Přitom znovu opakuji, že žádné z předešlých tvrzení před ostatními nefavorizuji. Pravdu zná jen pan Zahradil - a ne vždy se musí shodovat s tím, co říká a píše.

Snad jen jedním si jsem jistý. S Milošem Zemanem se rozcházím v tvrdém odsudku Jana Zahradila. Když pominu Zahradilovo zahraničněpolitické blouznění, cením si jej pro jeho moderní politické názory na registrované partnerství, protidrogovou politiku, problém potratů a vzpomněl bych si i na další. Už několikrát jsem se nechal slyšet, že česká vnitřní politika by nejspíš snesla více Zahradilů. Byl bych proto rád, aby i pan Zahradil více používal chladnou hlavu, nikoli jen vášnivé srdce. Pak už jen zbude polepšit se v tom čtení…