Nedávno se mi stalo, že jsem vyjádřil zdravé pochybnosti o článku bratra Tomáše Zdechovského, takto europoslance za KDU-ČSL a člena Rozpočtového výboru Evropského parlamentu.

Bratr Zdechovský (a oslovuji ho tak jedině proto, že si vzpomínám, že se jmény sourozenců oslovovali členové jeho sdružení, které si říkávalo - a prý i dodnes říká - politická strana) se rozčílil a poslal redakci Neviditelného psa rozzlobenou filipiku. Redakce, velice správně, dle mého osobního názoru, jeho protest zveřejnila.

Jelikož ale jde o snůšku nehorázných nesmyslů, které bratr (nikoliv můj, musím podotknout, nikdy jsem nebyl členem žádné politické strany a nemíním to měnit ani na stará a bolavá kolena), tedy jelikož ale jde o snůšku opravdu nehorázných nesmyslů, tu a tam říznutých osobními útoky, rozhodl jsem se, že přivedu bratra Zdechovského na veřejný pranýř.

Filipika bratra Zdechovského mi připomněla způsoby chlapců, kteří se ve veřejné volbě ucházejí o úřad veřejného antouška v Horní Dolní. Jestli takhle oponuje europoslanec, přestávám se divit současnému stavu starého světadílu. Bratr Zdechovský zahájil polemiku neinformovaným a neurvale osobním útokem na protivnou stranu. Potvrdil platnost rčení, že když nemáš důkazy, můžeš vždycky ještě začít nadávat.

Bratr Zdechovský se ptá, zda mám monopol na pravdu. Odpovím mu co nejstručněji: ano, mám. Alespoň v tomto případě. A alespoň ve srovnání s ním.

Vysvětlím vzápětí.

On je totiž zásadní rozdíl mezi skutečností a názorem na skutečnost. To bratr Zdechovský tak nějak lidsky přehlédl.

Pár drobností, které bych NEmusel uvádět, kdyby si bratr Zdechovský udělal domácí cvičení.

Takže: mým argumentem (a důkazem pravdy) rozhodně NEbylo, že žiji už dlouhá desetiletí v zemi javorového listí, to byla pouze dobře míněná připomínka redakce. Ale, když už to bratra Zdechovského zaujalo, že tomu věnoval celý odstavec, dodatek: celá ta dlouhá desetiletí pracuji v Kanadě jako profesionální novinář. Dnes už sice jsem v důchodu, ale i tak pořád pracuji ve svém oboru. Dodám také, bez veškeré falešné skromnosti, že se mi povedlo vystoupat až k poměrně vysokým metám v nejvyšší lize kanadského novinářství. Byla to sice piplačka, ale stálo a stojí mi to za to.

A teď maličkost: stalo se mi před dvěma desítkami let, a vlastně poměrně čirou náhodou, že jsem se dostal k otázkám přistěhovalectví do Kanady a hlavně k otázkám kanadského zákonodárství v této oblasti. Tudíž jsem se také dostal k osobám, které celou tuto oblast kanadského veřejného života ze svých úřadů řídily a řídí. Zde podotýkám, že jsem se k této tematice dostal jako kanadský novinář, tedy jako člověk, který má (ze zákona) přístup vlastně skoro ke všemu, co se týče předmětů, o nichž píše.

Tak nějak lidsky se mi stalo, že jsem zůstal věren svým zdrojům (a ony zůstaly věrny mně). Tím tak nějak lidsky naznačují, pakliže to bratru Zdechovskému dosud nedošlo, že mám s touto tematikou něco společného jako profesionální kanadský novinář.

Bratra Zdechovského se dotklo, že jsem napsal, že se asi nehnul z Parliament Hill. Na svou obhajobu dodává, že navštívil přistěhovalecká zařízení.

Hm. Bratru Zdechovskému patrně uniklo dost důležité slůvko: asi.

A hlavně: unikl mu úvod, který pojednával o vesnicích knížete Potěmkina.

Možná byl rozčilen, i když já osobně bych tato jeho prolhášení (to není překlep, to je výraz, který kdysi zavedl do češtiny nezapomenutelný Jan Werich), tedy, já osobně bych jeho prolhášení zcela klidně označil za způsob chování, který si bratr Zdechovský osvojil pobytem v politice.

Bratr Zdechovský popisuje, jak si ověřoval skutečnosti. Použil výrazu dojmologie. Inu, ano, dojmologie, bratře Zdechovský. Viděl jste pěkně vystříhaný výběr a vznikl vám dojem.

Bratr Zdechovský se velice mylně domnívá, že Kanada nemá s NElegalnimi uprchlíky takový problém, jako má Evropa. Opět: bratr Zdechovský nemá ani ponětí, o čem mluví. Nikdo mu asi nikdy neřekl, že i ti evropští úředníci mají dost často zatracené problémy, když chtějí někoho, kdo se jim ohlásil co uprchlík, nějak najít. Z jakéhokoliv důvodu. Proti Kanadě jsou jejich potíže procházkou růžovým sadem.

Co se týče číslic, jimiž se tak usilovně ohání bratr Zdechovský, zase potíž: vzal do ruky číslice, které mu ochotně dali kanadští úředníci.

Ty číslice neodpovídají skutečnosti. Stačilo by, kdyby si bratr Zdechovský prolistoval kanadský federální rozpočet. Jen tak zběžně. Doufám, ba dokonce drze předpokládám, že jako člen rozpočtového výboru evropské sněmovny snad dovede listovat v podobných tlustospisech. Měl by se na chvilku zastavit u číslic pro přistěhovalectví. Pakliže mu nestačí dvacet prstů, může si vypůjčit kalkulačku. A bude se příšerně divit.

Co se nehorázností ministerského předsedy Justina Trudeaua dotýče a hlavně pokud jde o jeho požadavek, aby Kanada přijala desítky tisíc údajných (to slovo zdůrazňují záměrně) uprchlíků, možná by stačilo, kdyby se bratr Zdechovský podíval do archívů kanadských sdělovacích prostředků. Jistě, některé pana učitele amatérského dramatu chválily, jiné mu lály, ale všechny uváděly totéž: pan ministerský předseda nařídil krkolomný termín. Jejich zdroj? Sdělení kanceláře ministerského předsedy Kanady.

Mimochodem, já ta sdělení dostávám dodnes do své e-mailové schránky také. Takže i můj zdroj.

Pan Zdechovský také klade (doufejme, že pouze řečnickou) otázku, jakého vzdělání má dosíci ten, kdo usiluje o skutečný nejvyšší úřad v zemi (papírově je v Kanadě nad ministerským předsedou generální guvernér jmenovaný Jejím Veličenstvem, papírově také to je generální guvernér, kdo jmenuje nebo odvolává ministerského předsedu).

Zase: rozhodně vyšší než bakalář umění, což je pojem velice zahrnující a obecenstvo ho ani nebere vážně. Říká se o něm, že to je stupeň, který se hodí nejvýše k práci v nějaké rychlovyvařovně, kde jeho nositel umí správně vyslovit otázku, zda si zákazník přeje k hlavnímu jídlu také hranolky (doslova: you want fries with that?).

Vážněji řečeno, nic proti těm, kteří dosáhli alespoň tohoto stupně, ale nedá se svítit, na stěhování do domu na adrese 24 Sussex Drive, Ottawa, Ontario, je to zatraceně málo.

Řečeno jemně: je obdivuhodné, že magisterské tituly z Českých Budějovic (v tak záslužných oborech jako je pastoračně sociálni asistent a pedagog volného času) a z Brna pak mediální studia (co to je, pro přírodu?) a žurnalistika, a navíc ještě bakalářský od římských salesiánů v Římě (politická kommunikace) stačily bratru Zdechovskému k zisku členství v rozpočtovém výboru.

I když, proč se divit: Barack Hussein Obama sice vystudoval práva, ale než se dostal do politiky, působil jako obecní pořadatel (community organizer). Doby se mění, takže i takový Tomáš Zdechovský se může dočkat (a dočkal se) svých patnácti minut slávy.

Ale úplně vážně řečeno: bratr Zdechovský šlápl do výkalu, a bylo by možná lepší, kdyby o tom do budoucna raději taktně pomlčel. Kdyby to, řeceno řečí lidovou, už nerozmazával.

Ovšem dobročinnosti se meze nekladou, takže sděluji, že bude-li si bratr Zdechovský opravdu moc přát mít poslední slovo, může je mít.