Na obhajobu AV před likvidací se nyní postavil i její bývalý předseda Václav Pačes . Ten sice nehovoří v nadpisu jako Hořejší o likvidaci, ale o „poškození“, nicméně závěr je stejný. AV, naše „nejlepší vědecké pracoviště“, bude rozpočtovým výhledem na roky 2010-12 odsouzena k záhubě.

Troubení na poplach, které vedoucí pracovníci AV provozují, je pochopitelné. K tomu, aby se AV uživila v současném rozsahu, potřebuje bratru 1-2 mld. Kč ročně, například ze zahraničních i domácích grantů apod. Tak kvalitní ale zase výzkum a vývoj na AV není, aby si pánové věřili a proto se snaží alespoň udržet co nejvíce peněz plynoucích ze státního rozpočtu.

Nemá cenu opakovat stále stejné argumenty proti i pro AV. Jsem přesvědčen o tom, že AV bude moci fungovat i s mnohem menším příjmem ze státní kasy. Jednu poznámku k argumentaci pana Pačese si ale neodpustím. Podobně jako někdejší rozhodnutí (později zrušené) o sloučení FN a Ústavu hematologie vyvolalo na straně odpůrců tohoto řešení spekulace o „lukrativních stavbách a pozemcích“, kterých se chce „kdosi“ zmocnit, i Pačes spekuluje o záměru „kohosi“ přijít k budovám AV, dokonce na Národní třídě. To je pokus odvést pozornost od tématu reálných výsledků práce AV na pole politikaření. Očekávám, že se na tuto vlnu za chvíli naladí i Paroubek, a AV tak získá „důvěryhodného“ podporovatele.

Pačes argumentuje, že AV už na počátku devadesátých let prošla ozdravnou kúrou a počet jejích zaměstnanců klesl na polovinu vůči éře socialismu. Se sarkastickým zadostiučiněním lze prohlásit, že se tím nic závažného pro českou vědu nestalo. Další redukce AV proto může klidně proběhnout. Anebo, pánové akademici, hledejte nové sponzory vaší nadprůměrné vědecké činnosti. Pokud je skutečně vaše práce tak vynikající, nebude to žádný problém!