Žádná věc se neděje bez příčiny. Pan Klíč se na toto téma ve svém článku Kauza Drobil - cui bono? rozepsal skutečně hloubavě. Dokázal odhalit cíl mediální hry, má jím být diskreditace Pavla Drobila, Ivana Langra a ODS.

Já se vůbec nedomnívám, že cílem participantů aféry byla diskreditace ODS. Naopak, cílem, pokud se dá vyrozumět z nahrávek pana Michálka a z jeho svědectví, bylo nelegálně převádět značné částky z peněz Státního fondu pro životní prostředí na účet ODS a udržet to pěkně pod pokličkou. Dokonce na těch nahrávkách slyšíme pana Knetiga, jak říká, že jde o víc než firmy KPMG a Mott Mac Donalds nebo o kauzu pražské čističky. Cílem je „nastavit systémová pravidla“, aby už „nekradli všichni“, ale aby „peníze, které se ve Fondu hýčkají, prostě šly na tu věc“, čti: aby kradli jen ti do věci zasvěcení.

O tom se pochybovat nedá. Je to jasně slyšet v nahrávkách, které byly zveřejněny. Jejich znění není ani tak málo kryptické jako známí „kapříci“ nebo proslulých „pět českých na stole“. Pan Knetig na nich hovoří zcela jasně, cíl nezastírá:

"Pro toho Pavla, aby měl někdy šanci být prostě premiérem, tak on bez toho, že pro tu stranu mimo jiné i vydělá peníze... aby jinými slovy ta strana mohla být dál. A teď si samozřejmě říkám: Ano, není to správný... opravdu je to loupež za bílýho dne." "Jak jsme se domluvili s Pavlem, tak se potom stane, že tam nic nezůstane, kradou všichni... Kdežto když si to vezmeš, nastavíš systémový pravidla, nastavíš klíčový lidi, tak ty víš, že ty peníze, který se tady hýčkaj, tak neskončily někde jinde, prostě jdou na tu věc."

Nepochybně zde došlo ze strany pana Knetiga k pokusu přesvědčit pana Michálka, aby se tohoto procesu účastnil. E-maily, jejichž pravost může policie snadno ověřit, potvrzují Michálkovo tvrzení, že se ve věci angažoval i jeho náměstek Dušan Fibinger.

Tím se dostáváme k onomu „cui bono“ z titulku pana Klíče. Prvotní příčinou celé kauzy byla snaha přemístit značné finanční prostředky, konkrétně se mluví o částce půl miliardy korun, z jednoho státního fondu do nepovolaných rukou. Nepochybně tou osobou, nebo organizací, na kterou se v titulku tážete (cui bono? – v čí prospěch?), byla, k mé velké lítosti, ODS. Mělo se to stát prostřednictvím podpisu pana Michálka pod dopisem Fondu, kterým by on, jako ředitel fondu, potvrdil, že Fond nemá žádné námitky bránící tomu, aby se tendr na pražskou čističku realizoval.

Můžeme spekulovat o čemkoliv, i o tom panem Klíčem v pozadí viděném megatendru. Mimochodem, i já jsem si dosud myslel, že by se megatendr měl rozdělit. Nemám rád megaakce. Cosi mně říká jim nedůvěřovat. Je to jen pocit, neumím, protože nejsem ekonom, uvést nějaké racionální důvody. Možná je tím důvodem cena, možná někdo soudí, že by se staré ekologické škody daly napravit levněji. Možná pro to má i odborné argumenty.

Možná jsou i stejně fundované důvody tendr nerozdělovat. Nevím. Je tu jen ta nedůvěra.

Ještě větší nedůvěru ale cítím po tom, co právě vyšlo najevo. Obávám se, že by se o rozdělení megatendru a výběr firem pověřených náhle vzniklým množstvím veřejných zakázek měli starat ti, kteří „nastavují systémová pravidla“ a „nastavují klíčové lidi“, aby „hýčkané peníze“ neskončily někde jinde, než chtějí autoři těchto pravidel.

Taky nedůvěra, ale opřená o již dokumentovaná fakta.

Cosi mi říká nedůvěřovat osobě, kterou podle článku, na který odkazuje pan Klíč, hledá Nečas. Bude ji pan premiér hledat stejně pečlivě, jako hledal osoby pověřené řízením Ministerstva životního prostředí a Státního fondu životního prostředí? Bude ji vybírat podle kriterií „systémových pravidel“, nastavených panem Knetigem? Budou pro správu ekotendrů, opět vybíráni „klíčoví lidé“, kteří se postarají, aby peníze tekly správným směrem? Dojde ne k jedné, ale k množství „loupeží za bílého dne“?

Nicméně, zde jsme, narozdíl od právě propuklé aféry, skutečně někde jinde. Nedá se ani hovořit o „účelových interpretacích“, není totiž co účelově interpretovat. Nevím zatím o žádném důkazu machinací s megatendrem, kromě toho, že v nahrávkách pana Michálka pan Knetig hovoří o tom, že je ve Státním fondu životního prostředí nutno nastavit permanentně fungující systém, ve kterém by nekradli všichni, ale jen ti pověření. Dá se logicky lehce odvodit, že mezi těmi budoucími veřejnými zakázkami, o které by „nastavený systém“ měl pečovat, by ty ekologické, vzniklé rozdělením megatrendu, tvořily podstatnou část.

Nebylo by možná jednodušší udržet pod přísnou veřejnou kontrolou jednu zakázku než stovky menších?

Článek pana Klíče tu mou nedůvěru nevyvrátil. Jen cosi mlhavě naznačuje. Zatím se mu jen podařilo vzbudit ve mně velmi silnou nedůvěru v úmysl ODS zrušit megatendr a rozdělit jej na menší tendry.

Naproti tomu v případě pražské čističky mám důkaz pro to, abych si takový názor udělal, v nahrávkách a e-mailech pana Michálka.

Proto by se pan Klíč neměl divit, že novináři „neřeší“ problém megatendru. Není to tak úplně pravda, informace i spekulace se v tisku objevují. Ale pokud jde o spekulace, i ti novináři přiznávají, že zatím jde opravdu jen o spekulace. Nic konkrétního ještě nikdo nezjistil. V případě, o kterém je řeč, toho naproti tomu vyšlo najevo hodně. A tak novináři logicky věnují daleko více pozornosti konkrétnímu případu, o kterém mohou psát články založené na faktech a ne na spekulacích. Nedělám si iluze, že si i tak sem tam nezaspekulují, ale skutečností je, že nemusí. Materiál je docela výmluvný sám o sobě. Důkazů je dost.

Ano, uvědomuji si, že u soudu, pokud k němu vůbec dojde, nemusí tyto důkazy obstát, stejně jako neobstály nahrávky v případě „pěti českých na stole“. I to je u nás možné, ačkoliv podle mého názoru jsou slova pana Knetiga velmi explicitní, nejde o kryptické „pět českých na stole“, které by obžaloba mohla „účelově interpretovat“ v neprospěch obžalovaných. Námitky obhajoby se budou v tomto pravděpodobně týkat spíše faktu, že šlo o nahrávky bez vědomí nahrávaných osob a popření účasti osob nadřízených. Obhajoba pana Drobila by se jistě snažila popřít, že ministr pány Knetiga a Fibingera pověřil k tomu, aby nátlak na pana Michálka vyvíjeli. I tak to bude mít těžké, to, co pan Drobil v nahrávce svého vlastního rozhovoru s panem Michálkem - ještě před tím, než věděl že je rozhovor nahráván – říká, se dá shrnout do jedné věty: „Pokud něco máte, můžete s tím běžet na policii, ale za pana Knetiga dám ruku do ohně a pan Fibinger má mé absolutní absolutorium.“ A zároveň s tím dává panu Michálkovi na vybranou ze tří možnosti. Pan Michálek bude spolupracovat s pány Fibingrem a Knetigem, nebo se stane náměstkem pana Drobila, nebo...

V každém případě budeme muset, znovu říkám, pokud k němu dojde, respektovat rozhodnutí soudu. Nic jiného nám nezbývá. Bude je muset respektovat veřejnost i media. Budu je respektovat i já. To ovšem neznamená, že se s ním musím ztotožnit. Stejně jako jsem po rozhodnutí soudu nezměnil názor na „pět českých na stole“, stejně jako jsem nezměnil názor na milionové „vstupné“ k ministru Rathovi. A svůj názor, bez ohledu na rozhodnutí soudu a i bez ohledu na to, zda se případ vůbec k soudu dostane, nezmění ani veřejnost a voliči ODS. Osud participantů v této kauze je jedna věc a dopad kauzy na ODS je věc jiná.

Pan Klíč zachází ve svých „odhaleních“ skutečně daleko. Chce důkaz, že pan Drobil pověřil svého asistenta vyvedením peněz do ODS. Skutečně, pan Drobil to nikde v těch dosud zveřejněných částech nahrávek neříká. Zapomeňme tedy na to, že pan Knetig jeho jménem hovoří, možná se, jak říká pan Drobil, opravdu zbláznil nebo se jen vytahoval. V každém případě ale Drobil panu Michálkovi za a) vyhrožoval a za b) nabízel úplatek (povýšení do funkce náměstka), když nahrávky zničí. Tomu se tuším v trestním právu říká spoluúčast, nebo napomáhání. V každém případě to, bez ohledu na výsledek vyšetřování, budou voliči takto intepretovat.

Vymýšlet si spiklenecké teorie o komsi, kdo odkudsi z pozadí tahá v případu Drobilovy aféry za nitky, aby zdiskreditoval ODS, je skutečně mimořádně hloupé. Pokud chce pan Klíč najít toho, kdo ODS zdiskreditoval, nemusí se dívat daleko. Pochybuji, že to bylo cílem Pavla Drobila, pana Knetiga, pana Fibingra a Petra Nečase. Pokud to jejich úmyslem bylo, uspěli nad veškerá možná očekávání. V každém případě ODS zdiskreditovalo jejich jednání a mediální hru živí jejich mlžení.

Vedlejším produktem jejich snažení je navíc i diskreditace rozdělení megatendru.

Hledat někoho v pozadí je zbytečné. Že se na případ nabalují nová odhalení a další někdy až tragikomické postavy, je sice mediálně zajímavé, ale na základních faktech to nic nemění.

Pan Klíč a celá ODS by si měli uvědomit, že politický dopad pro ODS je naprosto zničující a že se z toho nevychytračí sebesofistikovanějšími spekulacemi. Že ani úctyhodná kreativita pana Klíče ve vymýšlení spiknutí proti ODS nezakryje fakt, že ODS je věcí vážně poškozena a že se podobná snaha o mlžení a matení opět, jako už tolikrát před tím, obrátí proti ní. Že pan Klíš a jeho nadřízení vedou ODS do záhuby. Že „mocenské skupiny v ODS“, o kterých na nahrávce hovoří pan Drobil a které já nazývám „kmotři“, ničí stranu pro svůj vlastní osobní zisk.

ODS vede naprosto nešťastnou, hloupou a sebevražednou politiku.

Znovu dodám, že k mé lítosti. ODS kritizuji proto, že mi na ní stále ještě záleží, i když už někdy sám nevím, proč. Asi proto, že v ODS je stále ještě dost lidí, kterých si vážím a o jejichž charakteru nepochybuji. Bohužel se mi zdá, že osud ODS je naprosto lhostejný těm, kdo o něm dnes rozhodují.