10.12.2018 | Svátek má Julie


FOTOČLÁNEK: V kraji víly Netřebky, aneb Rok na Poděbradské rovině

3.10.2018

Jak víla Netřebka děti povodila kolem dokola

Jednoho rána víla Netřebka otevřela v pomněnkových peřinkách své pomněnkové oči, ale hned je zase rychle zavřela. Jauvajs, jauvajs, hekla si napoprvé i napodruhé, a vystrčila z pod peřiny nohy. Podívej, motejli, jak se mi na nohou kroutí palce! Mankote, že ono už bude září? To já podle kroutivých palců poznám hned, povzdychla si a šla se podívat z okna ven, jestli se neplete a jestli tu září opravdu je. A protože vílí znamení skoro nikdy neklamou, září tu opravdu bylo a navíc se tvářilo studeně.

Víla Netřebka

Víla Netřebka

Jak tak víla Netřebka kouká na to nenaladěné září, zaslechne v dálce, jako by někdo plakal. Někdo, kdo ještě pořádně neumí smrkat, a navíc nemá kapesník. To jsou mi pořádky, vždyť je sobotní ráno, to by nikdo plakat neměl, a už vůbec ne malé děti, pomyslela si víla Netřebka. A že kolem zrovna tím směrem letěl strýček Větříček, naskočila na něj a natošup se ocitla v zahradě, kde na lavičce seděla malá ubrečená holčička.

Ty jsi kdo, a proč tolik brečíš, postavila se před ni víla Netřebka a vylovila z kapsy čistý kapesník. Smrkni, a ještě jednou pořádně, řekla přísně holčičce v puntíkatých legínkách, která z toho všeho byla tak vykulená, že hned vílu Netřebku poslechla.

Já jsem Lucinka a brečím tady proto, že v pondělí půjdu poprvé do školky, odpověděla holčička Lucinka, a už už začala znovu natahovat moldánky. Aha, zamyslela se víla Netřebka. To je ovšem veliká věc, když jde člověk do neznámého, řekla pak rozšafně. To se většinou bojí. Člověk, víla i človíček jako ty, dodala víla Netřebka a usmála se na holčičku Lucinku. Neboj se nic, já tě v tom nenechám. Nejdřív mi ale řekni, jestlipak ti maminka na ten slavný den koupila něco hezkého na sebe, zeptala se víla Netřebka a holčička Lucinka zapomněla smutnit a začala hned vyjmenovávat, že má nové krásné bačkůrky a novou krásnou sukýnku, taky novou krásnou bundičku a novou krásnou mikinku, a že na bačkůrkách jsou kytičky a na bundičce růžová srdíčka. A taky že má nového plyšáčka a to že je medvídek koala a že ten půjde do školky taky poprvé a že tam půjdou spolu, poskočila si najednou už veseleji holčička Lucinka.

Končí léto

Končí léto

Víla Netřebka se na ni usmála a řekla trochu tajemně, že je vždycky se čeho přidržet. Ruky, stébla nebo bačkůrek s kytičkami. A že když je ouvej, je dobře se podívat na nohy, které stojí na pevné zemi, po které se dá dojít kamkoli, a hned potom nahoru nad hlavu, kde – co svět světem stojí – po obloze každičký den putuje slunce, to jen někdy mezi ním a námi stojí mraky a my ho chvíli nevidíme.

Holčička Lucinka se na vílu Netřebku vážně podívala a řekla Hmmm. Třeba jako včera ho nevidíme, viď? A dneska. Ale zejtra třeba zase sluníčko uvidím. Nebo přijde v pondělí. Do školky, zasmála se Lucinka. Tak ahoj. Já musím říct koalovi, aby nebrečel. Že půjdeme do školky spolu a že mu maminka taky koupí bačkůrky, řekla přesvědčeně. A někdy zase přijď, dodala zdvořile a zmizela v domě. Já přijdu!, volala za ní víla Netřebka. Vždyť jsem ti slíbila, že tě v tom nenechám.

Stará hrušeň

Stará hrušeň

Protože vílí sliby platí, jednoho krásného dne se víla Netřebka objevila ve školce a vzala holčičku Lucinku za ruku. Za nimi se hezky po dvou seřadily všechny ostatní děti a úplně nakonec si stoupla paní učitelka. A takhle se vydali na cestu ze školky ven, a víla Netřebka dětem ukazovala, kde je její oáza a kde byla řepařská dráha, kudy teče potok a že se jmenuje Velenický, a že tady je lipový park, do kterého nedávno přibyla nová lípa, protože byla zasazená ke stým narozeninám naší republiky.

No páni, ta je stará, jako náš pradědeček, zavolal Kristián, a všechny děti se tomu podivovaly, a víla Netřebka vedla děti dál kolem obce cestou po pevné zemi, a nad hlavou jim všem svítilo jasné slunce.

Šípky

Šípky

Rekapitulace září

Po chladnějším rozjezdu v září pokračovalo horké léto téměř až do počátku astronomického podzimu, a i když sem tam trochu zapršelo, celkový deficit srážek se rozhodně nezmenšil, spíš naopak. Všechna pole v okolí jsou dávno podmítnuta, zválcována a na mnohých vyrostlo cosi zeleného. Jako dítě města absolutně netuším, co na těch polích roste a jaké jsou ty správné odborné výrazy. Jsem na venkově naprostý Neználek, nepoznám téměř žádné ptáky ani po zvuku, ani podle peří, neznám většinu stromů a rostlin, ba ani kulturních plodin. Zvláště pak ve stadiu, kdy ze země trčí dva zelené prstíky; to ostatně často nepoznám ani na záhonu a tak zdárně pěstuju nežádoucí bejlí až do květu.

Mou zářijovou metou bylo dokončení zemních prací na zahrádce dřív, než přijde ochlazení či tak potřebné kýžené deště. Šlo tedy o závod s časem, protože na místech, kde bylo potřeba udělat poslední úpravy, ještě stále dozrávala rajčata, papriky, cukety a dýně. Jako první jsem se rozhodla obětovat cukety a dokončit prostor u můstku, kde bylo potřeba položit do písku dřevěnou dlažbu. To je práce, kterou je rozhodně lepší dělat během teplého dne na prohřáté zemi. Stihla jsem ji dokončit den před ochlazením.

Ranní námraza

Ranní námraza

A den před avizovanými přízemními mrazíky jsem sklidila rajčata a papriky a začala upravovat poslední kousek zahrady před pergolou. Do konce září se nám podařilo udělat všechny plánované zemní práce a zasadit všechny keře. Samozřejmě, ještě budu nějaké rostliny přesazovat teď na podzim a nejspíš i na jaře, ale v zásadě je kostra zahrady hotová.

Jediné, co mi chybělo ke spokojenosti, bylo to, že nerostly houby. Ale on by na ně nejspíš stejně nebyl čas. Třeba se ještě dočkám v říjnu.

Na začátku měsíce slunce vyšlo v 6:16 a zapadlo v 19:50.

Západ slunce

Západ slunce

Na konci měsíce vyšlo v 6:59 a zapadlo už třináct minut před sedmou, tedy v 18:47 hodin. Během měsíce září se den zkrátil o jednu hodinu a 46 minut. Podzimní rovnodennost nastala 23. září ráno ve 3:53. Dva dny předtím se výrazně ochladilo, a zatímco 21. září vystoupaly odpolední teploty i přes třicet stupňů, 26. září přišly první ranní mrazíky, které definitivně ukončily rajčatovou sezónu a poškodily kvetoucí jiřiny i další rostliny. Podzim přišel prudce a tvrdě.

Úplněk ve znamení Berana nastal 25. září ve 4:52.

Foto: Vave. Další obrázky si můžete prohlédnout níže v klikacím okénku nebo přímo zde na Rajčeti.

Osobní stránky autorky: http://www.vave.biz/

Vave Neviditelný pes


Diskuse


Z. Vave
21:31
3.10.2018

D. Ruščáková
19:21
3.10.2018

Z. Vave
21:30
3.10.2018

M. Crossette
19:16
3.10.2018

Z. Vave
21:27
3.10.2018

Z. Hanča
18:28
3.10.2018

Z. Vave
21:23
3.10.2018

Z. Asteris
15:41
3.10.2018

Z. Vave
21:21
3.10.2018

T. Zana
14:32
3.10.2018

Z. Vave
21:20
3.10.2018

Z. Jenny
OT
12:04
3.10.2018

Z. Yga
12:31
3.10.2018

Z. Vave
12:49
3.10.2018

Z. Asteris
15:48
3.10.2018

T. Zana
17:34
3.10.2018

Z. Hanča
18:33
3.10.2018

D. Ruščáková
19:24
3.10.2018

Z. Jenny
22:02
3.10.2018

Z. Jenny
11:57
3.10.2018

Z. Vave
12:46
3.10.2018

Z. Janaba
11:41
3.10.2018

Z. Vave
12:45
3.10.2018

Z. Matylda
11:28
3.10.2018

Z. Vave
12:31
3.10.2018

Z. Lika
11:04
3.10.2018

Z. Vave
12:25
3.10.2018

Z. Yga
9:42
3.10.2018

Z. Lika
11:01
3.10.2018

Z. Vave
12:20
3.10.2018

Z. Xerxová
6:46
3.10.2018

Z. Vave
12:22
3.10.2018

počet příspěvků: 32, poslední 3.10.2018 10:02









KONTAKT na Liku z redakce Zvířetníku je zde více...
ARCHIV ZVÍŘETNÍKU od února 2010 do prosince 2013 najdete na stránkách Dagmar Ruščákové DeDeník
HLEDÁTE POMOC PRO NALEZENOU VEVERKU?
Vše potřebné zjistíte zde...
Víte, jak správně psát - a to nejen na Zvířetník? Podívejte se do Nápovědníku !