Trvalo pak půl druhého desetiletí, než se podařilo sebrat dost odvahy k oficiálnímu prohlášení: generál Eliáš byl statečný muž a padl jako hrdina. Budiž, je to tak, jak to je.
Dobře se stalo, že památka generála Eliáše je očištěna. Je dobře, že ministerský předseda Paroubek a ministr obrany Kühnl vyjádřili jako představitelé státu svoji úctu statečnému muži.

V těchto dnech a hodinách vzpomínáme na další statečné lidi, kteří padli za nacistické okupace a při boji za osvobození. Všechno v pořádku ale bude, až se bude opět připomínat i podíl Rudé armády. Když tak jsem během neděle poslouchal rozhlas, měl jsem z toho pocit, že nás osvobodili Američané. Za komunistů říkali Plzeňané pomníku rudoarmějci-osvoboditeli Divíšek: protože se diví, kde se v té Plzni vzal. Teď je to jaksi naopak. Je to pochopitelné a bylo to po pětačtyřiceti letech ideologické masáže nevyhnutelné a v jistém ponurém smyslu i ospravedlnitelné. Po jednadvaceti letech ruské okupace měl málokdo slavit "takzvané osvobození". Proto památku zaměřme nikoli na režimy, ale na jednotlivce, na konkrétní lidi, kterým osud přetrhl nit života na naší půdě.