Obratně si ale počíná i Jiří Paroubek, kterému už hrozilo, že postoupí Klausovi příliš významnou roli. On to má být, bez něhož si Topolánek ruce neumyje, a ne Klaus. Jako kandidáta na prozatímního předsedu sněmovny tedy navrhl Miloslava Vlčka, člověka dosud neznámého. Ponechal si tak volné ruce a zůstává v pozadí jako hrozba, že za jistých okolností by mohl sestavovat vládu on, vládu podporovanou komunisty a přeběhlíkem či přeběhlíky z vyhořelého trojkoaličního tábora, nejspíš někoho zeleného.

Rošáda je to natolik složitá, že nehrozí nebezpečí, že by se v ní občan vyznal. Z této skrumáže se může zrodit konečné řešení, tedy vláda, kterou sestaví Topolánek coby předseda strany vítězné ve volbách, ale bez programu, s nímž strana do voleb šla, a doplněná nestraníky nadiktovanými druhým vítězem těchto voleb.