Koncem srpna jsme se vydali na týden do lázní, do Piešťan, v plánu bylo pár procedur a výlety.

Vyráželi jsme v neděli a v rychlíku do Bratislavy cesta příjemně ubíhala. Z Bratislavy do Piešťan jsme ale neměli místenky - poprvé jsem kupovala jízdenky na slevovou kartičku Slovenských drah (zdravím Verenku), a protože to bylo přes internet a nikdo se mne nezeptal, koupila jsem jen ty lístky. Vlak byl plný, nešla klimatizace… byla to dlouhá hodina cesty.

Z hotelu nám doporučili zavolat si taxi, že to stojí dvě eura. O našem řidiči byla asi napsaná tato písnička („Kdybyste chtěli kamkoliv zavézt…“, „Hm, kolik by to tak stálo do Čachtic?“, „Nooo, dvacet, maximálně pětadvacet euro“. Tou dobou si Franta všiml drobně psaného ceníku, kde stálo Čachtice - 12,50 euro). Za cestu do hotelu chtěl ten dobrý muž 4 eura, tak to jsme se nedali. I tak nám nabízel, že nás kamkoliv odveze, cokoliv zařídit, všude má známé…

Čachtice jsme vzdali - přímý vlak tam nejel (a stejně by to znamenalo asi 10 km pěšky a v tom horku nám nepřišlo, že bychom to dokázali).

Hotel se nám líbil - pokoje velké, personál nesmírně vstřícný a příjemný, jídlo výborné… co si více přát? Rozhodně klimatizaci! Ta k dispozici nebyla, takže na pokojích bylo asi tak dvacet hodin denně něco přes třicet stupňů Celsiových, venku tak pětatřicet.

Vedro bylo vyčerpávající a ubíjející, protože se prakticky nedalo nic dělat. Měli jsme na každý den jednu až dvě procedury – pokud vyšly na ráno, byl ten den ztracený, protože po desáté už nemělo cenu jít ven. Potila jsem se snad i v hotelovém bazénu (aby ne, voda měla 31 stupňů).

Zámek Červený kameň

Na úterní odpoledne jsme si objednali výlet s místní cestovkou na zámek Červený kameň. Nevýhodou bylo, že jsme rovnou nafasovali lístek na prohlídku – já bych se byla bývala raději prošla po zahradách. Ale i tak jsme byli rádi, že se potíme někde jinde než v hotelu.

Ve středu jsme ráno neměli procedury, tak jsme snídali co nejdřív a vyrazili podívat se na vodní nádrž Slňava. Piešťany leží na Váhu, kromě něj městem protéká i vodní kanál… prostě je tam nepoměrně víc vlhko než u nás. Mimochodem okolí Piešťan je skvělé pro cyklisty a inlajnisty. Je tam spousta tras, rovinatá krajina, v dálce jsou vidět kopce, je to hezké.

Vodní nádrž Slňava

Ještě k tomu ránu: měli jsme okna na východ a já od druhého dne spala na balkoně. Po první probdělé noci vevnitř jsem uznala, že to je jediná možnost, jak dokážu přežít. Takže jsem se pravidelně budila nějak po páté a pak klimbala a čekala, až po půl šesté vyjde slunce. Nejpozději v sedm bylo nutno zavřít okna a zatáhnout žaluzie.

Ve čtvrtek jsme se úplně zničili – nejdřív jsme se dopoledne šli podívat na Kúpolný ostrov, kde je to pravé hogo fogo lázeňské centrum Piešťan. Mají tam krásné staré platany. A výbornou zmrzlinu, překvapivě lacinou.

Odpoledne jsme „museli“ na veterány. Franta objevil letáček, že ve vedlejší obci je „Classic Car Museum“, jenže jediný dne, kdy nám to vycházelo, byl čtvrtek. A otevírali jen odpoledne – prostě soukromá radost, provozovaná pro potěšení sběratele, skoro zadarmo, ale taky bez nároku na nějaké vymyšlenosti. Franta si to nesmírně užil - pán, co nás tam pustil, s ním asi hodinu probíral detaily, o kterých ani nevím, že na těch autech někde jsou, natož abych o nich uměla odborně pohovořit…

V muzeu veteránů :-)

Večer se na obzoru blýskalo, tak jsem nerada vzdala spaní venku – což bylo rozumné, v pátek od časného rána pršelo. Nijak významně se ovšem neochladilo.

V sobotu jsme přejížděli do Bratislavy. Měli jsme objednaný hotel vedle nádraží, na velmi rušné ulici. V zadním traktu se hluk dal zvládnout – horší bylo, že tady žádný balkon nebyl. Vedro v pokojích bylo stejné jako v Piešťanech a vyvětrat nešlo a nešlo.

Venku teplota do odpoledne spadla o nějakých patnáct stupňů, drobně pršelo. Franta si vezl bundu, mně už by se bývala do kufru nevešla a vlastně mi ani nepřišla tak nutná. A nakonec asi nebyla – nezmrzla jsem ani nenastydla, ale možná jsem ve všech těch různě přes sebe navlečených tričkách vypadala trochu komicky. Měla jsem dokonce i jedno s dlouhým rukávem!

Výstava v rámci Dnů ÚLUV - drátkování

Bratislavské Staré město není velké, ale je krásné. Navíc tu právě probíhaly Dny ÚLUV (uměleckých řemesel) a byly naprosto úžasné. Chodili jsme od jednoho stánku k druhému naprosto okouzlení a jenom silou vůle jsem zabránila nákupům různých báječných, ale přece jen ne úplně potřebných věcí, které bychom jednak už nedostali do kufru a druhak nejspíš cestou domů zničili.

Vpodvečer jsme přešli přes most SNP (to je ten s vyhlídkovou restaurací UFO, bývala bych vyjela docela ráda nahoru, jenže je to poměrně drahá legrace a v restauraci neměli místo, prý se musí předem rezervovat).

V neděli ráno pršelo docela silně, tak jsme vyrazili pozdě. Šli jsme na Hrad – ten areál stojí rozhodně za návštěvu - výhled, park, barokní zahrada… Samozřejmě spousta lidí, hodně cizinců. Hrad sám mi přijde dost strohý, ale cesta zpátky starými uličkami stojí určitě za to.

Děvín

Chtěli jsme taky na Děvín, je to společně s Bratislavským hradem asi hlavní reprezentant slovenské národní historie.  Původně jsme mysleli, že aspoň jednu cestu zvládneme pěšky, ale času bylo málo a je to přece jen asi 10 km, takže autobus. První nám ujel, protože jsme si nestihli koupit lístky (takové žluté automaty, proces je to jednoduchý, ale nejsou úplně na každé zastávce).

Na Děvíně bylo ještě o hodně víc lidí než na Hradě.

Těšili jsme se na soutok Dunaje s Moravou, ale v areálu Děvína je i spousta dalších věcí k prohlížení; byl osídlen už Kelty, stopu tam nechali Římané, Velká Morava…

Někdy ve tři hodiny odpoledne se mraky protrhaly a udělalo se hezky a fotogenicky, jen škoda, že jsem většinu objektů měla právě proti tomu slunci.

Tohle jedno odpoledne před odjezdem domů jsme si užili opravdu pěkné letní počasí.

Foto: Zana. Další obrázky si můžete prohlédnout tady na Rajčeti.