Letos už tradiční 20. setkání básníků na Petříně. V Seminářské zahradě - fontána U žabiček. Uprostřed v zeleni stojí mikrofon a kolem jednotlivých stromů jsou natažené šňůry, na které básníci připevňují kolíčky svou poezii. Básničky vlají ve slabém vánku a příchozí zdálky mají vjem třepotání bílých holubiček. Procházejí kolem šňůr a pročítají si verše, sdílenou krásu jednotlivých básniček. A než je Ondřej Linhart přivítá, zdraví se navzájem, objímají, radují ze setkání a posléze usedají do trávy kolem. Někteří se spolu viděli včera, jiní před rokem či dokonce po létech. A současně se po mírné spršce kochají probleskujícím sluníčkem, uklidňující barvou zelené zahrady s překrásnou kulisou pražských domů dole v pozadí. Mají také na očích fontánu U žabiček a poblíž sochu Jana Nerudy a napravo se mezi listovím co chvílemi nehlučně sune lanovka nahoru na Nebozízek nebo zpět. Takový vjem může zažít každý, kdo se rozhodl prožít májové odpoledne na Petříně s poezií.

Ondřej Linhart, organizátor prvomájového setkání na Petříně ve svém apartním účesu a nápaditém kabátku zahájil setkání. A po něm předčítali své básně jednotliví autoři. Jak víme, dobrý text se dá špatně přečíst a špatný text dobře vyzní sugestivní recitací. Nenásledovalo jen pouhé čtení, ale procítěné recitování a dalo by se říci v dobrém smyslu i herecká nadání, jak kteří básníci své verše milovali a chtěli se o ně podělit. Nechyběla ani hudba. Ani osmdesátiletá Emilka, hráčka na foukací harmoniku. Odpoledne vlídně, pomalu a v pohodě ubíhalo. Sem tam někdo vytáhl svačinku, aby mu nekručelo v břiše, a byli zřejmě i tací jako já, co si lokli sem tam svého životabudiče, aby atmosféra byla vnímavější a krásnější

Mnohdy slyšíme, že poezie se těžko prodává, že se nečte, ale toto setkání hovoří naopak o radosti z ní a o jejím zájmu. Jedinečnou výhodou tohoto setkání je, že každý nahodilý příchozí se zde může zviditelnit tím, že si svou báseň pověsí jako šáteček na šňůrku a dokonce může přijít k mikrofonu a podělit se o vjem se všemi. A takováto možnost se naskýtá u této fontánky již po dvacet let. Byli tu i někteří, kteří se zúčastnili prvního setkání. A vypadali docela mladě, že jsem se jednoho z nich žertem zeptala, jestli tenkrát už uměl číst.

A musím zopakovat, že to celé prvomájové odpoledne bylo a jistě i bude o radosti z poezie. A i já se rozloučím verši.

Magie máje

Rozkvete třešeň v srdci Prahy
Je podvečer
A lásky čas

Máchova socha na Petříně
Procitne
Básník zpívá v nás