Pan Chvojka vyřídil v televizi od pana Hamáčka, že Zeman nebude dělat potíže s panem Petříčkem. To je nejvýznamnější politická zpráva posledních několika dnů. Kdo je to Chvojka? A kdo je pan Petříček, zeptá se občan. Hamáček, to je ten pán, který je ministrem vnitra a zahraničí a předseda strany, která se skládá z pana Zimoly a pana Haška, když zrovna pan Foldyna mlátí do boxovacího pytle.

V těchto několika větách je vyjádřená šílená situace, v níž se ocitla sociální demokracie a zároveň ale i celý stát. Dlouholetým ministrem zahraničí byl Edvard Beneš. Ministrem zahraničí byl i Jan Masaryk. Až by se měla dělat galerie portrétů našich ministrů zahraničí, visel by v ní i portrét Bohuslava Chňoupka. Ten byl zajímavý alespoň tím, jak se o něm vyprávělo, že střílí jeleny z helikoptéry (moc tomu nevěřím, jelen je chytrej a helikoptéru slyší). Teď má být v Černínu v té hlavní kanceláři nějaký pan Petříček. A rozhodnutí o tom vzkazuje panu Hamáčkovi pan Chvojka.

To poslání je ale zřejmé a záhad v něm není: zahraniční agendu si chce nechat v gesci pan Babiš. Mstivého starce na Hradě omámí výroky typu ani jeden migrant, ani jeden sirotek a nechá ho navazovat ekonomickou diplomacii se zkrachovanými čínskými korupčníky, toho času v domácím vězení, posléze – v logice věci – na popravišti. Andreje Babiše zajímá rozpočtová a dotační politika EU a tu si ošéfuje a v Černínu ať sedí kdokoli. Petříček jako Pavlíček, co na tom sejde?

Pokud ale jde o sociální demokracii, ta má jedno obrovské štěstí. Její voličský kádr se víc stará o fotbalovou ligu než o politiku. Kdyby to bylo opačně, museli by ten trapný spolek rozpustit.