19.4.2024 | Svátek má Rostislav


PENZIJNÍ REFORMA: Pokus druhý

11.7.2014

Důchodové změny potřebují korekce. Potůčkova komise na to ale nejde dobře

Bezděkovy komise z dob minulých vlád vystřídala komise profesora Potůčka. A zatím to vypadá, že mediální výstupy komise nejsou příliš taktické. Jednak je hlavní zprávou negativní zadání, jak zrušit II. pilíř, a pak jsme se dozvěděli, že by to chtělo zvýšit sociální pojištění pro živnostníky. Komise ale bohužel jen naplňuje politické zadání.

Zvyšovat dnes odvody není podle mého názoru rozumné. Stručně řečeno, o co se vybere na počátku více, o to pravděpodobněji dojde k ukončování drobných živností a v důsledku toho i k větším výdajům státu. Nula od nuly pojde, nemluvě o symbolech, které s sebou každé zvyšování odvodů (pojištění nebo daní) nese.

Pokud jde o II. pilíř, určitě nejsem jeho zastáncem. Od počátku jsem naopak kritizoval jeho nastavení, charakter, smysl, ekonomickou i politickou nelogiku. Na druhé straně podle mě není produktivní, politicky prozíravé a pro lidi užitečné a srozumitelné začít činnost nové komise navenek komunikačně jen negativním vymezením cíle práce komise – zrušit II. pilíř.

Přitom je zároveň jasné, že za současných podmínek nemůže II. pilíř dál fungovat. Na druhé straně ho překotně zrušit může vyvolat negativní (byť třeba uměle vyvolané) reakce v podobě žalob, arbitráží a podobně. Zkrátka a dobře, další možností může být jeho transformace a předělání do podoby, která by dávala lidem smysl. Jde o to přerušit šňůru nezodpovědného konání politiků, kteří jako standard a normu berou jednání, kdy vždy po volbách a změně vlády dochází k rušení či likvidaci i dlouhodobě nastavených projektů předchozími vládami. Jinými slovy, pokud by bez jakékoliv snahy došlo ke zrušení II. pilíře jen tak, je tu velká pravděpodobnost, že stejně, ale zrcadlově opačně se zachovají následující vlády. Lidé, kterým to má sloužit, se pak stávají pokusnými králíky s časovým úsekem jednoho volebního období a odborníci a experti v různých komisích žhaví bedny na málo produktivní věci.

Návrat k selskému rozumu

Jak by se tedy mohly změnit parametry II. pilíře, aby splnil svůj úkol a byl takříkajíc více sexy? Ve stručnosti a zjednodušeně – zrušit různé limitující podmínky: časové omezení pro vstup pro lidi nad 35 let, nemožnost ze systému za určitých okolností vystoupit, nemožnost si peníze po dosažení důchodového věku vybrat a nakládat s nimi. Toto je třeba bod, který zcela naplňuje kontrast mezi tím, co politici hlásají veřejně a co si zjevně o nás myslí. Typická „dvojí vazba“. Na jedné straně na nás naléhají, abychom se na státní důchod nespoléhali a zajistili se na stáří samostatně, na straně druhé nás evidentně podceňují, když zamezí, abychom si mohli se svými penězi hospodařit i, podotýkám i, podle svého uvážení. Další otázkou ke zvážení je zrušení dvouprocentního příspěvku, který celý systém komplikuje. A po těchto a samozřejmě dalších proklientsky zaměřených úpravách pak dává zase logiku, aby byl systém povinný. Tím by se evidentně snížily náklady celého systému.

Nebo lze II. pilíř nechat přetransformovat do III. pilíře, a to takovým způsobem, aby žádný účastník nebyl poškozen. Tedy jít cestou jeho vlastní svobodné volby, jestli si celých pět procent nechá vyplatit v hotovosti (s adekvátním poklesem budoucího státního důchodu za ponížené pojištění o tři procenta), nebo tyto všechny prostředky přesunou do III. pilíře s možnou prémií, že jim státní důchod o nic nepoklesne.

Každopádně by budoucí penzijní reforma měla být postavena na čtyřech základních myšlenkách:

1. Návrat ke zdravému selskému rozumu a ke kořenům – k rodinné pospolitosti a zodpovědnosti, kde se děti primárně starají o svoje rodiče. V této věci by stát mohl nabídnout různé daňové úlevy a podporu rodinné solidaritě. 2. Rozšíření možností budoucích příjmů v důchodovém věku i o další (na první pohled nefinanční) alternativy – podpora investování do bydlení, nemovitostí, pozemků apod. jakožto potenciální budoucí příjem z nájmů. 3. Širší podpora stávajících produktů se státním příspěvkem, které jsou široce rozšířeny a jimž lidé důvěřují – penzijní připojištění (doplňkové penzijní spoření, III. pilíř) a stavební spoření (větší podpora a rozšíření účelovosti). 4. Paralelně se všemi předchozími body permanentní zvyšování finanční gramotnosti, sebevědomí a soběstačnosti českých spotřebitelů a daňových poplatníků. Bez tohoto bodu bude každá penzijní reforma impotentní.

Cíle jsou přitom jasné a na nich se snad shodnou všichni – větší míra zásluhovosti, diverzifikace budoucích příjmů (nespoléhání se jen na státní důchod) a rodinná soudržnost a odpovědnost. Otázkou jen je, jestli se politici shodnou na cestě, jak k jejich naplnění dojít.

Autor je provozovatel portálu Bankovnipoplatky.com

LN, 9.7.2014