Za vraždu třicet natvrdo, to tady buď nikdy nebylo, nebo přinejmenším to tu nebylo hodně dlouho a vědí o tom jenom hodně zasvěcení historici. Ženská, kterou pustili z blázince a chlubí se, že si smlsne na lidském mase a zapíchne náhodnou oběť, dostane spravedlivý trest třiceti let žaláře.

Nic proti tomu, jistě je to podle litery zákona a verdikt nevyřkla skupina učedníků na pekaře kremrolí zfetovaná toluenem, nýbrž řádný soud.

Nicméně na laika zpovzdálí přihlížejícího to všechno dělá takový divný dojem, jako kdyby se soudnictví opravdu zmocnila partička učedníků na pekaře kremrolí zfetovaná toluenem, která se navíc vzájemně vsadila, kdo vymyslí absurdnější rozsudek.

Zatím máme horkého favorita: soud, který rozhodl, že korupce je v téhle zemi nepostižitelná, protože se odposlechy nesmí používat, a jinak než odposlechy se korupce prokázat nedá, protože za korupční peníze nikdo nedává kvitanci, natož aby je namarkoval na pokladně EET. Dokonalá hlava dvaadvacet: odposlechy byly nelegální, protože nebyly zdůvodněné, a že vedly k odhalení čehosi, co se korupci podobalo tak nápadně, že to korupce nejspíš byla, to nikoho nezajímá.

Tak tohle je opravdu horký favorit v závodu o tom, jak nejúčinněji podkopat důvěru v soudní systém v Česku.

Ale to s tou paní z blázince, to je taky pěkný kousek.

Uvidíme, jak závody dopadnou. Ještě nejsou u konce a budoucnost nám jistě chystá ještě pěkné fláky. Je na čem pracovat, pořád ještě zbývají nějací lidé, kteří věří v soudnost soudů.