19.3.2024 | Svátek má Josef


KOČKY: Odysseova dobrodružství

10.9.2018

Letos to bylo už 7 let, co mé kamarádce v jedné brněnské vile kočka Růžena porodila tři koťátka. Bylo to 5. července, a proto dostala pracovní název „Cyrilometodějská koťata“. Protože se pokus o kastraci Růženy jaksi nepovedl, za rok se jí 1. dubna narodila další čtyři koťátka, ta byla „aprílová“.

„Cyrilometodějská" koťata Sally, Gábina a Odysseus

Tehdy mi zrovna umírala má milovaná Penelopa na selhání ledvin. Nejmenší „Cyrilometodějské“ kotě, krásnou tříbarevnou Sally, jsem si hned zamluvila a dalším dvěma hledala domov. Její sestřičku Gábinku si vzala slečna z Brna, a zdá se, že se kočička i její o rok mladší bratr Carlos mají u ní dobře. Než jsem si Sallynku mohla odnést, navštěvovala jsem ji tak 2x týdně. Po smrti Penelopy 13. července jsem totiž měla šílený kočičí „absťák“, ty tři měsíce jsem probrečela.

Sallynka se po příchodu ke mně domů projevila spíše jako akční kotě než mazlivka. A nepřešlo ji to ani po dvou letech. Aby se nenudila a svými hrami mě za dopoledne úplně neutahala, přinesla jsem jí po dvou letech z první umísťovací výstavy útulku „SOS kočky Hodonín“ v Brně o rok mladšího kocourka Franka.

Bratr Sally dostal jméno Odysseus, což, jak se ukázalo, zřejmě předurčilo i jeho osud. I on podnikl dlouhou cestu. Do rodného Brna se za svou sestrou Sally vrátil sice ne za dvacet let jako ithacký král, ale na kocoura jsou i čtyři roky dost.

Máma Růžena s Odyskem

Když mu byly tři měsíce, přijela si pro něho z Prahy jedna paní, aby ho odvezla z jeho rodného domu do útulku. Jako by tušil, co ho čeká, okamžitě zmizel pod skříní. Ale vůni masíčka neodolal, vylezl a byl lapen a odvezen.

Brzy přišla zpráva, že byl umístěn k mladým manželům. Protože měl v očkovacím průkazu vložené údaje, odkud pochází, včetně mé mailové adresy, začaly brzy chodit zprávy o tom, jak se mu daří a jak ho mají rádi, a já na oplátku posílala fotky, jaký byl jako maličké koťátko. Z Prahy přicházely fotky kocourka s červenou mašlí nebo na vodítku a šplhajícího po stromě, a později v kočárku s dítětem. Takže se zdálo, že se má dobře a vše je jak má být.

A najednou po čtyřech létech přišel v srpnu stručný e-mail, zda bych si ho nevzala zpět, že dítě má alergii – a z něho jsou chlupy. Já jsem byla zrovna s kočkami na chalupě ve Znojmě, a tak jsme se dohodli, že to nespěchá, že stačí, když zařídím odvoz v září po našem návratu do Brna.

Když jsme se i se Sally a Frankem vrátili z letního pobytu do Brna počala jsem shánět někoho, kdo by ho z Prahy odvezl autem. Sama už jsem totiž ve svém věku na cestování trochu líná. Nabídla se paní z PSOZ z Prahy, ale na poslední chvíli to musela odvolat. Šlo o služební cestu a její kolegyně byla alergická na kočky. Pak se nabídl jeden hodný pan inženýr z Brna, který si jel do Prahy pro Toricelliho barometr a kocourka by vzal rychlíkem do Brna na zpáteční cestě.

Jenže v té chvíli se věci začaly komplikovat, a já se začínala o Odyssea bát. Začalo to zprávou z Prahy, že si ještě nejsou jistí, zda se ho vzdají, že má teď těch chlupů méně. No, řekla jsem si, že asi přestal línat, ale to je přece dočasné a alergii to neřeší, ne? Jenže ten pan inženýr co ho chtěl přivézt zjistil, že těch chlupů je prý méně proto, že ho ostříhali – hladkosrstého kocoura!!

Odysseova oblíbená poloha

To už jsem začala mít vážné obavy, jakousi předtuchu že je Odysseus v nebezpečí. V tom mě jen utvrdila další informace, že má ledvinovou dietu. Takže jsem zintenzivnila hledání odvozu, čímž jsem obtěžovala všechny možné známé, kteří jezdívají do Prahy, včetně různých profesorů a docentů z fakulty. Mnozí byli i ochotní a sháněli i další vhodné lidi, nebo poslali termíny, kdy ho mohou z Prahy odvézt. Za to jim patří můj dík.

Ale nakonec, když jsem už ztrácela nervy, se do organizace odvozu vložila jedna paní z kočičího útulku Brněnský Max. V krátké době ho o víkendu byl ochoten odvézt jeden pán, což mělo jedinou chybu, že je z Olomouce. Ale zřejmě člověk schopný domluvit se s lidmi a převzít kocourka. No a já byla připravena, že druhý den ráno si pro kocourka do té Olomouce pojedu.

Ale nakonec to Brněnský Max zorganizoval složitě, ale perfektně. Pán z Olomouce kocourka vyzvedl, odvezl ho na vlakové nádraží v Praze a tam předal dříve zmíněnému panu inženýrovi z Brna. Ten si kvůli tomu odložil cestu pro barometr o dva dny, a ještě mu večer ujely dva rychlíky, než mohl převzít tašku s Odysseem. V Praze se kocourek ovšem jmenoval jinak, ale já jsem mu hned vrátila jeho původní „brněnské“ jméno.

Takže konečně kolem desáté večer vystoupil v Brně na nádraží z rychlíku pan inženýr s barometrem v jedné ruce, taškou s Odyskem v druhé ruce a kočičím krmením v batohu.

Odysseus u okna

První noc spal Odysek sám v kuchyni. Zalezl si za ledničku, aby měl klid a teplíčko. Ale už se napapal, to on nikdy neodmítne. A druhý den jsem mu otevřela i pokoj a předsíň, aby se seznámil se svou sestrou Sally a jejím kamarádem Frankem. Spal ale ještě tři dny za gaučem, až čtvrtý den se rozhodl vylézt a zapojit se plně do kočičího kolektivu. No, bylo trochu syčení, zvlášť ze strany jeho sestřičky Sally, ale nic moc. S Frankem se brzy skamarádil. Nebo spíš si na něho Frank netroufal, a Odysek má přátelskou povahu.

Jen s ním byly potíže s čuráním. Vybral si na to tmavou kokosovou rohožku a nenechal se přesvědčit že má chodit na záchodek. Snažila jsem se dopátrat, na jaký chodil v Praze, abych mu sehnala stejný. Konečně přišla zpráva, že chodil do vany. Tak jsem mu místo ní nabídla světlý oválný lavórek, který by mohl vanu přípomínat.

A Odysek jej použil, a v tom okamžiku jsem se opravdu vyděsila! Na dně byla malá loužička, ani ne polévková lžíce, a výrazně červená od krve! Tak jsem ji honem odsála stříkačkou do zkumavky a letěla s tím na naši veterinární kliniku.

No a pak hned zpátky domů pro Odyska Také jsem měla strach, zda ho po té cestě před čtyřmi dny dostanu do přenosky a co na to bude říkat. Ale on je hodný kocour, i když vážil – tehdy „jenom“ - 7 kg. Akorát po cestě trochu fňukal.

Pan doktor konstatoval zánět močových cest, hned mu dal injekci proti bolesti a pak antibiotikum, a předepsal dietu. Takže žádné masíčko, které on tak miluje, jen granule a kapsičky c/d od Hills. Bylo mi ho líto. Ptala jsem se pana doktora, zda nemohl také krvácet z ledviny v důsledku úrazu. Ono soužití s tříletým dítětem a jeho kamarády ze sousedství nemusí být pro kočku bez rizika.

Zleva Frank, Sally a Odysseus

Nakonec se tedy pan doktor rozhodl pro vyšetření ultrazvukem, a protože tam viděl jakousi deformaci, tak potom ještě udělal rentgenový snímek. Bude se to prý muset sledovat. Tak jen doufám, že jde třeba jen o vrozenou deformaci a že ho to později neohrozí! Je moc milý, od počátku byl přítulný a mazlivý, a už kamarádí s Frankem. Někdy se trochu pošťuchují. Frank ho dokáže odstrčit tlapkou od misky s granulemi, když má hlad. Odysek mu zas někdy v noci zalehne jeho pelíšek, což je místo na polštáři vedle mé hlavy. On je Frank docela dost žárlivý, ale Odysseus je výrazně větší. Dnes má už přes 8 kg.

Takže když k nám Odysek přišel, uviděl v pokoji postel a bez váhání na ni skočil, Frank se lekl a vyklidil pozici. Později se tam zkoušel opatrně na kousek vrátit, když Odysek spal. Nakonec ale zjistil že Odysek je sice velký a proto z něho jde strach, ale je to velký dobrák a Franka klidně na půlce postele nechá. Takže Frank asi dospěl k závěru, že kvůli přístupu na jeho oblíbenou postel bude lépe být s Odysseem kamarád.

Kočička, říkám jí lady Sally, si od kluků udržuje trochu odstup a už i Odyska naučila, že se jí nesmí dotýkat, zvláště ne zadní části těla. Jinak na něho začne ječet, případně mu vrazí pohlavek. A ona přitom neváhá vytáhnout i drápky, takže ji oba kocouři respektují. Franka má asi raději. Když je v dobrém rozmaru, smí jí Frank olíznout tvářičku či ouško, nebo dokonce i zadeček, ale položit na ni tlapku nikdy! Ona je počestná kastrovaná dáma.

Několikrát se stalo, že se kocouři začali na posteli fackovat. Sally pokaždé zareagovala tak, že mezi ně skočila a kousla bráchy Odyssea do zadku. Přitom si myslím, že rozeznat od sebe dva skoro stejné bílé zadky s černými skvrnami není úplně jednoduché. Ale třeba se řídí víc čichem.

Zajímavé bylo, jak se při setkání po čtyřech letech začali Sally a Odysseus spolu velmi intenzivně očichávat. Dělali to oba opatrně, ale důkladně, když ten druhý spal. Jako by u toho přemýšleli „Odkud já ten pach znám?“ Zřejmě si pamatují pach své rodiny ještě i po létech!

Odysek spí jako člověk

Odysek dostal titul „Jeho kocourstvo král Odysseus z Monte Bú“, zdrobněle„králíček Odysek“, no a náš dlouhonohý kocouří elegán, to je „koťák Frank z Hodonína“, narozený asi jako „Franta ze Žádovic“. Spávají spolu každé odpoledne na mé posteli, a v poslední době se k nim připojuje čím dál častěji i lady Sally, která jinak spává buď na skříni, nebo v křesle.

A když byl Odysseus asi po roce znovu na ultrazvuku, žádná deformace ledviny se už nenašla, jen má struvity v moči, ale to Frank také. Takže papají všichni struvitovou dietu. Sally jen jako prevenci, ona struvity nemá. Ale kdo ví jak to s těmi struvity je, když se stanovují z donesené moči. O chování nasycených roztoků totiž jako biofyzička, která s nimi pracovala, něco vím. Je to spíš něco jako černá magie, stačí se na ně škaredě podívat a vysráží se.

Letos jsem se chystala se Sally a Odyskem oslavit v pohodě jejich sedmé narozeniny a Frankovy šesté, ale vše dopadlo jinak. Odysek dostal zánět močového měchýře s následným ucpáním močovodu. Seděl večer na záchodku a nic nevyprodukoval. Já si přečetla, že na to múže i za den umřít, což jsem do té doby netušila. Takže jsme brzy ráno jeli na veterinu, kde dostal katetr. Na jeho narozeniny mu ho zrovna vyndávali, to byl asi „narozeninový dárek“. Protože nepřestával mít v moči krev, musel na operaci. O tom ale snad napíši až zase jindy. Naštěstí je už v pořádku.

Psáno 23. 8. 2018

Foto: Renata Žaludová. Klikněte do kteréhokoli obrázku v textu a podívejte se do fotogalerie.

Renata Žaludová Neviditelný pes