Pro případ ohrožení by měla mít česká armáda deset až patnáct tisíc vycvičených mužů a žen. To je vize ministra obrany Stropnického pro příští léta. Mělo by jít o vycvičené lidi, kteří by byli připraveni k nasazení, pokud by bylo třeba v případě krize.

Po pětadvaceti letech se k veřejnosti dostává srozumitelná vize obranné koncepce. Za minulého režimu byla ta koncepce jasná a byl s ní seznámen každý, kdo sloužil na vojně. Což byl každý, komu se nepodařilo právem či neprávem získat modrou knížku. Československá armáda byla prvosledová a měla sloužit jako kanonenfutr v dobyvačný válce – ten plán „za sedm dní na Rýnu“ je dostatečně znám.

Naše profesionální armáda ještě zdaleka nedosahuje plánovaného počtu 27 tisíc  lidí a o dobyvačném poslání by nemohl blábolit ani fantasta. Sobotkova vláda nasadila opačný kurz než vlády dosavadní a přihlásila se k plánu navyšovat rozpočet na obranu. Je tedy naděje, že se na plánovaný počet dostaneme. Pro reálnou obranu to ale nestačí a k tomu slouží plán o posílení branné povinnosti a vybudování kádru vojáků v záloze, nasaditelných v případě reálné krize. Přirozeně, že by byl tento branný potenciál platný v rámci aliance. Nelze ale spoléhat na to, že se aliance o naši obranu postará, aniž bychom pro to sami něco udělali.

Ministr Stropnický jistě veřejně mluvil o záměrech rezortu, aby vyvolal veřejnou debatu. Jistě bude mnoho hlasů pro i proti, ten můj je stoprocentně pro.