Místo očekávaného zrušení egyptské blokády, otevření hranic a zlepšení hospodářské situace se poměry v pásmu Gazy neustále zhoršují a podle pozorovatelů jsou nejkatastrofálnější, jaké kdy byly. Tamější obyvatelé slouží jako rukojmí jak vládnoucího Hamásu, tak samosprávy Mahmúda Abbáse, který se utahováním kohoutků snaží přimět Hamás, aby se vlády v Gaze vzdal.

Smiřování Abbásova hnutí Fatah s Hamásem, které tak slibně začalo vloni, v podstatě zkrachovalo. Před víkendem obě strany nesplnily už druhý termín předání moci, který si samy stanovily. Přestože Hamás v říjnu přenechal samosprávě kontrolu nad hraničními přechody, vládne v Gaze dál. Fatah mu vyčítá, že se odmítá vzdát svých zbraní a 25 000 ozbrojenců, a Hamás zase samosprávě, že nezrušila hospodářské sankce, jak slíbila. Jednání nepokračují, protože iniciátor usmíření, ředitel egyptské zpravodajské služby Chálid Fauzí, byl propuštěn a jeho prozatímní nástupce Abbás Kámil nemá Hamás v lásce. Káhiře navíc došlo, že hnutí nesplnilo slib a dál spolupracuje s teroristy na Sinaji.

Na 40 000 zaměstnanců Hamásu nedostalo od října platy, protože podle něj je má hradit samospráva; a zaměstnanci samosprávy v Gaze pobírají od loňska z Abbásova rozkazu plat o třetinu nižší. Abbás dokonce nedávno oznámil, že obyvatelé Gazy už nebudou osvobozeni od placení daní jako posledních deset let, protože Spojené státy snížily Palestincům finanční pomoc, a palestinské vedení má proto potíže – což mu však nezabránilo zakoupit Abbásovi v lednu luxusní soukromé letadlo za 50 milionů dolarů. Gazané budou muset platit daň z příjmu, přidané hodnoty a nemovitostí a ještě k tomu celní poplatky za dovážené zboží – to vše k četným daním, které požaduje Hamás. Nezaměstnanost v Gaze přitom stoupla na skoro 50 % a dvě třetiny obyvatel žijí pod hranicí chudoby. To má za následek i prudký pokles poptávky po zboží – jeho dovoz z Izraele klesl na méně než polovinu objemu před rokem.

Přestože Hamás vynakládá více než čtvrt miliardy dolarů ročně na zbrojení, Gazané nemají dost potravin, léků ani pitnou vodu, která je z 95 % znečištěná. Nefungují ani čističky odpadních vod, a ty se tak vypouštějí do Středozemního moře. Samospráva sice na žádost Izraele v lednu zdvojnásobila platby za elektřinu v Gaze, ale i tak ji obyvatelé mají jen šest hodin denně místo dřívějších tří. Minulý týden zastavilo kvůli jejímu nedostatku provoz sedm zdravotnických středisek. I Egypt posílá elektrárnám méně paliva a navíc prakticky neotvírá hranice v Rafáhu – vloni byl přechod zavřený 329 dní.

Izraelská armáda varuje, že špatná situace může vést k dalšímu ozbrojenému konfliktu s Hamásem. Izrael minulý týden na schůzce zvláštní komise pro pomoc Palestincům v Bruselu předložil plán rekonstrukce Gazy v hodnotě jedné miliardy dolarů, jehož realizaci umožní, pokud na něj mezinárodní společenství vybere peníze. Jeho součástí má být továrna na odsolování mořské vody, generátory na výrobu elektřiny, rozšíření elektrické sítě a rozvoj průmyslové zóny na izraelských hranicích. Peníze však zatím žádná země nenabídla.

Situace v Gaze se přitom zřejmě ještě zhorší. Hamás a další teroristické skupiny stále ostřelují Izrael raketami, snaží se pašovat materiál k výrobě zbraní a hloubí útočné tunely – Izrael za poslední tři měsíce našel a zničil už tři. Samospráva zase nemoudře provokuje Američany. Přestože už snížili platby Úřadu OSN pro palestinské uprchlíky o celou třetinu a hrozí, že zredukují i částku poskytovanou samotné samosprávě, její představitelé v čele s Abbásem je stále kritizují a dokonce i urážejí. Když velvyslankyně v OSN Nikki Haley řekla, že Abbás nemá dost odvahy k uzavření míru a měl by ho nahradit někdo statečnější, vyjednavač Saíb Irikát, který nedávno ve Spojených státech prodělal transplantaci plic, ji obvinil z „drzosti“ a „osnování puče“ a vzkázal jí, aby „zavřela klapačku“. Samospráva odmítá s Bílým domem komunikovat i jednat o míru s Izraelem, vymýšlí nesmyslné způsoby, jak dosáhnout vlastního státu bez rozhovorů, a vyhrožuje Donaldu Trumpovi, že ho bude za uznání Jeruzaléma za izraelské hlavní město žalovat u haagského tribunálu. To vše může mít na amerického prezidenta jen jediný účinek – budou-li Palestinci takto pokračovat, přijdou o veškerou finanční pomoc Spojených států, které jim dosud přispívaly nejvyšší částkou ze všech dárců – celkem skoro 800 milionů dolarů ročně. A první, kdo za to zaplatí, budou obyvatelé pásma Gazy.

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus