28.3.2024 | Svátek má Soňa


Pár povolebních postřehů

6.6.2006

Žádná krize není, to je další důležitý fakt. Pánové a dámy se nechali zvolit. Nepůjdou do rizika předčasných voleb. Nešli do toho rizika v předchozím období a nepůjdou do něho ani teď. Nemají důvod, proč to dělat. Oni se nějak dohodnou. Samozřejmě, že o nějaké patnáctiprocentní rovné dani se nedá ani snít. Kompromis, který vznikne, bude něco jako opoziční smlouva, ale nebude se tak jmenovat, bude to "vyhlášení zásadovosti" nebo tak nějak (on na něco Václav Klaus coby mistr politických sloganů a obrazů přijde) a půjde o totéž: bude vzájemná tolerance z pozice vzájemného držení v šachu s cílem udržet oheň v kamnech a přežít do příštích nevyhnutelných voleb.

K těm komunistům: oni teď budou muset dumat, proč se to stalo. Nepřipustí si, že jsou pozůstatkem minulosti, zpropadeným zmetkem, který tu zbyl po největším zločinci všech dob Stalinovi a jeho učiteli, druhém největším zločinci všech dob Leninovi. Budou se teď hádat, zdali propad zavinil příliš liberální Filip nebo příliš ortodoxní Filip. Málo revoluce nebo příliš mnoho revoluce? Takto si budou soudruzi klást otázku. Jen ať si ji kladou. Obě varianty vedou do pekel. Když vyhodí Filipa a vrátí se Grebeníček nebo snad nějaký ještě horší padouch, stanou se marginální sektou. Když půjdou opačně a "zreformují se", což měli udělat před patnácti lety a byli by ve vládě, ba možná v čele vlády, voliči si řeknou: proč bychom měli volit měkké komunisty, když máme tvrdé socdemáky? Jsou v pasti, a to je dobře.

Naučení z voleb má na svém Viditelném Mackovi Miroslav Macek. Je to dvanáct chytrých a dobře vyjádřených postřehů. Připojil bych ale ještě třináctý, když už jsme u toho, co by bývalo bylo pomohlo liberálům ve volbách. Bod 13. zní:
13. Svoje politické protivníky fackujte až po volbách, ne před volbami.