Za svatokrádež označil papež František během své návštěvy v Albánii násilné činy jménem víry. Je správné, že to takto jasně formuloval a že to udělal právě v zemi, kde islám vyznává více než polovina obyvatelstva. Svoji hostitelskou zemi označil za dobrý příklad soužití různých náboženství - kromě muslimů zde jsou i albánští ortodoxní křesťané, katolíci a v menší míře i další církve. Je třeba doufat, aby při snášenlivosti zůstalo. Před půlstoletím dávali za příklad ideálního soužití Libanon a od té doby se tato nešťastná země stala v některých údobích mlýnkem na maso.

Papež František vyzval náboženské vůdce, aby se též proti násilí vyslovili.

Papežovo vystoupení můžeme označit dokonce za jeho povinnost. Na mnoha místech probíhá doslova holocaust křesťanů. Jejich pronásledování v 21. století svým rozměrem mnohonásobně předčí to, co za některých obdobích konali před dvěma tisíci lety Římané. Pius XII. býval terčem kritiky za to, že se málo energicky zastával pronásledovaných katolíků za éry nacismu, a bylo mu vyčítáno jeho mlčení. Papež František tedy promluvil a to je dobře. Ozývají se i vysocí duchovní islámského světa, ovšem měli by přidat na hlase. Oni mají tu možnost vyhlásit svatou válku šaria vrahům, kteří se ohánějí Prorokovým praporem. Na jejich hlasité slovo čeká celý svět. Mělo znít už dávno. Úsloví “kdo mlčí, souhlasí“ tu platí v pozměněné verzi: kdo mlčí, je spoluviník.