Čo bolo, to bolo, těrazky som pánom Prahy, to je to heslo. Sociální demokracie prožívá něco podobného. Choutka pokračovat v byznysu s občanskými demokraty přetrvává. Jiří Dienstbier mladší se jistě zasloužil o nemalý díl z hlasů obdržených v posledních volbách. Tím jeho role končí a nezáleží na jeho názoru, že by velká koalice s ODS znamenala velkou škodu ČSSD. Kdo by se zajímal o škodu nějaké pitomé strany, jde přece o peníze! Marně před tím varuje Bohuslav Sobotka. Je proti panské jednotě bezmocný. Naposledy se to ukázalo, když neprosadil přímou volbu předsedy ČSSD. Budou to zase delegáti, kdo si určí šéfa. Delegáti, v mnoha případech nastrčenci a loutky na rukou oligarchů: s tímto termínem přišel pro změnu Jiří Paroubek, též roztrpčený krachem ideje přímé volby předsedy. ODS má kmotry, ČSSD oligarchy, ve skutečnosti je to totéž: panská jednota, lokální vládci ekonomických pašalíků, pijavice na státním rozpočtu obklopené šikovnými právníky, kteří hlídají, aby se nepřekročila čára zákonů mnohdy navržených tak, aby bylo možno rozpočet vysávat. Dohromady se to jmenuje česká politika.

Taky České dráhy jsou pakáž
O víkendu jsem přispěl s nápadem, že by antimonopolní úřad měl střihnout také Davida Ratha, který dotuje ze státních peněz žákovské jízdenky, když už napařil šest a půl milionovou pokutu soukromé společnosti Student Agency za to, že podle svého uvážení stanovila cenu za jízdenku z Brna do Prahy. Několika čtenářům se idea zalíbila a navrhují, aby týž úřad napařil pokutu státním drahám, jelikož též provozují svůj podnik pod cenou: na jejich ztrátový provoz doplácejí daňoví poplatníci.