Kdykoliv přijedeme na návštěvu, děvčata k sobě čuchnou a vzápětí tu nemáme dva psy, ale jedno ňafavé chlupaté klubko, které se destruktivním pohybem valí světem. Pokud zapomenete nohy v dráze jejich her, je to vaše chyba. Chcete-li mechanicky nějakou z nich pohladit, klidně hlaďte, ale rozhodně nepoznáte, na kterou saháte a jim je to zjevně jedno.

Přátelsky otevřené mordy, chňapající po sobě přímo láskyplně, honička, přeskakovaná, ožužlávaná prokládaná láskyplným pokňouráváním. Ale pozor - jen do chvíle, než návštěva, tedy Bony, objevila zbytek žužlací bůvolí kůže! V tu chvíli bylo po lásce, Bony zalehla do majetnické polohy a pustila se do lahůdky.

Sestra se nenechala zahanbit a vytáhla si z některé ze svých skrýší ještě větší kus kosti a taky se do ní pustila. Obě dámy se měřily ostrým pohledem, a jakmile se to Bonynce podařilo, uzmula Bele tu větší kost a rozhodně se nemínila dělit. Kde se v ní ta hamižnost vzala?

Vyřešili jsme to "po lidsku" - sebrali jsme jim obě mlsoty a v tu chvíli opět pokračovala honička šťastných a spokojených psíků, kteří se mají zjevně rádi. Ovšem běda, kdyby se na scéně objevila nějaká mlsota! Přitom nešlo o boj o standardní žrádlo: Bony při hře objevila v kuchyni misku plnou granulí, kterou Bela ještě nestačila zbaštit a pustila se do nich, jak kdyby týden nežrala.

Bela poklidně stála za ní jak ve frontě a když Bony "zahnala hlad", klidně místo uvolnila Bele, která si taky trochu vzala (když je to tedy taková dobrota a tak to té návštěvě chutná…). Přestože naše Bony si na nedostatek krmení rozhodně stěžovat nemůže, jakmile jsme na návštěvě a najde misku domácího pána s jakýmkoliv zbytkem, okamžitě se do toho pustí.

A cpe se tím, co by doma do mordy nevzala. Například vařené těstoviny - to umí pečlivě oddělit od masa a nechat na misce nebo vyplivnout na zem. Tedy doma, samozřejmě. Na návštěvě je to mana nebeská a rozhodně to stojí za sežrání.

A my si říkáme: kde se to ní, sakra, bere?