No třeba dnešní ráno: Když zazvoní budík, tak my, páníčci, vyskočíme z postele a motáme se po bytě. Kocour protáhne packy, mňoukne - je-li osloven a podrbán - a zaleze hlouběji do peřiny, protože už tuší, že bude větrání a studený vzduch. Čuba velmi zvolna vyleze z pelechu, protáhne tlapky, přijde si pro ranní dávku drbání a pak se složí na podlahu do koupelny, vytváří chlupatou předložku u vany a asistuje při čištění zubů.

Vypadá velmi unaveně a tváří se, že přeci není nutno vstávat, je-li venku tma. Pak dohlédne na to, aby se z ledničky vytáhly patřičné mlsky a jdeme ven. Po víkendu přibylo nových pachů, tak to všechno musí prozkoumat. A už se k nám řítí mrňavý hrubosrstký jezevčík kamarád Maxik - tak se trochu proběhnou, oba dostanou od Maxikovo paničky po piškotu a vyrážíme na obvyklou trasu.

Cestou čubizna - byť je to slečna - občůrá všechny zábavné kouty. Na trase jsou kočky a čubizně je jasné, že taky bude první mlsek z mojí kapsy. Když dávám kousek párečku kočkám, tak jistě zbude i na Bony. Další kamarád na cestě - tentokrát dlouhosrstý jezevčík. Taky je puštěn z vodítka a pejsci si dají několik koleček po louce. Proběhnutí má očekávaný účinek, oba si zabobkují a můžeme pokračovat. Protože naše slečna náramně voní, tak je tenhle jezevčík potupně odnesen a my tedy pokračujeme.

Čubizna prozkoumá houští a meze, vyplaší sem-tam bažanta nebo zajíce a zasprintuje si, jen aby se neřeklo. Na přivolání se ihned vrátí, protože přivolávací mlsek je poránu obrovské lákadlo a zamíří už sama k domovu. Doma je mezitím už čerstvá voda v misce a než páníčci odejdou, tak bude kousek tvrdého chleba s něčím namazaným. Páníčci pospíchají do práce, vydělávat na granule a Bony? No ta se složí na pelech resp. kam se jí zamane a sladce spí, dokud jí páníček zase nevytahne na procházku. A den šťastně pokračuje, odpoledne bude velké venčení a jistě tam bude pár kámošů na další lítání…

Nebo víkend: To se nemusí brzo vstávat, tak se může skočit páníčkům na postel a pořádně si vyválet záda v peřině a nechat se drbat, drbat, drbat… Pokud by drbání ustalo, tak Bony chňapne páníčka za ruku a bude se lísat, on to pochopí a pokračuje drbání, drbání, drbání.

Pokud se jede ven, tak tam je k dispozici veliká zahrada, kde se dá hrabat, vyhánět cizí kočky, závidět ptákům obsah krmítka a štěkat na každého, kdo projde kolem. Je pravda, že většinou ten kolemjdoucí zdvořile pozdraví a to upozorní čubiznu, že by měla hlídat. Tak se pes rozštěká a kolemjdoucímu patřičně vysvětlí, že tu bydlí ostražitý pes.

Když čubizna něco chce, tak není nad to začít kňučet jako štěňátko - to na páníčky stoprocentně zabírá. Když se chovají, jakoby neslyšeli, lze kňučení doplnit občasným plačtivým zaštěkáním, to s nimi rozhodně pohne. Když si pes chce hrát, rovnou přinese nějakou házecí hračku z krabice. Nejlepší je kožená pracovní rukavice, s ní čubizna klepe, vyhazuje do vzduchu a zase chytá a nejlépe se s ní přetahuje. Když pejska unaví venkovní vzduch, zakňourá u dveří a je vpuštěn pod kamna, ať si páníčci dělají na zahradě své zahradničení, pes chce spát! Na vycházce je to taky prima, páníčci dbají na to, aby čubizna věděla, kudy se jde a aby byla v doslechu.

Včera vylepšila svůj repertoár o další projev: cestou domů se vždycky venčí v jednom lesíku, vedle lesíku je cesta, vedle cesty plot a za plotem běhají hafani. Vraceli jsme se v době podvečerního bobkování a k tomu není nic lepšího než tráva v lese. Tak jsem čubiznu na vodítku vedla do lesa. To se jí ovšem nelíbilo, protože chtěla lítat po cestě a štěkat na psy za plotem. No tak se postavila jako "dřevěnej pes", všechny čtyři nohy zarputile zaražené do země a pro jistotu, kdybych nechápala nebo nechtěla vyhovět, tak zase začala své srdceryvné kňučení. To mně tak zarazilo, tenhle zjevný projev jejího chtění, že jsem jí vyhověla a šly jsme na tu cestu, zaštěkat na hafany a čubizna jim provokativně šoupla bobek do trávy hned k plotu.

Ale osud jí ten "sladkej život" nepřeje - máme před sebou povinné roční očkování, dobře jí tak!