Hugh Fitzgerald z redakce Jihad Watch nedávno navrhl řadu kroků, pomocí nichž mohou Evropané zastavit islamizaci svých zemí. S většinou lze jen souhlasit, podle mě bychom však měli upřít pozornost na jednoho z hlavních spojenců islamizace: Evropskou unii. V minulosti jsem argumentoval, že EU je jedním z motorů pohánějících islamizaci kontinentu a že musí být celá co nejrychleji rozpuštěna, neboť jinak si s muslimskou invazí neporadíme. Na blogu Brány Vídně (Gates of Vienna) připravuji text „Deset důvodů, proč rozpustit Evropskou unii“, který bych po dokončení rád nechal přeložit do jiných jazyků.

V knize Eurabia: The Euro-Arab Axis ukázala historička Bat Ye'or, že vůdcové EU léta aktivně pracovali na propojení Evropy a arabského světa. Dnes už si jsou tak jistí sami sebou, že své úmysly přiznávají veřejně. Britský ministr zahraničí David Miliband se v listopadu 2007 nechal slyšet, že EU by měla usilovat o zahrnutí blízkovýchodních a severoafrických zemí, neboť to prý "posílí stabilitu". Prohlásil též, že EU musí "dodržet sliby dané Turecku" ohledně jeho členství.

Součástí EU je volný pohyb osob bez ohledu na státní hranice. Jestliže se bude vztahovat na Blízký východ, získají stamiliony muslimů volnou cestu do Německa, Itálie, Francie, Británie, Švédska, České republiky či Rakouska. Stane-li se Turecko členským státem, budou Řecko, Bulharsko a další země, které po staletí bojovaly s islámským útlakem, zaplaveny muslimy z rychle se islamizujícího Turecka. Totéž se týká Poláků, Maďarů, Rumunů a dalších zemí, které proti muslimům bojovaly po staletí.

Komisař EU pro spravedlnost a bezpečnost Franco Frattini prohlásil, že Evropa musí uvolnit imigrační bariéry a otevřít své dveře pro 20 milionů "afrických a asijských imigrantů ", a to během příštích dvou desetiletí. Většina těchto „Afričanů a Asijců“ přijde z převážně muslimských zemí severní Afriky a širšího Blízkého východu. EU se tak chystá zaplavit kontinent desítkami milionů muslimů. Děje se tak ve stejnou dobu, kdy policie přímo v hlavním městě EU Bruselu brutálně rozhání nenásilné demonstrace Evropanů proti postupující islamizaci. Frattini též zakázal, aby se v oficiálních textech používal termín „islámský terorismus“. "Lidé, kteří ve jménu náboženství páchají sebevražedné útoky a další zločiny, se za svá náboženství jenom skrývají.” Rovněž se domnívá, že bychom neměli mluvit o „imigraci“ – máme prý hovořit o „mobilitě".

Zatímco v dříve tak pokojném Nizozemí jsou vražděni politici, kteří si dovolí být kritičtí vůči islámu, zatímco islámští teroristé zabíjejí nevinné lidi v Londýně a Madridu, zatímco neuplyne den, abychom se nedozvěděli o přípravách dalšího teroristického útoku na Itálii, Francii nebo Dánsko, a zatímco občané Švédska a Německa trpí narůstající pouliční kriminalitou páchanou muslimskými adolescenty, vysoký politik EU hovoří o otevření dveří dalším desítkám milionů muslimů. Je to prachsprostý, chladnokrevný zločin.

V Kolíně nad Rýnem dvacetiletý Němec v sebeobraně zabil muslima, který se jej podle svědků snažil oloupit. Vedlo to k násilným protestům muslimské komunity. Nevěřící zjevně nemají právo bránit se útokům. Útokům označovaným za trestné činy, byť vlastně jde o součást svaté války, džihádu

Známe-li islámskou historii, jak ji popisují knihy Pravda o Mohamedovi od Roberta Spencera nebo The Legacy of Jihad Dr. Andrewa G. Bostoma, pak víme, že olupování a okrádání nevěřících bylo od samého počátku nedílnou součástí džihádu. Činy Mohameda a jeho prvých nástupců obsahují tolik kriminálního chování, že vlastně nelze rozlišit, kde končí lupičství a začíná svatá válka. V Oslu se podařilo zdokumentovat, že některé zločinecké gangy udržují spojení s domácími i zahraničními džihádistickými organizacemi. Holandský arabista Hans Jansen tvrdí, že mnozí muslimové vidí v Koránu božský „lovecký lístek“, který jim dovoluje vykořisťovat a dokonce i zabíjet kteréhokoli nevěřícího. Těžko svádět na náhodu, že francouzští muslimové, tvořící v celkové populaci menšinu, zaujímají sedmdesát procent míst ve francouzských věznicích.

Proč by si ale někdo mající všech pět pohromadě přál import islámu, nejdestruktivnější ideologie na planetě? Jsou snad vůdcové EU naivní? To si o nich rozhodně nemyslím. Kdyby byli zcela naivní, neudrželi by se u moci tak dlouho.

Říkají nám, abychom naše kulturní a historické kořeny pokládali za jakési módní doplňky, něco jako košile, které si vybíráme a oblékáme podle potřeby. Multikulturní společnost prý je „pestrobarevná“, jakoby šlo o nábytek nebo závěsy. Kultury jsou tady na ozdobu asi jako záclony, u nichž je v zásadě jedno, jakou budou mít barvu. Dokonce je prý správné občas je vyměnit. Nenudí vás občas ta stará pohovka? Což takhle ji vyměnit za nový šárijový model? Je sice méně pohodlná než ta stará, ale zase je zrovna v kursu a navíc se odlišíte od sousedů, aspoň dokud si ji taky nepořídí. Zkuste též nový parfém od Calvina Kleina, ten se k šárii dobře hodí.

Slyšel jsem některé lidi naprosto vážně tvrdit, že i kdyby se muslimové stali většinou, nic by se nestalo, protože všichni lidé si jsou rovni a všechny kultury jsou promíšené a půjčují si jedna od druhé. A protože náboženství jsou jen výmysly, nijak nám neublíží, když jeden výmysl nahradíme za druhý. Stejně všechny tvrdí totéž, jen trochu jinak. Přitom by nikoho ani nenapadlo tvrdit, že „v podstatě totéž“ hlásají třeba všechny politické ideologie. Dnešní Evropané prostě náboženské a kulturní rozdíly nepokládají za podstatné. A tak odmítají věnovat čas studiu oněch údajně nepodstatných rozdílů mezi vyznáními.

Lee Harris napsal v knize The Suicide of Reason: Radical Islam's Threat to the West: "Iracionalita v ekonomických systémech zemí třetího světa, která nás tolik udivuje a kterou absolutně nechápeme, třeba přemíra byrokracie popsaná vůbec (peruánským ekonomem) Hernardo de Sotem, není vůbec iracionální z pohledu vládnoucích elit. Je součástí toho, co je drží při moci. Bude-li dost byrokracie, mohou hrát Krále hory navěky."

O něco podobného se podle mého názoru snaží i EU. Jde jí o vznik nesesaditelné oligarchie ovládající domorodou populaci pomocí kombinace komplikované legislativy, byrokracie a obav z importovaných muslimů.

Náboženství není ani zdaleka nepodstatné, náboženství je krví a mízou každé civilizace. Moje země prodělala (dosud) největší proměnu tenkrát, když přijala křesťanství namísto původního vikingského náboženství. Došlo k celkové kulturní přestavbě. Z kmenové společnosti jsme se stali skutečným státem, který byl současně integrován do hlavního proudu západní civilizace. Možná to bylo právě křesťanství, co dalo vznik národním státům s jejich individualistickými kulturami. Jestliže tomu tak bylo, pak může být změna náboženství výhodná pro ty, kdo si přejí národní státy nahradit nadnárodními jednotkami, třeba právě Evropskou unií. Všechny islámské společnosti jsou autoritářské. Kdokoli touží po náhradě demokratického zřízení vládou nikomu neodpovědných elit, tak logicky upřednostní islám.

EU je příšerná instituce, i když nebereme v potaz muslimskou imigraci. Bývalý sovětský disident Vladimir Bukovsky, který se islámem příliš nezabývá, má strach, aby se Evropský svaz nestal novým Sovětským svazem. "Čím dříve EU rozpustíme, tím lépe. Čím dříve zkolabuje, tím méně ublíží nám všem i našim zemím."

Brilantní francouzský politický myslitel Montesquieu zastával názor, že exekutivní, legislativní a soudní moc musí být odděleny a žádná nesmí být dostatečně silná, aby dokázala společnosti plně vnutit svou vůli. Neboť "neustále se nám dostává poučení, že každý člověk, kterému se dostane moci, je pokoušen jejím zneužitím a každý ji užívá tak plně, kolik je mu dovoleno." Oddělení tří mocí prakticky neexistuje v EU, kde máme slabou legislativu propojenou se silnou exekutivou a soudní mocí a kde všechny tři větve pracují téměř bez dozoru veřejnosti.

Dejme ještě slovo Montesquieovi: "Kde moc zákonodárnou a výkonnou třímá jediná osoba, nebo jediný sbor vladařů, tam není svobody, neboť vždy je se obávati, že pokud vladař nebo senát vydají tyranské zákony, vláda je bude stejně tyransky vymáhat." A na jiném místě: "zbytečné zákony oslabují zákony nutné." Na EU není strašný jen obsah předpisů, ale i jejich množství. Regulováním projevů a chování dělá zločince ze zákonů dbalých občanů, zatímco skuteční zločinci vládnou v ulicích. To vše může skončit buďto policejním státem, nebo totálním rozkladem kázně a pořádku, nebo obojím najednou.

Chceme-li předejít svévolnému zneužívání moci, musí být splněny nejméně dvě podmínky. Tou prvou je systém formálních brzd a pojistek, díky němuž se lze pokojnými prostředky zbavit úředníků, kteří překročí své pravomoci. Druhým je průhlednost: lidé musí vědět, čím se zabývají jejich zástupci. EU obě podmínky, hlavně pak tu druhou, záměrně ignoruje. Obrovský objem rozhodování se odehrává ve stinných kabinetech úřadů, o jejichž existenci běžný občan nemá tušení. To ony vytvořily Eurábii.

Bývalý francouzský prezident Valéry Giscard d'Estaing ve své pompéznosti prohlásil, že navrhovaná evropská ústava byla evropskou „Filadelfií," přičemž narážel na Ústavní konvent ve Filadelfii, který v roce 1787 formuloval ústavu Spojených států amerických. USA nejsou bez chyby, ale kdyby Giscard d'Estaing jen trochu rozuměl americké ústavě, věděl by, kolik péče James Madison, Thomas Jefferson a její další autoři právě systému brzd a rovnováh věnovali. Právě ony chybí v ústavě EU. Americká ústava je relativně krátká a pochopitelná, kdežto ústava EU zaujímá stovky stran, prakticky jí nelze rozumět a neskrývá skoro šáriátskou touhu regulovat všechny stránky života. A když ji francouzští a nizozemští voliči odmítli, byla jen přejmenována a nyní nám je vrácena oknem, přestože jsme ji vyhodili dveřmi.

Madison, Jefferson, George Washington a američtí Otcové zakladatelé hráli otevřenou hru, byli zvoleni v řádných volbách a jejich spoluobčané jejich činy schvalovali. Srovnejme je s Jeanem Monnetem, který je veleben za vytvoření základů EU, přestože o něm většina Evropanů nikdy neslyšela. Nikdy nebyl zvolen do žádné veřejné funkce. Pracoval místo toho v zákulisí, přičemž sledoval svůj dobře utajený záměr. Četl jsem rozhovor se zkušeným bruselským lobbistou, který označil Monneta "nejúspěšnějším lobbistou v dějinách." A lobbisté dodnes ovládají evropské hlavní město Brusel. I v americkém Washingtonu D.C. najdeme spousty lobbistů a ani tamní poměry nejsou bezproblémové. Jenže v hlavním městě EU vládnou pouze lobbisté a nevolení byrokraté, zatímco veřejnost má minimální vliv.

Shodněme se, že EU nemá právo ohánět se termínem "evropanství". Lidé obývající evropský kontinent jsou v prvé řadě Němci, Holanďané, Poláci, Italové, Maďaři nebo Portugalci. "Evropa" zde po staletí byla hlavně proto, aby chránila kontinent před muslimskou expanzí. Evropu založil Karel Martel, když v sedmém století zastavil arabskou invazi, a v jeho stopách šli lidé jako Pelayo, když zahájil reconquistu Iberského poloostrova, Jan Hunyadi a Lazar Srbský, kteří bránili Balkán před Turky, nebo polský král Jan III. Sobieski, který porazil Osmany u bran Vídně v roce 1683. Dnešní EU se aktivně snaží odčinit vše, čeho dosáhli Karel Martel a další hrdinové. Jedná jako Anti-evropská unie, zlovolný spolek bez sebemenší mravní legitimity.

Dnešní EU postupně připravuje původní obyvatele celého kontinentu na pravděpodobné budoucí postavení druhořadých občanů v jejich vlastních zemích. Možná to je ta nejhanebnější zrada evropských dějin od dob pádu Římské říše, zrada vítaná médii jako „mírový projekt“. Jakou hanbou je sledovat hrozby, kterými EU zastrašuje Srby, když je nutí vydat vlastní zemi muslimským zločincům. Publicista Srdja Trifkovic jasně varoval, že i když Srby připravíme o Kosovo, západ se muslimům nezavděčí:

"Většina evropských národů se chce bránit - dokonce i ultratolerantní Holanďané spatřili po zavraždění Theo van Gogha varovné světlo - ale nemohou, protože je opustila vládnoucí třída složená ze relativistických sebemrskačů a appeaserů. Její politický, mediální a akademický vliv je nedemokratický, nepřirozený, perverzní. Má-li Evropa přežít, musí se Evropané dovtípit, jaká je pravá podstata těchto falešných elit: jsou to zrádcové svých národů a své kultury. Má-li Evropa přežít, musí být současné elity vystřídány politiky, kteří se nebudou bát podrobit demokratickému hlasování i ožehavé otázky imigrace a kulturní identity. A ze stejného důvodu se Srbsko nesmí vzdát Kosova. Jestliže se ho vzdá, posílí ty síly, jež si přejí smrt Evropy a její kapitulaci před totalitarismem Mohamedových nástupců. Není to poprvé, co Srbové v Kosovu podstupují boj, ve kterém nejde pouze o ně."

Najdou se tací, kteří by z EU rádi zachovali její "pozitiva" a neradi by "vylévali s vaničkou i dítě." Dovolím si nesouhlasit. EU je vanička bez dítěte. Špatnou cestu nastoupila už ve chvíli svého vzniku a nyní je tak zkažená, že ji nelze reformovat. Appeasement vůči islámu je tak hluboce zakořeněn v unijní DNA, že pokud máme islamizaci Evropy zastavit, musíme rozpustit Evropskou Unii. A to beze zbytku.

autor je skandinávský blogger
www.jihadwatch.org/dhimmiwatch

z angličtiny pro www.eurabia.cz přeložil -M.-