Tím, že si ředitel personálního odboru ministerstva školství Ladislav Bátora dovolil písemně požádat pražského primátora Bohuslava Svobodu a velvyslance Spojených států Normana Eisena, zda by nezvážili svou podporu pražskému homosexuálnímu festivalu, si ještě více ztížil své postavení. „Není to věc, nad kterou lze mávnout rukou,“ řekl údajně předseda vlády Nečas. „Názory pana Bátory nemůže nikdo považovat za postoj České republiky. Nemá žádný mandát k tomu, aby postupoval tímto způsobem. Jako státní úředník se nesmí chovat jako politický aktivista. To je zcela nepřijatelné.“

Dobrá, tedy pryč s ním. V tom případě ale prosím, aby se měřilo stejným metrem. Jak uvedly Lidové noviny, jen letos v červnu veřejně podpořili čeští velvyslanci homosexuální přehlídky v Rize a Budapešti, Baltic Pride a Budapest Pride. Jistě to nejsou ojedinělé případy. Pokud si sám vzpomínám, vloni v červenci sehrála roli cimrmanovského posla světla Věra Zemanová, bývalá velvyslankyně v Peru, když spolu se svými kolegy z dalších zemí podpořila místní „día del orgullo“, den hrdosti.

A tady je nám zamini dlužno odpověď, jak se zachovalo vůči tak flagrantním případům aktivismu. Byli řečení velvyslanci napomenuti, potrestáni, pochváleni, anebo se vlastně nic nestalo? Vždyť jsou to také vysocí státní úředníci a navíc representanti naší země v zahraničí. Lze snad jejich názory považovat „za postoj České republiky“? Nebo ke svému jednání mají nějaký nám neznámý „mandát“? Pochybuji, opravdu se mi nechce věřit, že jsou ministerstvem takto úkolováni. Je-li tomu ovšem doopravdy tak, asi by nám to mělo slavné ministerstvo včas oznámit.

Asi to dopadne jako obvykle: Bátora bude za aktivismus odvolán z funkce, zatímco jiní státní úředníci, poněvadž jsou „pokrokoví“, dostanou pardon. Jistě, Věra Zemanová už v Limě osvětu nešíří, ale o jejím vystřídání bylo rozhodnuto ještě předtím, než poskytla inkriminované vyjádření. Letošní jaro působila jako mimořádná vyslankyně ČR při mezinárodní konferenci „Žena – ekonomická brána do Afriky“, organisované Lucií Pilipovou v keňském Nairobi. Petr Hájek by podobnou akci asi označil za další feministický hexensabat, ale já budu mírnější: paní vyslankyně jednoduše dostala příležitost prosadit se i na poli ženských práv.

Takže ano – pryč s aktivistickými úředníky! Ale se všemi, prosím.

(Autor není totožný s farářem ve Velké Losenici)