26.6.2016 | Svátek má Adriana






RECENZE: J. Dann, G. R. Dozois (editoři), antologie Armagedony

25.11.2005

 

ArmagedonyDvanáct povídek spojují variace na téma armagedonu, každá je ale jiná. Jak v předmluvě editoři poznamenávají, staletí byl konec světa záležitostí nadpřirozenou, Božím trestem. H. G. Wells k tomu připojil do všeobecného povědomí útok mimozemšťanů (Válka světů) a naši vlastní hloupost projevující se válečným běsněním (Stroj času aj.). První světová válka a následně a především Bomba tento rys naší společnosti, ve svých úplných a do konce dotažených důsledcích jednoznačně sebevražedný, obtáhly linkou síly redispera 14.

Jenže to nebyl konec, v šedesátých letech se přidala témata z oblast znečištění životního prostředí a po druhém miléniu už zdomácněly mnohé další ještě sofistikovanější metody likvidace druhu Homo (prý) sapiens, často i s jeho piedestalem zvaným Země. Filmy jako Armagedon a Drtivý dopad zpopularizovaly asteroidy, Den po zítřku zase globální klimatické změny. Jenže fantazie autorů je téměř bezbřehá, a tak v každém tomto chlívečku dokázali najít řadu variací, a dokonce přidat ještě některé další.

Otevírací povídkou je Fermi a Frost Frederika Pohla. Tento všestranný a vynikající autor zpracoval v roce 1985 téma, které ovlivňovalo svět celou polovinu jeho tehdejšího života - neustálé napětí, kdo první stiskne červený knoflík. Příběh situovaný do doby kubánské krize ale už odráží i změny, ke kterým došlo v osmdesátých letech. Pohl v něm navíc dokázal - jako jediný v této antologii - vykreslit velmi barvité a realistické pozadí naší nedávné současnosti, na němž se odehrává komorní příběh muže a jím nalezeného chlapce. Prostředí a především reakce lidí na situaci jsou popsány velmi dobře a v souladu s našimi osobními zkušenostmi chování lidí v krizových situacích. Povídka ukazuje, že Pohl je skutečný Velmistr žánru, a to i přes dost okoukané téma této povídky - dodal mu zvláštní chuť zpracováním alternativních dějových linií, kterými dává čtenáři na vybranou nejenom negativní, ale i pozitivní zakončení.

Gregory Benford, u nás známý především svými hard SF romány, se v povídce Zoufalé počty zabývá tím, jak je možné zničit svět pomocí soft science - biologie. A hloupé snahy malé skupiny fanatiků zachránit lidstvo i za cenu jeho téměř vyhlazení. Děj se odehrává v blízké budoucnosti, kdy rozpory mezi chudým Jihem a bohatým Severem budou ještě markantnější a tím i emoce na ně napojené budou o několik řádů větší než nyní. Zajímavé je jeho řešení problému, jak tyto problémy odstranit, a především cesta, kterou si k tomu v rámci své autorské licence vybral.

Evoluce Nancy Kressové se odehrává v postkatastrofických Spojených státech. Epidemie rozvrátila společnost a nasměrovala nenávist obyčejných lidí proti lékařům, kteří se ji snaží zlikvidovat. Berou to jako vyhánění čerta ďáblem - a vše, co zapáchá dezinfekcí a medicínou vůbec, je pro ně přisluhovačem knížete temnot. Poznat pravdu - to znamená spojit rozum a cit, pokud to ovšem vůbec v takové zjitřené době jde. Povídka je nadprůměrná, její emocionální náboj obsahuje o něco víc, než pocity spojené s koncem lidského rodu a - případně - s nadějí na přežití.

Zpráva pro krále Brodbingnangu Richarda Cowpera klame tělem, totiž názvem. Není to totiž fantasy, ale připomínka jedné z postav Gulliverových cest. Tady bych ocitoval z úvodu editorů: ...upřímně míněná snaha vyhodit ze sedla nejstaršího a nejstrašnějšího Jezdce z Apokalypsy, hlad, vede až k příliš snadno představitelné katastrofě, jaká může nastat hned zítra - nebo dnes. Spíše manuál jedné oblasti biologie než skutečný příběh, je tato povídka asi nejslabším místem antologie.

Následující „...svět jak ho známe" Howarda Waldropa naproti tomu fantasy je. Odehrává se někdy v devatenáctém století, flogiston je vědeckou realitou a francouzská chemická škola je v angloamerickém prostředí vystavena tvrdým posměškům a odsouzení. Jeden z amerických vědců se pokouší izolovat čistý flogiston - a co z toho vzejde určitě dovedete díky zaměření této antologie odhadnout. Jak k tomu dojde, to je už ale volba autorova, a ta je zajímavá. Nevím, jestli četl Strugacké, ale poslední odstavce mi připomněly jeden jejich román; jinak to je spíše průměr sbírky.

Povídka Na usmířenou Gardnera Dozoise se do této knihy dostala díky svým kvalitám, nikoliv díky protekci. Globální oteplování proběhlo tak rychle, že lidé z nížin často ani nestačili utéci přívalové vlně oceánů a moří, a civilizace - alespoň její duchovní a morální složka - se vrátila o značný kus zpátky. Ostatně ta technická poskočila dozadu taky, ale přece jenom o něco méně. Na farmě za městem je velká skupina dětí v opatrování náboženské sekty, která má svoji představu o tom, jak vrátit hladinu oceánů o sto metrů níž a život do starých kolejí. Silný náboženský akcent dává této povídce náboj a staví jí do horní části kvalitativního spektra.

U povídky Jak zatočit s masařkami najdete jako jméno autora Racoona Sheldon - jedno z méně obvyklých pen-name Alice Sheldonové, známější jako James Tiptree, Jr.. Ta sáhla po jednom z náboženských symbolů - a zároveň ale také tabu - vlastních americké společnosti. V různých oblastech světa náhle muži procházejí Boží zkouškou. Zabíjejí ženy a tím očišťují svět od zhouby, ke které vede sexualita. Silná povídka, další z vrcholů sbírky, svým psychologickým nábojem, který téměř připomíná katarzi při psychoterapeutickém sezení, provádí hlubokou společenskou sondu a až téměř molekulárním nožem proniká do samé podstaty morálky, kterou v normální situaci maskuje civilizační nános.

Povídku Fritze Leibera Kýbl vzduchu charakterizovali editoři takto: Vesmír nás ale ke zničení světa vůbec nepotřebuje! (Dokonce se obejde i bez nepřátelských mimozemšťanů.). Stačil těsný průlet černé díry okolo Země, aby se ta vydala na pouť do hlubokého Vesmíru a přišla o životadárné teplo svého Slunce. Jak se s tím lidé přeživší zemětřesení a totální vymrznutí atmosféry vyrovnávají, je mistrovská ukázka komorního humoru, opět nadprůměr této sbírky.

Nebraska na dně Allana Danziga vlastně z tématu této sbírky vybočuje. Nebo vlastně ne - pro Američany je Světem Amerika, a když se podstatná část Jihu a Středozápadu propadne pod mořskou hladinu, je to pro ně celosvětová katastrofa. Zatímco větší část povídky je poměrně monotónním popisem geologické katastrofy, některé vsuvky a hlavně závěr jí dávají docela zajímavý a humorný náboj. Díky tomu alespoň trochu vyčnívá nad průměr a asi vám nebude činit potíže si ji zapamatovat i přes její miniaturní rozsah dvanácti stránek (a jednou mapou pro ne-Američany).

Nestálý Měsíc Larryho Nivena už čeští čtenáři znají z antologie Mistrovské kusy. Tvrdá SF tvoří kulisy komorního příběhu dvojice sledující - prostřednictvím rostoucí intenzity měsíčního svitu - výkyv sluneční činnosti. I tady se setkáváme s celkem realistickým chováním lidí, i když navozená situace je na hranici - a spíš za hranicí - astrofyziky. Larry Niven je již klasikem, dokázal ale skladbu příběhu posunout kousek mimo hranice klasické hard SF a nad průměr sbírky (za to vlastně spíše mohou svým výběrem editoři, ale kdyby tuhle povídku Niven nenapsal, nebyla by tu).

Poslední západ slunce Geoffreye A: Landise se v lecčems podobá té předchozí, jen místo Slunce to je kometa, která se náhle vynořila z temnot Vesmíru a radarových stínů přímo v kolizním kurzu a při její rychlosti už moc času nezbývá. Povídka se více blíží standardu hard SF než ta předchozí, její hlavní předností je rozsah short short story - pouhé čtyři stránky, na tento prostor se kromě pointy toho však moc nevejde. A pointa moc silná není...

Hluboko ve tmě Williama Bartona je vyprávěním o tom, jak po zničení Země asteroidem přežívají lidé, kteří v tu dobu pracovali na kosmických stanicích a výsadcích roztroušených po Sluneční soustavě. Hlavní hrdina pracuje na Saturnovu měsíci Titanu, vyprávění je mixem vzpomínek na konec Země, na jeho ženu, která byla tam dole, a setkání s podivným úkazem (pokud to ovšem je úkaz), který může změnit život těch několika tisícovek lidí, kteří přežili katastrofu.

I když antologie je monotematická a téma nijak povzbudivé, neměl jsem z ní tísnivý pocit. Jen v několika z příspěvků byl konec totální a neodvratný, ty zbývající byly spíše postkatastrofické a zvláště pak Danzigova povídka byla vysloveně humorná (byť - anebo také proto, že - se miniaturním rozsahem katastrofy z celkového ducha příběhů vymyká). A některé z těch postkatastrofických byly z mého pohledu celkem optimistické. Jen tu a tam se objevilo pesimistické chápání armagedonu - nejvíce a také nejlépe tuto atmosféru dokázala vybudovat Alice Sheldonová.

Zkušenosti pořadatelů - zvláště pak Gardnera Dozoise - můžeme děkovat za vysokou kvalitu výběru, jen dvě povídky považuji za slabiny knihy. Zkuste si je ale porovnat s jinými antologiemi, abyste vnímali, jaká je ve skutečnosti jejich úroveň. Tématické vymezení posouvá vyznění antologie, i přes některé záblesky humoru a optimismu, do temných thrillerových odstínů, a tak si vybírejte, v jaké náladě ji otevřete.

J. Dann, G. R. Dozois (ed.): Armagedony (Armageddons)
překlad: Robert Čapek, Aleš Drobílek, Zdeněk Havlíček, Petr Kotrle, Radim Rouče, Alžběta Soperová, Robert Tschorn, Zdeněk Uherčík
obálka: Milan Fibiger
Triton, edice Trifid, 2005
335 stran, 209 Kč (členové klubu Trifid 149 Kč), brožované
ISBN 80-7254-646-5

pagi














Přijďte si popovídat na nový Sarden
Denně několik článků s obrázky, které zde nenajdete. Denně mnohem více možností a zábavy. Denně diskuze s přáteli i oponenty. Denně možnost dám najevo redaktorům a ostatním čtenářům, které texty stojí za to číst... více...

Členství vás nic nestojí, naopak můžete něco získat. Čtěte více...