Josef Dobeš je samorost každým coulem. Zatímco jeho vládní kolega Drábek naprosto fádně hledá obětní beránky, kteří by na sebe vzali hříchy ministerstva práce a sociálních věcí spáchané při změně systému vyplácení dávek, a balí jim jejich pět švestek, tak ministr školství má ve zvyku průšviháře povyšovat. Podobně již v minulosti vyznamenal známého pravicového radikála, jenž se ze šéfa odboru stal zástupcem ředitele ministrovy kanceláře, či neúspěšného správce evropských fondů, kterého udělal svým náměstkem.

Čerstvě si může mnout ruce Jiří Baumruk. Ministr si oficiálně cení jeho erudice v oblasti vzdělávání a práce s mládeží, možná ještě více ho ale omračuje Baumrukovo někdejší řízení Rady České televize nebo spolupráce s legendárním starostou Prahy 5 Milanem Jančíkem. Baumruk zkrátka patří k oněm nezastupitelným jedincům, kteří všude byli, všechno znají a hlavně se dokáží ohánět v džungli na pomezí politiky a byznysu. Dosud na ministerstvu kočíroval projekt SPORT, jenž měl být dotován Evropskou komisí. Ta se však polekala, že by velká část ze šesti set padesáti miliónů korun zahučela na analýzy či televizní spoty, a nikoli na přípravu trenérů a učitelů, kteří by měli vést děti ke sportu. Zlí jazykové by mohli pana Baumruka podezřívat, že se s ministrovým vědomím podílel na hloubení jednoho z mnoha rozpočtových tunelů. Josef Dobeš je ale naopak Baumrukovými výsledky nadšen, jinak by jej sotva dosadil na post ředitele Národního institutu pro děti a mládež. Můžeme jenom spekulovat, je-li tento krok pouze součástí ministrovy oblíbené hry "Škatule, škatule, hejbejte se" nebo zda jsou jeho kořeny vpleteny do zájmů Věcí veřejných, jejichž je Dobeš významným představitelem.

Jisté je ale jedno. Kdyby v České republice vládl přísný zákon o státní službě, nemohl by si ministr školství dovolit ani absurdní personální rošády, ani rozdávání byzantských odměn nejbližším spolupracovníkům, když řadoví kantoři mají prázdné kapsy. Josef Dobeš, podle prezidenta Klause nejlepší polistopadová hlava resortu, má však nervy jako špagáty. Statečně snáší nespokojenost podřízených, protesty akademiků, výhrady opozice i koaličních partnerů. Neděsí ho ani zprávy, že Evropská unie zvažuje, jestli by nešlo učinit řídícími orgány pro rozdělování evropských dotací jiné instituce než tuzemská ministerstva. Pokud se někdo stal ztělesněním kuriózního českého způsobu vládnutí, je to právě ministr Dobeš. Asi už jen proto je jeho pozice v Nečasově kabinetu neotřesitelná.

Psáno pro ČRo1