Měšec plný miliard zacinkal a pozornost veřejnosti se rázem nasměrovala na pražský magistrát a na firmu Metrostav, která je s ním spojená, jak se říká, na krátko. Tunel Blanka, v budoucnu skvělá dopravní tepna, nyní bolestná jizva v bezprostřední blízkosti jedné z nejslavnějších historických památek světa, bude stát o deset miliard víc. Tedy bude o plnou třetinu dražší. Protože bude lepší, širší, delší, vzdušnější, světlejší?

Ne. Protože si o to Metrostav řekl.

Požadavek vyvolal bezzubé pobouření, ostatně vše, co Metrostav dělá, vyvolává podobné reakce. Dráždí tím, jak staví u nás, dráždí tím, jak staví jinde. Na Islandu postavil Metrostav dva tunely o celkové délce 11 kilometrů za 1,8 miliardy našich korun, Blanka měla stát 22 miliard za prakticky stejnou délku. Mluvčí firmy František Polák projevil obdivuhodnou fabulační schopnost, když měl veřejnosti vysvětlit tehdy ještě jenom desetinásobek v ceně. Dozvěděli jsme se, že oba tunely mají společného asi tolik jako holinky a hodinky, že se oba natahují. A že je to jako s knihami, že islandský tunel je jako paperback, kdežto pražský tunel vzácný tisk. Předseda Svazu podnikatelů ve stavebnictví Václav Matyáš to vysvětloval techničtěji: „Tam razíte tunel v kompaktní skále, kde nejsou skoro žádné anomálie, jen problémy s vodou.“ Kdežto podloží v Praze, to je učiněné peklo.

Kdo z nás je schopen se přesvědčit, jestli nás tahají za nohu? Že prý to bylo v horách, kdežto Blanka ve městě. Jenže ve Finsku bude Metrostav stavět dvě linky metra v Helsinkách, budou stát 363 milionů korun. Tunely budou dva po 1,3 kilometru. Násobme deseti, dostaneme se do řádu délky Blanky, bohužel ne do řádu ceny Blanky. To bychom museli přidat ještě jednu nulu.

Nový primátor Bohuslav Svoboda vyvolal v pondělí podiv svým výrokem, že v případě Metrostavu „zcela selhala kontrola“. Slova je však třeba správně pochopit. Rozhodně neznamenala, že magistrát nechal Metrostavu volnou ruku, takže si účtuje nehorázné peníze, a už vůbec to neznamená, že teď nastane vojna jako řemen a Metrostav bude stavět v Praze jako v Helsinkách. Primátor měl na mysli činnost Odboru městského investora. Kdyby prý odbor fungoval dobře, „tyto informace bychom měli dřív,“ řekl primátor. Pěkný výkon podal i sociálnědemokratický radní pro dopravu Karel Březina. Ten obvinil bývalého primátora Béma, že za jeho úřadování byli radní systematicky uváděni v omyl. Ale i to jsou slova vyvolávající silnou emoci, avšak obsahově dutá. To je přece samozřejmé, že Bém uváděl v omyl nejen radní, ale celou veřejnost, tvrdil přece, že tunel bude sloužit v roce 2012, a to zcela jistě nebude, a že se nezvýší jeho cena, a to zcela jistě zvýší. Je to ale taková pravda, ze které nic nevyplývá, a takové mají naši politici rádi.

Před volbami se dokonce diskutovalo, ovšem cvičně, o změně dodavatele. I to byla velmi opatrná diskuse, protože neproveditelnost takového nápadu je očividná. Změna stavební firmy má drtivé dopady vždycky, i kdyby mělo jít o stavbu kozího chlívku. Především se okamžitě ztratí odpovědnost a jeden hází vinu na druhého, přičemž pravdy není ani technicky možné se dopídit. Vyjadřovaly se k tomu všechny politické strany ve volbách angažované a shodly se na společném stanovisku, že změna dodavatele žádoucí není a že „příště“ bude muset nastat větší přísnost. Povahu této větší přísnosti nenastínil nikdo.

Každá stavba se prodraží oproti původnímu projektu, i ten chlívek se prodraží. Pokud jde o Blanku, pro názorný příklad můžeme jít do loňského léta. Tehdy pražští zastupitelé dali souhlas se změnou projektu vyústění tunelu na trojské straně. Nejvyšší správní soud loni na jaře totiž vyšel vstříc stížnostem obyvatel přilehlé oblasti a zrušil povolení na technologické a inženýrské sítě. Projekt tedy byl změněn a výsledek bezpochyby je zahrnutý do sumy, která teď vzrušuje veřejnost. Právě takové změny jsou páčidlo, které otevře ruku sevřenou na měšci. Rozhodnutí se děje pod tlakem a je tu prostor pro alibi: já nejsem odpovědný, rozhodl to soud.

Brzy bude na stole dlouhý seznam takových objektivních příčin. Metrostav dal magistrátu třicet položek, tedy třicet důvodů navýšení rozpočtu. I to je metoda dobře známá každému stavebníkovi. Deset miliard je obludná suma, ovšem když se pěkně rozpočítá, každá položka není tak strašná a do každé se něco schová. Takže tři a půl miliardy spolkne inflace a navýšení DPH, a už jsme jen na šesti a půl miliardách. Jelikož je těch položek třicet, možná se nakonec dozvíme, že můžeme být šťastni, že to tak dopadlo.

Primátor Svoboda má příležitost do věci říznout. Sliboval, že za jeho primátorování se do Prahy vrátí slušnost a hospodárnost. Námitka zněla, že docenta dosadili právě proto, aby neslušnost a nehospodárnost mohly pokračovat. Hic Rhodus, hic salta, tak se ukaž, Svobodo. Deset miliard, to už není jen regionální pražská bagatela.

LN, 9.2.2011