Nějak, koukám, se ve vlastech českých začíná trhat pytel s výroky o dobrých stránkách různých tyranií. Nejdřív se vyznamenal korunní princ české sociální demokracie pan MUDr. David Rath svým vychvalováním Hitlerova zbrojení - vedlo přece k volebnímu úspěchu, že ano, toť meta, před níž v očích demokrata paroubkovského rázu bledne vše ostatní. Hned nato prasklo na jiného významného činitele téže partaje, že za časů ani ne tak příliš dávných velebil skutky jistého Josipa Vissarionoviče Džugašviliho, příjmím Stalin. Co se doktora Ratha týče, inu, nebral bych jeho výšplecht příliš vážně; náleží k oné třídě politiků, jimž plechovost úst předbíhá činnost mozkovou. Nad kotrmelci šašků netřeba se rozčilovat, ty slouží k pobavení. Jistě si jej s naším malým Macchiavellim užijeme ještě přebohatě.

Trochu jiný je případ Stalinova oslavitele pana Jiřího Havla, jemuž se chci přednostně věnovat. Přehlédnout nelze reálné ekonomické úspěchy, které nesou Stalinovu pečeť, vepsal ten výtečný muž v samém závěru husákovské éry do učebních skript pro Ústav marxismu-leninismu, ponechav k úvaze, myslel-li tou pečetí ukrajinské hladomory, nebo vynikající výkony při likvidaci nepřátelských tříd. Dnes ovšem by se už tak nevyjádřil, přiznává, ale vězme, že nic jiného v té době napsat nešlo. Jinak řečeno, nebýt pana Jiřího Havla, skripta pro Ústav marxismu-leninismu by zůstala nenapsána. Taková ztráta pro lidstvo!

Zanechme šprťouchlat. Žijí mezi námi staří, kovaní bolševici, ke své stalinské víře hrdě se hlásící; těm lze přiznat jistou poctivost. Podlejší je druhá a početnější sorta, k níž zařaďme i páně Paroubkova chráněnce Jiřího Havla: jsou to ti, kteří za komunistických časů ať z ideologické zhlouplosti, ať z cynického kariérismu posluhovali zločinnému režimu a nyní se chtějí vykroutit ze zodpovědnosti řečmi o tom, že to se přece muselo, tak to přece dělal každý a bez toho se přece nedalo žít. Nikoliv, vzácný pane a soudruhu! Prožil jsem toho za bolševické vlády dost, abych mohl kvalifikovaně odporovat: nic se tenkrát nemuselo! Dalo se nepsat vůbec žádná skripta, se Stalinem nebo bez něj! Bolševik by vám uši neutrhl, kdybyste se býval poctivě živil jako zahradník či tramvaják; tisíce jiných se tak živily, aby se vyhnuly hanbě. Marxistická skripta by za vás jistě sepsal některý režimní přícmrda bez páteře a charakteru, čímž by lidstvo o ten plod ducha nezůstalo ochuzeno. Nejen J. V. Stalin, i pan Jiří Havel po sobě zanechal výraznou pečeť: pokryteckého chameleona, který nespatřuje nic, zač by se aspoň mohl stydět, když už ne omluvit. Není ovšem uličníka, aby obviněn z rozbití okna hned do všech stran nekřičel, kdo všechno jiný taky házel kamením; i zaštiťuje se Jiří Havel jmény význačných ekonomů, kteří rovněž slavili Stalinova génia. Sám nositel Nobelovy ceny Paul A. Samuelson prý přiznává kremelskému skřetovi zásluhu za vybudování těžkého průmyslu, bez nějž by Sovětský svaz nepřežil světovou válku...

No, kdybych se tak směl vyjádřit, ani Sovětského svazu by nebyla žádná zvláštní škoda. A jak se tak pamatuji, byly troubů a bláznů, celých bez sebe ze Stalinovy geniality, mezi západní intelektuální elitou celé roje a jsou v jiné inkarnaci podnes. S tím se asi nedá nic dělat, leda vzít na vědomí, že vysoká odbornost může být jedna věc a kus rozumu druhá. Co se pak týče jak někdejšího ploditele marxistických skript pana Jiřího Havla, tak i volebního stratéga a korunního prince ČSSD doktora Ratha, dovolím si ze své exilové zkušenosti podotknout, že po slovním ujetí takového kalibru by se za normálnějších poměrů v úřadech a honérech dlouho neohřáli; nevinnější zmínka o zásluhách dějinných zločinců už srazila nejednomu adeptovi politické slávy vaz. Páně Havlův stranický nadřízený Jiří Paroubek ovšem svého služebníka obhajuje. Nechutné kádrování, hodné ÚV KSČ, praví na adresu pisálků, kteří mu utrhají na cti nevhodnými připomínkami.

Hleďme, hleďme. A to prý, až dnešní nájemce Hradu pražského složí svůj úřad, je pan Paroubek hotov jej převzít po něm. Dobře, ale co až doslouží i prezident Paroubek? Kdo přijde po něm? Bůh ochraňujž zemi českou ... že by korunní princ? Jak tak všechno vypadá, nedivil bych se ničemu. Měl bych pro ten případ návrh změny státního znaku: do toho políčka vedle českého lva by mohl přijít srp s kladivem, sousedem moravské orlice budiž hákový kříž. A komu by se na tom něco nezdálo, dopouští se kádrování, hodného ÚV KSČ. Co? Nějaké námitky? No proto.

Převzato z Annonce s laskavým svolením autora

Hannover