Pondělí 10. listopadu
Z okolí polského prezidenta Kaczyńského se po jeho telefonickém rozhovoru s Barackem Obamou rozšířila dezinformace, že nastupující americký prezident hodlá pokračovat v budování protiraketového štítu ve střední Evropě. Jeden z Obamových poradců to vzápětí popřel. Prezident se údajně k ničemu nezavázal, podpoří rozmístění systému, pokud se prokáže spolehlivost technologie. Pokud se Obama hned po svém nástupu do funkce jednoznačně nevysloví pro vybudování základen v ČR a Polsku, nezbude než odložit schválení česko-amerických smluv ohledně radaru na neurčito. Situace, která by vznikla, bude americký problém, ne náš.

Rakouská televize ORF odvysílala jakýsi „hraný dokument“ o výbuchu v jaderné elektrárně Dukovany. Těžko se zbavuji dojmu, že tak autoři i dramaturgové učinili v naději na nepříčetné reakce z české strany. Zatímco ministr Schwarzenberg celou věc takticky zazdil, prezident Klaus se nechal nachytat a jako správný vlastenec osobně zatelefonoval rakouskému prezidentovi(!), aby mu vynadal. Nepochybně tak učinil z pozice vítěze druhé světové války. Nechť si představí, že by mu německý nebo polský prezident po telefonu nadávali za nějakou blbinu, kterou odvysílala ČT. Je to představitelné, ale jen v jednom případě: kdyby tak učinil jeho kamarád Medvěděv. Ten by toho byl nepochybně schopen. Nevábná spřízněnost dvou evropských velikánů!

Topolánek si nepřeje pokračovat po kongresu ODS v tandemu s prvním místopředsedou Bémem. Je to logické, problém je postaven buď-anebo, a postavil ho tak Bém. Zároveň premiér nabídl svému protivníkovi Paroubkovi za toleranci vlády během českého předsednictví v EU křeslo předsedy PS. Učinil tak v ČT1 a dostal od Paroubka po zásluze přes nos; takové nabídky se nedělají prostřednictvím médií a Paroubek neměl jinou možnost než ji briskně odmítnout (je taky otázka, zda Paroubek teď o něco takového vůbec stojí). Topolánek nutně potřebuje pomoc ČSSD ve své „evropské“ politice (proti Václavu Klausovi) a pro Paroubka je dosti obtížné mu takovou pomoc úplně odmítnout. To je asi podstata jejich nynějších polonámluv. Paroubek velmi ostře napadl Klause za jeho bagatelizování českého předsednictví EU (i když na Klausově zdrženlivosti nejspíš něco je).

V Olomouckém kraji se prý rýsuje koalice ČSSD – ODS – KDU-ČSL. Není vyloučené, že jeden takový experiment sociální demokraté udělají, aby dali komunistům pocítit, že i ODS zůstává ve hře, i když „až na posledním místě“. (Z internetu jsem se právě dozvěděl, že už se taky stalo).

Vladimír Špidla zjevně odmítl nabídku nynějšího vedení ČSSD, aby se stal lídrem sociálně demokratické kandidátky do EP. Vypadá to jako lehká distance od Paroubka a zároveň jako neochota setrvávat v luxusním bruselském vyhnanství. Bylo by to logické, teď z odstupu a při srovnání s nynější situací je vidět, že Špidlova koncepce ČSSD byla výrazně jiná než ta Paroubkova.

V KDU-ČSL se zvedá opět nespokojenost s předsedou Čunkem. Exmístopředseda (nikoli místopředseda, jak uvádí Právo) Kasal prohlásil, že ve straně panuje bezvládí, ozval se i otevřený Čunkův protikandidát Jan S. (Syreček) Březina. Místopředseda Línek uvažuje o uspíšení volebního sjezdu strany. KDU-ČSL se zjevně semkla kolem svého předsedy, když byl ohrožen úplatkářským skandálem (to je přirozená reakce malých a slabých, nebývá vždycky racionální a ani v tomto případě, řekl bych, nebyla). Když nebezpečí pominulo, půjdou mu bratři bez zábran po krku. Moc se jim nedivím. Mám jen jakési podezření, že si předtím vynutili na Topolánkovi něco, co se nemělo stát.

Pavel Verner píše o ministru Julínkovi: “Když pánbu rozdával aroganci, tenhle ministr si dal třikrát nášup.“ Přitom Julínek je v jistém smyslu klon Topolánka. Je proti záludnému provokování, které pěstuje vedení ČSSD, její novinářská klaka a přidružené lékařské organizace, úplně bezbranný. Nechá se snadno vydráždit a jeho trýznitelé pak triumfují: hle, hulvát. Připadá mi to sprosté.

Jiří Čunek má v Právu jakési privilegium. Je jediným autorem, za jehož polemickým příspěvkem (tentokrát reaguje na Pavla Vernera) nenásleduje ihned v tom samém čísle a na téže stránce odpověď napadeného. To je pozoruhodné, ostatně pan Čunek v minulosti mnohokrát působil dojmem, že např. zručným rozmazáváním vlastního problému pracuje pro ČSSD (a předseda Paroubek ho při diskusích v ČT na rozdíl od Topolánka vždycky velmi nápadně šetřil).

„Co může vylákat nelevicové občany k urnám spíš než hrůza, že rétorika pana Grospiče bude vládní rétorikou České republiky?“ ptá se v Mladé frontě Dnes Martin Komárek. Obávám se, že českým voličům levicovým i nelevicovým je rétorika pana Grospiče ukradená. To je základní změna od prvních let po listopadu 1989. Lidé už se komunistů nebojí a nedá se říci, že by je nenáviděli (obojí spolu souvisí). Jsou jim fuk. Komunistům bylo tedy víceméně odpuštěno a nemuseli pro to ani hnout prstem. Záviděníhodný osud.

MfD pokračuje rovněž v tažení na ochranu cti Milana Kundery, tentokrát za spolupráce ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů Pavla Žáčka. Pan Žáček dostal zjevně na vysoké politické úrovni masivní kartáč (od papalášů z ODS, kteří Ústav podpořili, protože si od něho slibovali, že bude demaskovat jejich sociálně demokratické protivníky a ne celebrity, které národ a jeho volení i nevolení představitelé milují) a distancuje se od svých podřízených, kteří k zveřejnění případu přispěli, i od jejich postupu. Považuji to za neseriozní a nekolegiální, v této štvanici je měl podržet nebo aspoň mlčet. V souvislosti s případem Kundera mluví o účelovém vytahování záležitosti. Ale účelové nebylo věc zveřejnit, účelové by bylo ji ututlat. Bude se v ÚSTR vyhazovat? Za totáče (přesněji řečeno v šedesátých letech minulého století) to takhle probíhalo. Nejdřív zásah politbyra, pak se vedení instituce podělalo a nato „provinilci“ letěli. Ceterum autem censeo, že angažmá MfD ve věci Kundera je odporné.

Martin Weiss píše v LN o Topolánkovi, že „rozpoutal frontální spor s čestným předsedou Klausem“, což je prý tabu, kterého se v ODS z dobrých důvodů všichni báli. Nejsem žádný nekritický stoupenec premiéra, ten člověk je děsné nemehlo a většinu věcí dělal polovičatě, takže mu teď postupně jedna za druhou padá na hlavu. Svou roli zvládá jen s krajním vypětím. Ale to, co píše pan Weiss, je nespravedlivé. Konflikt Klaus – Topolánek vyprovokoval Klaus, pracoval na tom velmi cílevědomě nejpozději od voleb v roce 2006. Topolánek se nechal vydráždit k rozhořčeným a málo účinným reakcím – a jeho hlavní chyba byla, že tak učinil příliš pozdě (letos v září – říjnu). Kdyby mu byl jeho politický život milý, měl na tom pracovat velmi důsledně od svého zvolení: už tenkrát mu mělo být jasné, že otázka stojí „buď já, nebo on“ (je tomu tak vždy, když ve vedení strany nebo státu končí silná osobnost), lépe řečeno nevěřím, že mu to jasné nebylo. Ale nechal to trestuhodně plavat.

V LN také citují oblíbeného „poslance, který nechce být jmenován“, tentokrát z řad ČSSD. Poslanec tvrdí, že se Rath od Paroubka „dost emancipoval“. Asi to je pravda. Bude z politologického hlediska velmi zajímavé sledovat zápas drzého doktora se zkušeným normalizačním papalášem. V minulosti ti první velmi dobře věděli, že podmínkou jejich spokojené kariéry je neriskovat taková střetnutí. Uvidíme, nakolik se situace od té doby změnila.

Způsob, jak česká média (ČT, ale dnes i Lidové noviny) referují o slovensko – maďarském konfliktu, který započal brutálním zákrokem slovenské policie proti maďarským „fanouškům“ v Dunajské Stredě (maďarsky Dunaszerdahely), je krajně neobjektivní. Pochopitelně, jde o střetnutí vítězů druhé světové války s poraženými (je nutné poznamenat, že Slováci byli jako Čechoslováci vítězi, kdežto jako Slováci poraženými – to není jen zlomyslný přepis toho, co se za války odehrálo, ale i faktický popis toho, jak to u nás vlastně až do potěmkinské federalizace „ČSSR“ a nástupu dr. Husáka vypadalo). V LN se objevila nesmyslná formulace, převzatá nejspíš z ČTK, o „nacistických uniformách“ maďarské Národní gardy (Národní gardu máme ostatně i u nás, obě jsou si podobné jako vejce vejci a obě by samozřejmě měly být rozehnány). Mluví se o maďarských extrémistech – v souvislosti s hnutím Jobbik to jistě není od věci. Jenže to je mimoparlamentní strana, kdežto na Slovensku sedí Slotova SNS, která je stejná, ne-li horší, v parlamentu a ve vládě.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.