4.12.2016 | Svátek má Barbora






ŠAMANOVO DOUPĚ: Mír Citadely

25.10.2006

Procházíme Siónskou branou do Starého města. Většina bran je tu postavena velice mazaně, totiž tak, že se průchod v nich lomí do pravého úhlu. Pokud jste dobyvatel a vyrazíte vstupní bránu, ocitnete se v boční palbě obránců. Co mně fascinuje je, že tímto středověkým uměle nepohodlným vstupem projíždějí vesele auta!

Citadela odshoraProcházíme Arménskou čtvrtí na sever, až k nejvyššímu bodu starého Jeruzaléma. Zde se nachází rozložitá Citadela, která chrání přístup do města od západu. Bezprostředně o ní se ze severu opírá bašta Jafské brány. Ta samozřejmě směřuje k Jafě, tedy i k dnešnímu Tel Avivu. Tento strategický bod byl opevněn už před třemi tisícovkami let. Ale nejstarší kameny, které zde archeologové objevili v základech, pocházejí z 2. století před občanským letopočtem. Na tomto místě tedy s určitostí v době Heroda Velikého stávala pevnost. Jak jsem psal už dříve: toto je pravé místo Ježíšova soudu. Tedy místo soudu historického Ježíže, pakli existoval. Pro útěchu příznivcům Via Dolorosy: i toto místo je stále ještě ve Svatém městě Jeruzalémě!

Současnou podobu pevnost dostala ve 14. století o.l., některé její části dostavěl (nechal dostavět) Sulejman Nádherný v roce 1532. Do citadely vcházíme zevnitř města, vstupní branou, na jejíchž schodech přijal britský generál Allenby v roce 1917 kapitulaci tureckých obránců města. Po mostku přejdeme do další brány, za kterou se opět nachází pravoúhlá chodba. O pár kroků dále se ocitáme v šestiboké místnosti, do které padá světlo z malé kopule. Tenhle domeček dostavěli k Citadele mamlúci kolem roku 1310. Někdo do kopule o něco později zavěsil krásný plamen žlutého skla.

Šplháme do schodů na Fasaelovu věž. A nahoře - nahoře konečně vidíme Jeruzalém. Nepřehlednou změť střech a chrámů a věží. Tam někde dole se pachtí turisté. My Svaté město z citadelynemusíme nic než se obracet jak na obrtlíku a mít báječný rozhled. Bákečný, a poněkud omračující. Tisícovky let trvalo, než Jeruzalém takhle vyrostl. V jeho křivolakých uličkách byly prožity mnohé originální osudy, každý jeho obyvatel si v něm vyšlapal svou vlastní Via Dolorosu. Možná proto někteří mají své domky a zahrádky a pěšinky na střechách...

Popsat dějiny Jeruzaléma a všechny ty osudy se snažily již tisícovky autorů a desetitisíce bedekrů. Jeho obraz sejmuly milióny turistů Nejdříve jsem se zařekl, že nebudu přidávat další megapixely k předchozí hromadě, ale pak jsem neodolal. Odolám však líčit jeruzalémské dějiny, jen učiním několik poznámek k několika pohledům.

Nejdříve k pohledu severnímu: staví se tam velké sídliště. Více k pohledu východnímu: zde je jádro města. Zlatá kopule Skalního chrámu a na horizontu za ním Olivetská hora s vysokou zvonicí chrámu Nanebevstoupení. Na jihozápadě se šedě zjevuje horský reliéf svahů. Ty se sklánějí k Mrtvému moři asi ve vzdálenosti čtyřiceti kilometrů. Tam je již Jordánsko. Snad skutečně má pravdu zkazka, že ruští stavitelé vystavěli vížku Nanebevstoupení v takové výšce nad nejvyšším místním vrškem, aby za zdí je Betlémbyla vidět až od řeky Jordánu. A když ne vidět, tak aby byl alespoň slyšet bít osmitunový zvon na ní. Přes Jordán totiž přicházeli poutníci z Ruska. Poslední nejtěžší versty je měl už vést pohled vzhůru na místo, odkud prý Ježíš vystoupil na nebesa...

Na jihu se díváme na horu Sión s Chrámem zesnutí - či snad pouze usnutí (Dormition) Panny Marie. Odtud jsme před chvílí přišli. A tam, za stromy, je už vidět hřeben, za nímž se skrývá nedaleký Betlém. Ale ještě před Betlémem se nám podaří spatřit trochu neturistické reality současného Izraele - část Zdi.

Ptáme se Šajkeho, co na to říká. Krčí rameny. "Nabízeli jsme Palestincům mír stokrát. Odpovědí byly vždy atentáty. Tak teď jsou za zdí. Mír jim nabízíme pořád. Záleží na tom, jak se rozhodnou sami. Ale to je jejich problém!"

Pohlížíme ještě k jihozápadu. I tam se staví vysoké věže. Ty nové, moderní, pohledově docela ladí se starými minarety. A ještě pohled na západ, přímo do moderní čtvrti: masivní čtverhraná šedobéžová budova, která maličko připomíná bratislavský hrad, ale nemá čtyři věžičky, jenom za ní vidíme vršek zvonice místní YMCY. Tahle krabice je onen proslulý hotel King David. Stylu, ve kterém byl v třicátých letech 20. století postaven se říkalo "koloniální architektura" a bydleli v ní rovněž kolonialisté. Přesněji správní úřad britského protektorátu. 22. července 1946 podnikla na toto místo teroristicko-osvobozenecká organizace Irgun bombový útok. Ale židovští řidiči z nákladních aut, naložených výbušninou, včas vyskočili, přesně jak to Menacherm Begin naplánoval. Osmdesát mrtvých přimělo Brity k tomu, že se rozhodli stáhnout. Aby to nevypadalo jako útěk, předali zodpovědnost za budoucí vývoj čersvě zrozenému OSN. To nakonec rozhodlo nadvoutřetinovou většinou o rozdělení Svaté země na židovskou a arabskou část.

Během několika málo let opustilo Jeruzalém a okolí 50.000 nejbohatších Arabů, kteří se přestěhovali do Libanonu - a z ostatních se stali Palestinci. Nechci zlehčovat palestinský problém, ale myslím si, že to je jeden z jeho kořenů: bohatí Palestinci se stali Libanonci, spolupracující Arabové se stali občany Izraele, a ti, kteří utekli na území Egypta (Gaza) nebo Jordánska ("Západní břeh"), teprve z nich se stali - v trvalých utečeneckých ghetech na území, které bylo téměř celých 20 let pod arabskou správou - dnešní Palestinci...

A pod hotelem Král David můžete vidět nově vystavěné terasovité apartmány. hotel King DavidBeton a sklo se tváří velice beduínsky. Ještě je několik bytových jednotek volných. Kdybyste chtěli jezdit do Jeruzaléma častěji, možná by se vám vyplatilo nějaký ten byteček zakoupit, abyste nemuseli platit drahé hotely. Bydlení je zde k mání asi za tři milióny dolarů.

Ale přece jenom jsme se z hradeb jenom nerozhlíželi. Sešli jsme i do zdí pevnosti, ve které je ukryto muzeum Jeruzaléma. Ale tam se raději podívejte sami, několik dalších hodin prohlídky popisovat nebudu. Jen zmíním existenci místní obdoby Langweilova modelu - také Jeruzalém má podobný svůj model, tentokráte z roku 1873. Nejdříve byl slavný po celém světe, pak ale upadl na sto let do zapomnění. Ale nyní je obnovený a přístupný. Pokud si tento model Jeruzaléma budete chtít prohlédnout na vlastní oči, budete se muset zajet podívat do Jeruzaléma.

Nejpříjemněji je v Citadele na dně jejího nádvoří. Můžete si sednout v místní kavárničce a občerstvit se. Protože se prodává přes pult a pohoštění se neroznáší ke stolům, je na prodejním pultě připraven umělohmotný kelímek na tringelt. Sendvič, přesně propečený na kontaktním grilu, si ho zaslouží. Ještě se dá sejít po schodech o něco níže, až do záchodků. Jako všude v Izraeli, jsou WC i zde zahrnuty v ceně vstupného. Zpátky vycházím šikmým bezbariérovým chodníčkem, abych se nenamáhal po schodech. Stoupající cesta vede podle hradeb. Zírám vzhůru a uvědomuju si, že novodobé ochozy jsou - samozřejmě - umístěny přesně ve výšce těch středověkých, takže se mohou opírat o nové kovové nosníky - ale i o ty kamenné, které mají záruku už několik set let.

Ještě prolézám úplně nejspodnější patro nádvoří. Procházím vykopávkami, kolem kterých se zelení příjemná travička. Barevně voní udržované záhonky mezi nimi. Sem tam sedí lavička. Z moderní kašny pijí mír šedí holubi.

Prožito a popřemýšleno v Izraeli dne 5. května 2006, zapsáno v Praze dne 24. října 2006

Příště: Mír menory

Foto: autor
(nezapomeňte si prohlédnout také fotogalerii)

*********************************************************

Předcházející díly Míru v Izraeli:

09.05. 2006: Mír v Izraeli
18.05. 2006: Mír v oblacích, mír na moři
23.05. 2006: Mír v Akku
26.05. 2006: Mír v Galilei
30.05. 2006: Mír v dešti
06.06. 2006: Mír pod hřebenem
15.06. 2006: Mír na severu
22.06. 2006: Mír pod Hermonem
15.07. 2006: Mír na Golanech
18.07. 2006: Mír v Tel Hai
20.07. 2006: Mír v Safedu
25.07. 2006: Mír v Kafarnau
27.07. 2006: Mír v Gamle
31.07. 2006: Mír na Kinneretu
03.08. 2006: Mír v Jardenitu
08.08. 2006: Mír v lázních
14.08. 2006: Mír v Tiberias
15.08. 2006: Mír šabatu
22.08. 2006: Mír pod Táborem
24.08. 2006: Mír v Haifě
29.08. 2006: Mír v Cesarei
31.08. 2006: Mír v Netanji
12.09. 2006: Mír na Jom HaZikaron
14.09. 2006: Mír na pláži
19.09. 2006: Mír svobody
21.09. 2006: Mír u Latrunu
21.09. 2006: Mír Jad Vašem
29.09. 2006: Mír hřbitovů
05.10. 2006: Mír v tunelu
10.10. 2006: Mír na Via Dolorosa
12.10. 2006: Mír u Zdi
19.10. 2006: Mír krále Davida



Diskuse


takysoudruh
4:03
26.10.2006

takysoudruh
9:54
25.10.2006

Jenda
15:50
25.10.2006

Šaman
19:35
25.10.2006

takysoudruh
4:01
26.10.2006

počet příspěvků: 5, poslední 26.10.2006 04:03









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.