Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996OSTRAVA: Druhá strana
Ona „druhá strana“ – snová říše se svým městem Perlou, nastavená jako zrcadlo středoevropským poměrům, je svým způsobem, velmi zjednodušeně řečeno, mírnějším vyjádřením úsloví „nahoře huj, dole fuj“. K tomu, abychom mohli spatřit apokalyptické vize, není nutné pohroužit se do stařičkého Kubinova románu. I v reálném světě jsou k vidění úděsné scenérie, kupříkladu „architektonické“ řešení prostoru kolem nádraží v Ostravě – Svinově.
Kdysi zde byla nádražní čtvrť s čilým životem. Ta však vzala za své při totálních demolicích v sedmdesátých letech, neboť nikdo se tehdy ani nepokusil vyřešit stavbu mostů, aniž by při tom vše v širokém okruhu nebylo vybouráno.
V roce 2005 byla otevřena krásně zrekonstruovaná nádražní budova z roku 1847. Bohužel na okolí se již nedostalo a jeho bezútěšný stav tak trvá již tři desetiletí.
Nedávno sem do Ostravy na nové nádraží přijel Pendolinem prezident Václav Klaus a prohlédl si v doprovodu radních nádražní budovu a prostor před ní. K ostravské radnici se návštěva vydala vozy, aniž by se ostravští radní pochlubili okolím svého díla. Bylo by zajímavé vidět je, jak by váženou návštěvu provázeli přístupovou cestou k nádraží, kterou od tramvají a autobusů k vlakům a zpět denně absolvují desetitisíce obyvatel…
Dnes již nic nepřipomíná, že tu bývaly hotely, restaurace, kavárna, letní zahrady, kuželna, uzenářství, kadeřnický salón, pekárna a mnoho dalších obchodů. Vytvořit zdání odosobněného světa, symbolizující rozklad civilizace, není snadné. Něco takového se obvykle uskutečňuje pouze uměle, kupř. jako kulisy, v malém, uzavřeném prostoru. Ve Svinově se to podařilo ve velkém. Na jedné ostravské pohlednici je tento prostor nazván "obchodní centrum na přechodu k vlakovému nádraží", věru silná káva vidět takhle skutečnost, která by – bez jakýchkoli úprav – mohla okamžitě sloužit jako kulisa pro katastrofické filmy na téma zániku civilizace.
Malíř Alfred Kubin, pojímající v mládí svůj román jako velkou legraci, byl prý na sklonku života (zemřel v roce 1959) překvapen, jak se jeho někdejší fantastické představy děsivě naplňují v realitě. Snad jeho román vrhl do budoucnosti své stíny. Nejbližší okolí parádního nádraží v Ostravě – Svinově skutečně vypadá jako špinavá, zpustošená a ponurá nádražní čtvrť Perly, ležící u močálu před jejím konečným pádem do hlubin. Může být budoucnost taková? Je to snad předobraz světa budoucnosti, světa jako jediné, globální celosvětové vesnice?
Volné místo, vzniklé plošnou demolicí nádražní čtvrti před třiceti lety přímo vybízí k nějakému zajímavému architektonickému řešení. Možná jsem jenom špatně hledal, dosud jsem však v tomto směru žádné projekty nezaznamenal. V Ostravě jsou v centru pozornosti spíše mediálně známé případy (např. budova bývalých městských jatek, areál Karolina), z nichž se zásluhou různých občanských aktivit staly známé kauzy, dnes a denně přetřásané – někdy až do omrzení – v tisku. Tam bijci za čistou tvář města věru nezahálejí a trestními oznámeními nešetří. Zde však ochránce městské krajiny neutěšený stav vzhledu města nezajímá, byť se jedná o významou bránu do města. Alespoň já jsem nic nezaznamenal. Zřejmě se tu ochránci městské krajiny a tváře města nemohou vyhranit proti konkrétnímu nepříteli a bylo by asi škoda mrhat aktivitami na něco, z čeho se mediální kauza nestane. Možná je to ale všechno jinak.