29.3.2024 | Svátek má Taťána


OSOBNOST: Závrať a konformita Harolda Lloyda

30.7.2009

1.

Mým nejoblíbenějším komikem němé éry už zůstane Harold Lloyd. Jestli ho miloval třeba taky Jiří Hrzán, netuším, ale jedno vím určitě. Lepším hercem byl 100% Buster Keaton, jenže BUSTER NEŠPLHAL.

HAROLD šplhal. Harold to uměl. Harold Lloyd odvážně smísil humor s hororem a legraci se závratí. Tím mě dostal. Líto je mi jenom, že ho už dneska zná a obdivuje tak málo mladých. Zapomnění si nezaslouží. Ve svém oboru byl génius. Nepřekonaný.

2.

Narodil se ve znamení (neústupného) berana 20. dubna 1893 v americkém státě Nebraska a pravda, dvacátého dubna se narodil i Hitler, Harold Lloyd 1nicméně Harold vyšel na úplně jinačí stezku života. Jmenuje se film.

Začal rolí ztepilého Indiána už v devatenácti letech (1912). Mezi roky 1912-47 pak natočil skoro dvě stě snímků, na rozdíl děl Charlese Spencera Chaplina (který se, mimochodem řečeno, narodil taky ve skopci, ale už 16. dubna) se však o Haroldovi snímky nikdy moc nezajímala filmová kritika a vlastně až nostalgie šedesátých let Lloyda vrátila světu ze zapomenutého celuloidu. Chvála bohu za to.

Pauza nezájmu nebyla ovšem pro Lloyda dlouhá. Přehršli komiků němé éry odpravil nástup zvuku, jeho ne. Přežil. A klíďo píďo točil dál, i když už ne tak intenzivně, pravda. Skutečností vlastně zůstává, že z těch dvou set filmů je ozvučeno jen sedm posledních. Zdá se to málo? Je to málo, ale u Harolda to jaksi nikdy nevadilo. Na rozdíl od tolika ostatních zvuk OPRAVDU zvládl - a zrovna tak finanční stránku. Zemřel jako milionář. Ne, to o Busterovi-Frigovi v žádném případě říct nemůžeme. O Chaplinovi ano, nicméně...

3.

On i Harold Lloyd každopádně natočili první DLOUHÝ film zcela shodně v roce 1921. Oba se už tehdy cítili jako aktéři kraťasů nedoceněni a nestačilo jim vystupování před hlavním programem. Chtěli výš a do jisté míry se výš i vysoukali, ale ELÁN A POETIKU prvých krátkých grotesk stejně už žádný jejich dlouhý film nikdy nepřekonal.

Jsou tu, pravda, i další fakta. Z Chaplinova Kida (1921) byli kritici TAK MOC VEDLE, že Lloyda přehlíželi. A co? smál se. Moc mu to určitě nevadilo. Vlastně vůbec, v podstatě nestál o chválu kritiky, jeho kariéra na ní nezávisela - a co je ještě podivuhodnější? Nenacházíme v ní fakticky nezdarů, které jinak potkaly všechny, a vůbec nenajdeme obchodní nezdary. V životě každého člověka jde více nežli často o otázku: "kým byl tvůj otec?", nu, a ten Lloydův byl nejen fotografem, nýbrž i ryzím obchodníkem? Harold se narodil jako jeho druhý syn.

Odmalička byl tenhle synek blázen do divadla. Hodiny se údajně dokázal "líčit" před zrcadlem sazemi a jindy korzoval ulicí v převlecích. Když to rodiče postřehli, tlačili ho i na každé pódium, k jehož blízkosti přicestovali. Na prknech "znamenajících svět" stanul prvně už ve čtyřech letech a první hrou, kde hrál, byl rovnou Macbeth. A putovali dál Amerikou, Harold střídal školy jako košile, ale začal si i sám vydělávat. Prodával noviny, stal se telegrafistou a jen ho možná malinko zaskočilo, když se rodiče v jeho čtrnácti rozešli, takže do San Diega přibyl jen s tatínkem. Jemu i vypomáhat v sázkové kanceláři a v restauraci, ale to už zároveň statoval v historických a válečných filmech. Nakonec natočili i pár komedií, přičemž imitoval Chaplina a říkal si Willie Work. Jedna ta komedie opravdu zaujala, ale Harold musel dokázat víc: změnil masku a stal se Osamělým Lukem alias vizuálním protikladem Chaplinova tuláka. Tak stvořil skoro sto filmů, ale v září 1917 se poprvé objevil ve své dnes nejslavnější masce, jejíž vtip spočívá prostě v tom, že to není maska. Lloyd se rozhodl vypadat jako většina lidí v hledišti a ztělesnit "průměrný charakter", a tak se stal obyčejným, i když vždycky ctižádostivým a praktickým mladíkem, statečným a podnikavým. Stal se sám sebou. Před ženami, pravda, spíš nesmělým, ale jinak až chronicky činorodým. Chlapík se „srdcem na pravém místě“, řeklo by se, který nepůsobí nevzdělaně, ale není domýšlivý. Na co sáhne, to se mu daří. Anebo velmi brzy dařit začne. Nebuduje však nebeské zámky, na rozdíl od všech ostatních vsadil totiž Harold Lloyd na věrohodnost a jen horko těžko by se mohla dívka OPRAVDU zamilovat do tuláka Charlieho. Do Harolda však určitě. Ano. U něj byla její láska konečně k uvěření. Navíc... Komika Harolda Lloyda nikdy neprýští z jeho zjevu, nýbrž ze situací.

4.

Za pár let byl mezinárodní hvězdou a zastínil i Chaplina a kasovní úspěch Chaplinova Zlatého opojení (1925). Od roku 1924 byl Harold boháčem a vnímal to jako svobodu. Kdy se stal i svobodným zednářem, nevím, ale i jím byl určitě. A symbolem úspěchu. NEJLÉPE PLACENÝM Harold Lloyd 2HERCEM SVĚTA (1925), který i ve filmu propaguje jasně kapitalistickou filozofii úspěchu. Snaž se, hochu, a pracuj na sobě a dokážeš všecko! Zvlášť ve zlatých dvacátých letech před hospodářskou krizí to krédo zabíralo a procházelo mu u všech, jenže Lloydovi kupodivu procházelo i pak, přičemž nelze nevidět, jak neskutečný byl vždycky konformista. Byl KONFORMITA sama.

A co? I to sám uznával. "Na mé filmy chodí i dámy z puritánských spolků. S celými rodinami." Harold Lloyd ale oslovoval nejen podobné dámy a nikdy v životě nenarazil, jako se to stalo Chaplinovi. Od úspěchu spěl k úspěchu. Jeho život je nepřetržitý vzestup. I ten "sociální" Chaplin ale měl o jeho filmech pouze to nejlepší mínění. Neuvěřitelné! A Chaplinova fotografie s věnováním visela Lloydovi na stěně milionářského sídla o čtyřiadvaceti pokojích, přestože recepty na úspěch od sebe neopsali.

Jistě, taky Chaplinovy komedie stojí na skvělé gradaci, taky u Chaplina čeká na konci mistrovsky připravené finále, ale jinak vnímáme hluboké rozdíly. U Lloyda se tolik neždímají city a finále vždycky tvoří zběsilá honička za použití pokud možno co nejvyššího množství dopravních prostředků, jak už podobné honičky předváděl třeba i honičkami proslulý Larry Semon (1889-1928). Harold se zkrátka žene! Za výhrou. Za dědictvím. Za nevěstou. A žene se často autem, zatímco Chaplin (1889-1977) se do auta posadil jenom naprosto výjimečně. To Harold nechápal. Řídil rád, asi jako každý úspěšný podnikatel. RYCHLOST JE CTNOST! sděloval z plátna. The time is money. Nic z toho všeho by ale ještě Lloyda tak hrozně neproslavilo, kdyby nedostal onen nápad.

5.

Co kdyby se komično skloubilo s napětím a husí kůží? Jo. To je ten recept!

"Přišel na to", když si v jednom filmu doma zabouchl klíče. Nebydlel přitom v přízemí, i lezl do bytu po římse, i když ve čtyřicátém poschodí.

Konečně byl u svého okna, ale... Nešlo otevřít. Co naplat, musel podniknout ještě krkolomnější cestu zpátky. Tak "objevil" moc závrati a závrať se stala Lloydovou značkou asi tak, jako i dnes zůstává symbolem Ameriky mrakodrap. Ještě dnes se tudíž dost lidí podiví, když si nakonec spočítají, že z těch jeho dvou set filmů je "o závrati" jen šest. Harold Lloyd 3

Ano, jen šest, ale scény těch prvních čtyř za to víc než stojí. Dech se dodnes tají. Harold Lloyd navíc takřka nevyužíval dvojníka a zpočátku ani nepotřeboval triky. V geniálním filmu O patro výš (1923) zdolá hlavní hrdina čtrnáctipatrovou budovu a ve snad nejznámější sekvenci z historie kinematografie visí na hodinové ručičce v nekonečné výšce nad rušnou ulicí – a k tomu si můžete i uvědomit, že Lloydovi v té chvíli chyběl na pravici nejen ukazováček, ale i palec! Tu ruku má v bílé rukavici, již nikdy nestáhl. Jak o prsty přišel?

V srpnu 1919 pózoval pro fotografie k filmu Strašidelní duchové a z legrace si zapaloval doutnákem. Opilý rekvizitář bohužel předávkoval prachovou náplň. Kdyby tehdy Harold Lloyd pumu včas nepustil, bylo po něm.

Pustil a přežil, i tak si ale všichni mysleli, že má pryč obě oči. I tomu naštěstí unikl. Se zjizvenou tváří dva měsíce ležel v nemocnici a pravice už zůstala ochrnutá, skoro chromá. I proto je neuvěřitelné sledovat, co předvádí na mrakodrapech. Jediná chyba na fasádě mohla znamenat smrt...

6.

„Měl přece síť!“ už slyším. „Tam níž. Co nedohlédla kamera.“

Je to pravda? Je – i není. Pět metrů pod Haroldem bývala jakási malá plošinka, na kterou jednou zkusmo hodili figurínu, jako by padal on. Figurína ihned sklouzla do propasti.

7.

Předposlední „mrakodrapový“ film (1930) už se ovšem kritice vůbec nelíbil. Využil zadní projekce, byla to chyba. Příliš vynikl vypočítavý cynismus toho díla, až bezohledně útočící na instinkty. Půl hodiny se tu neodehrávalo nic než umírání a princip „záchrany v posledním okamžiku“ byl dohnán do krajnosti, ale ta pojednou působila neférově. "Trapas!" psala kritika, ale Harold Lloyd ji ignoroval a spolu s manželkou zřídil nemocnici pro ochrnuté děti. Tato manželka, mimochodem, byla původně herečkou a Lloydovou partnerkou se stala právě v čase osudného zranění. Vzali se po totálním úspěchu filmu O patro výš a ona navždycky zmizela z plátna.

8.

Je zvláštní, že taky Harold Lloyd zůstává tak jedinečný. Chaplin nebo Frigo stáli v filmech často na okraji společnosti, ale on se ve společnosti vždycky etabloval, až se stal jednou z "opor Ameriky". Onu až strašlivou konformitu si udržel až do konce a nikdy se jej navíc nedotkl ani jediný, sebemenší skandál. Pravdou ale taky je, že poslední Lloydův film Bláznivá středa (1947) financoval miliardář Howard Hughes (1905-76) a byl prý jím tak zklamán, že celé roky bránil uvedení. A Harold (1893-1971)? Tento zručný obchodník zase dokázal až na dvě výjimky zabránit jakémukoli uvedení svých filmů v televizi, a to i navzdory tomu, že celou jednu televizní stanici vlastnil. Už roku 1953 také se zadostiučiněním převzal Oscara za celoživotní dílo a můžeme se tomu zasmát, ale úryvky jeho komedií jsou dodnes srovnávány i se scénami z thrillerů Alfreda Hitchcocka. Tak, a tady je těch šest "mrakodrapových" filmů pěkně v přehledu:
1. Koukni dolů (1919, u nás uvedeno jako On a mrakodrap)
2. Vysoko a závratně (1920, u nás uvedeno jako Náměsíčná nevěsta)
3. Nikdy neochabuj (1921, u nás uvedeno jako Cesta do ráje)
4. O patro výš (1923)
5. Nohama napřed (1930, u nás uvedeno jako Harold-boty-mrakodrap, zvukový film)
6. Bláznivá středa (1947, u nás nikdy neuvedeno)

Harold Lloyd cca 1950:

Harold Lloyd cca 1950