19.7.2019 | Svátek má Čeněk


OSOBNOST: Vypravěč a doktor vězeňských věd

3.6.2019

„Člověče, musím se ti přiznat, že nakonec jsem měl v životě štěstí, potkal jsem ve vězení Jana Zahradníčka, který mi řekl: Jiříku, já vím, že ani vlastně nemám právo ti to říct, ale musím. Už když z dálky přicházíš, vidím, jak z tebe kape nenávist. A musím ti k tomu říci jednu věc a přeber si to, jak chceš. Čím dřív se zbavíš své nenávisti a hlavně touhy se pomstít, tím líp pro tebe. Protože první obětí své nenávisti budeš s naprostou jistotou ty sám.“

Jiří Stránský

A díky tomu, jak mi sám zopakoval, když jsme spolu naposled hovořili o jeho úspěšném filmu Balada o pilotovi, mohl Jiří Stránský psát. A měl o čem, jak kvůli rodině svého otce, úspěšného advokáta, i matky, která byla dcerou ministerského předsedy Jana Malypetra, tak díky bezmála deseti letům, které strávil v komunistických věznicích.

Jiří Stránský, který zemřel 29. května 2019 ve věku 87 let, byl eruptivní extrovert s obrovskou životní zkušeností danou jak geneticky, Stránští jsou novoštítnými, dostali predikát od Albrechta z Valdštejna před rokem 1634. Sám o sobě tvrdil, že není spisovatel, ale vypravěč a měl pravdu, jak dokázal i jeho velice úspěšný seriál Zdivočelá země sepsaný podle stejnojmenné knihy a románu Aukce.

Jiří Stránský ze sebe příběhy chrlil a měl jich přehršle. A není se čemu divit, zažil jedenáct prezidentů, ke všemu se vyjadřoval přímo, bez diplomatických úhybných manévrů, na což v Čechách nejsme zvyklí, a proto za všech okolností vyčuhoval z davu, i když nevynikal velkou postavou. Totalitním mocipánům celý život vyčítal, že většinu lidí vychovali k tomu, že každá iniciativa je zničující. Kdo byl iniciativní, byl nebezpečný. Ale kdo nebyl, dalo se s ním manipulovat. Z toho podle něj vyvěral mindrák většiny z nás, který pak vede třeba ke xenofobním postojům: nepřítel a viník všeho musí být vždy mimo nás. Neumíme přijmout žádnou jinakost.

Komunisty Jiří Stránský opravdu nenáviděl a měl proč. Říkával: „Moje máma byla taková útlá paní, zažila tátovu Osvětim, jejího bráchu odsoudili k sekyře, přede mnou zavřeli mého bráchu... A ona to všechno odnášela. Veškerý majetek, všechno nám vzali. Tak už kvůli ní jsem tohle všechno cítil a později se snažil zaznamenat, abychom na to nezapomněli.“

To potvrzuje i již jednou zmíněný film Balada o pilotovi, který napsal o svém tchánovi pilotovi RAF Balíkovi, v němž dokumentuje, jak se Sověti snažili hned po květnu 1945 a nikoliv až po roce 1948 ovládnout Československo a neštítili se přitom i vraždit.

Nenávisti vůči svým věznitelům se Jiří Stránský nikdy úplně nezbavil, ale touhy po pomstě se zbavil tím, že se z ní vypsal: zlo a jeho původ se pokoušel celý život co nejpřesněji artikulovat, selhání však nikomu neodpouštěl. Sám o sobě tvrdil, že tak je „stanovený“ a stvrzuje to i rytíř v brnění s taseným mečem, kterého má jeho rod v rodinném erbu dokonce dvakrát.

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus



Moje dcera má dvě mámy. Mám na to právo?
Moje dcera má dvě mámy. Mám na to právo?

Jsem mámou jedné úžasné holčičky, která si žije ve svém batolecím světě a nic ji netrápí. To však bohužel nemohu úplně říct o sobě, tak jsem se rozhodla se ze svých obav a pochyb aspoň vypsat.

Diskuse


S. Rehulka
12:34
3.6.2019

J. Ptáček
10:17
3.6.2019

Z. Lapil
16:27
5.6.2019

počet příspěvků: 3, poslední 5.6.2019 04:27









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.