1.8.2014 | Svátek má Oskar


OSOBNOST: Svůj sluneční ostrov má Jarmila Veselá v Brně

28.1.2010

Když mně bylo dvanáct, zkoušel jsem se doprovodit na ukulelové banjo v písničce Plují lodi do Triany. Ve třinácti jsem se naučil hrát na housle půlku Třešňových květů. A právě někdy v té době jsem zpozorněl, když jsem šel okolo prodejny Supraphon a uslyšel z amplionu písničku z gramofonovéVeselá - Sluneční ostrov novinky. Zpívala ji česká zpěvačka anglicky! Good Bye Lollipops. Znal jsem od ní jiné zahraniční písničky, Bim bam bina nebo Slunečný ostrov, jenže ty byly opatřeny českými texty. Angličtina v podání českých zpěváků, to bylo tehdy něco nemyslitelného.Ta zpěvačka se jmenovala Jarmila Veselá a patřila k orchestru Gustava Broma…

Tenkrát dostal můj sourozenec příležitost ilustrovat knížku Vladimíra Dvořáka o českých zpěvačkách a zpěvácích Začínáme od Adama. Jedna kapitola byla věnována Jarmile Veselé a Jiří ji nakreslil, jak hraje na flétnu. A tak jsem se o Jarmile Veselé dozvěděl, že je nejen zpěvačkou, ale také flétnistkou. Také s filmem měla tato zpěvačka leccos společného. Její tvář z filmového plátna sice neznáte, ale její hlas ano. Nejznámější píseň byla Arizona ve filmu Limonádový Joe, kde ji hlasem Jarmily Veselé zpívala Olga Schoberová. V jugoslávsko-české hudební komedii Hvězda jede na jih propůjčila hlas zase pro změnu jugoslávské herečce Jordaně Miletić. A mohu jmenovat další filmy, ve kterých zněly písně zpívané touto zpěvačkou: komedie Ledoví muži, Prosím nebudit, Šest černých dívek anebo filmový debut řeckého absolventa FAMU Georgise Skalenakise Pražské blues, v němž si Jarmila Veselá výjimečně též zahrála.

Když jsem v době nedávné pobýval nějaký čas v Brně, rozhodl jsem se, že Jarmilu Veselou vyhledám a vyptám se jí na leccos z toho, co o ní vím jen okrajově. Přijala mě ve svém tichém bytě v moderním panelovém domě na kraji Brna. Do oken zrovna svítilo slunce, a tak mně pokoj, do kterého jsem byl uveden, připadal jako takový malý zpěvaččin sluneční ostrov.

„Pouštím si tu povětšinou rádio Klasik anebo Vltavu a poslouchám jen vážnou hudbu,“ prozradila mi na sebe, když jsme usedli ke kávě. První, co bylo, že jsem jí pověděl o svém údivu, když jsem v roce 1958 uslyšel na Václavském náměstí ze supraphonského reproduktoru její angličtinu.

„Máte pravdu, písnička Good Bye Lollipops měla ohromný úspěch, tehdy ji chtěl slyšet každý. Měla svůj půvab, bylo to něco jiného, než co se běžně hrálo. My měli tehdy povinnost zpívat spíš ve slovanských jazycích, zpívat veřejně anglicky se nenosilo. A na deskách už teprve ne!“ Veselá - obal CD

- Vy jste původně flétnistka. Jak se z vás stala nakonec zpěvačka?

„Ke zpívání jsem přišla tak, že jsem si jako studentka konzervatoře chodila do rozhlasového sboru přivydělávat. A tam si mě všiml Ladislav Kozderka, který měl sbor na starosti. Začal mi občas dávat taková malá sólíčka. Později jsem začala spolupracovat s Brněnským rozhlasovým orchestrem. To už si mně ale všiml Gustav Brom, u kterého hrál můj manžel Standa Veselý na pozoun, a nabídl mi stálé angažmá.“

- A byla jste někdy někde v angažmá jen jako hráčka na flétnu?

„Byla jsem rok v Symfonickém orchestru brněnského kraje. Vzpomínám dodnes na jednu ze skladeb, které jsem milovala, Debussyho Faunovo odpoledne.“

- Jako zpěvačka jste byla u nás v padesátých letech první, kdo zpíval calypso…

„To je pravda, calypso od Harryho Belafonte, Sluneční ostrov. Byla to jedna z nejpopulárnějších písní, kterou jsem měla dlouho ve svém repertoáru! Kamkoliv jsme přijeli, každý chtěl slyšet Sluneční ostrov!“

- V životě jste se setkala s mnoha známými osobnostmi. Jednou z nich byl Oldřich Nový…

„Ano, Oldřich Nový mi napsal krásný dopis, že se mu moc líbí písnička Až rozkvetou lípy a že ji má moc rád. Pak jsme se spolu setkali v Praze. Bohužel, jen jednou.“ Schůzka s flétnou

- Kdybyste měla rekapitulovat všechna minulá desetiletí, na které údobí svého života vzpomínáte nejradši?

„Nejhezčí ze všeho byly bezesporu ty začátky, protože člověk šel do všeho s určitou nadějí a vervou, na všechno se těšil. Časem pak nastala určitá únava, proto tvrdím, že nejraději vzpomínám na své začátky. Ono se všechno pomalu vytrácí z hlavy, kdybyste za mnou přišel před takovými deseti-dvaceti lety, určitě bych vám toho pověděla víc. Říká se, že čím je člověk starší, tím víc se mu vybavují příhody a situace, které prožil v dětství. Takže pokud přijdete za deset let a já budu ještě naživu, tak už se budeme spolu bavit jenom o školce.“

S Jarmilou Veselou jsem strávil v Brně krásnou hodinku. Vzpomínali jsme ještě na další brněnské orchestry a kapelníky, na její zahraniční zpěvácké kolegy v Bromově orchestru Gery Scottovou a Freda Frohberga, na účinkování při brněnských veletrzích i ve varieté Rozmarýn. S názorem, že čím je člověk starší, tím víc vzpomíná na dětství a léta dospívání, jsem s paní Veselou naprosto souhlasil. Vždyť přece právě kvůli těmto svým vzpomínkám jsem ji v Brně vyhledal, vyzpovídal, ba i vyfotografoval.

Jarmila Veselá v roce 2008

Jarmila Veselá v roce 2008



Diskuse


hafusak2
12:36
28.1.2010

krlsvk
22:01
28.1.2010

JaS
12:01
28.1.2010

Nema
16:13
28.1.2010

Jakub S.
23:50
28.1.2010

car44los19
11:12
28.1.2010

a.
10:00
28.1.2010

sempervivum
19:16
28.1.2010

Dom
9:51
28.1.2010

autor
10:22
28.1.2010

Karbaník
8:58
28.1.2010

MLOK
9:13
28.1.2010

figura
8:53
28.1.2010

Jakub S.
12:59
28.1.2010

figura
20:56
28.1.2010

Karel
5:20
28.1.2010

TOM
8:54
28.1.2010

počet příspěvků: 34, poslední 30.1.2010 02:57









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.