… a taky si vzpomínám na něco, řečnil jednou tento čtyřicátý americký president, co kdysi řekl Thomas Jefferson… "Nikdy bychom neměli soudit prezidenta podle stáří, ale podle jeho činů." No… A od té doby, co mi tohle řekl, nemám žádné obavy.

***

V neděli 6. února by se tento "Velký komunikátor" a "Král všech kouzelníků" alias Ronald Reagan dožil rovné stovky let, a tak vzpomeňme krátce na optimistu, jehož podvědomým životním vzorem čistě a jednoduše zůstal pan Calvin Coolidge, tento třicátý z amerických presidentů a muž, který i podle mínění mnoha politických historiků… zkrátka a prostě "nic nedělal“.

President Coolidge (1872-1933), pravda, vládl Státům už ve zlatých dvacátých a nedělal nic jsa moudrého názoru, že se svobodná společnost v podstatě řídí sama a politici by rozhodně "neudělali nejlépe", kdyby se pokoušeli do toho zasahovat. Nu, něco dost na tom bylo a cosi na tom zůstává dobrým dodnes. Calvin Coolidge se pak proslavil i tím, že si chodíval odpoledne zdřímnout a před tím se vždycky vzorně převlékl do pyžama, a když se Calvin v oněch dvacátých zase v pyžamu odpoledne probudil, tak (minimálně jednou) zažertoval: „Státy jsou ještě tady?“

Právě on byl Reaganovým favoritem a oblíbencem… a lze to dobře pochopit. Ne snad?

Nejlépe asi v tom okamžiku, kdy si spočítáme, v jakém věku ho Ronald zažil. Ano, 1923-1929 byl Coolidge tím třicátým presidentem, a tak ho Ronnie "zvládl naštudýrovat" mezi svým dvanáctým a osmnáctým rokem. Nejsou snad právě to obvykle nejklíčovější léta našich životů?

Reagan měl od těch časů rozhodně zapsáno za ušima, že se má americký president chovat, jako se choval Calvin Coolidge, i napodobil Coolidge a řekl o svém čtyřicátém prezidentování zcela upřímně, že je třeba se obklopit nejlepšími lidmi a předat pravomoci a… Nezasahovat.

I když tak pravil, nebyl však Calvinem Coolidgem. Ne. A vykonal mnohonásobně větší práci než Calvin Coolidge, jenž ostatně vévodil Americe jiné, než jakou byla Amerika let osmdesátých, a když jsem chodil do páté třídy, vzpomínal na tu dávnou Ameriku jednou i sám Ronnie Regan, tak jsem nejspíš ani netušil, co je státní dluh.

Však taky když jsem chodil do páté třídy, žádný dluh jsme neměli.

***

Politika není špatné povolání, prohlásil při jiné příležitosti. Když uspějete, odměny jsou veliké. Když se znemožníte, pokaždé ještě můžete napsat knihu. Ale ačkoli tak a podobně žertoval, uměl trvat na svém, přemýšlet a vítězit fakticky už tím, že ve svém věku již skutečně nepřišel do Washingtonu za politickými hrátkami, jak bývá zvykem a… Raději uzbrojil Rusy (které trochu teatrálně nazval Říší zla). Pod maskou uvolněně žoviálního chování byl totiž Reagan krajně disciplinovaným, pečlivým a vnímavým, inteligentním mužem, který se sám k sobě naštěstí nikdy nezačal chovat jako ke své soše (jak si všimla i jeho vyslankyně při OSN Jeane Kirkpatricková), a pohřebiště amerických politiků zůstala zanesena vybělenými kostmi těch, kteří Ronalda Reagana podcenili, dodává sloupkař George Will.

A Sovětský svaz?

Tenkrát byl ovšem vyloženě "státem jedné strany" a zůstal by jím, nechal se Ronald Reagan slyšet, i kdyby tam náhodou byla povolena strana opoziční, protože by přece všichni přešli k opozici.

***

Ohledně "uzbrojení" bych se tu ovšem nerad dostával do polemik. A jelikož jsem o Reagonovi na Neviditelném psu psal už zde, připomenu radši ve zbytku textu v maximální stručnosti už jen pár stále aktuálních názorů "Teflonového presidenta" a pověstných jeho výroků.

Týkaly se často nenáviděného jím zdaňování. Selský rozum nám napovídá, mínil Reagan, že když na něco uvalíte vysokou daň, lidi toho vyrobí méně, a tak jsme lidem snížili daňové sazby a oni toho vyrobili více než kdy předtím. A jindy ještě pokračoval v onom duchu! Víte, (herec) Will Rogers kdysi řekl, že ještě nepotkal člověka, který by mu nesedl, a smím-li Willa parafrázovat, naši přátelé v druhé straně se ještě nesetkali s daněmi, které by jim nesedly a které by nezvedli.

Nakolik byl ovšem působivý vyslovovatel těch vět i demagog, zůstane zajímavou otázkou. Nezapomínejme však při zodpovídání, že taky pravil: Všechny velké změny v Americe začínají při večeři, a tak doufám, že zítra večer v kuchyni začnou rozhovory.

Což, aspoň podle mě, není skutečná demagogie. Tak nevypadá. Takhle spíš vypadá vrozený a skutečný entuziasmus.

Možná, ale svatou pravdou zůstane i to, že byl skutečně v mnohém kouzelník a populista a že si za vzor brával poněkud zjednodušenou filozofii filmů Clinta Eastwooda a hlavně těch s Dirty Harrym. Myslím, že nejlepší sociální program je zaměstnání, sdělit jednou stroze národu a co se pak týká jeho strategie ve studené válce, jako by úplně vážně Reagan utrousil: Moje strategie pro studenou válku zní: My vyhrajeme, oni prohrají. A co vlastně vyhlašoval o proslavené americké svobodě?

Být trochu svobodný je jako být trochu v jiném stavu.

***

Snad na veškeré problémy současného Česka (a zdejšího kapitalismu) by pak nejspíš postačil jediný z Ronnieho památných výroků, anebo tedy kdybychom se dle něj dokázali změnit (což ale v této kotlině nelze čekat): Musíme mít na paměti, že jsme národ podléhající Bohu, řekl Reagan. A jestli se na to někdy zapomene, budeme už jen národ podléhající.

Občas, když potkám ateistu, pokračoval pak v podobném duchu, jsem v pokušení pozvat ho na tu nejvelkolepější a nejlahodnější večeři, jakou je možno připravit, a po všem tom výborném jídle se ho zeptat: "Věříte v kuchaře?"

Z Boha ani ne, z vlády však si utahoval rád. Pokud se to hýbe, zdaňte to, zní jeho známý výrok. Pokud se to pořád hýbe, regulujte to. A pokud se to přestane hýbat, začněte to dotovat. Tak charakterizoval jisté přístupy a vracel se i k "nejnebezpečnější větě v angličtině", jíž bez debaty zůstane „Ahoj, jsem z vlády a přicházím vám pomoci.“

***

Dějepis není lehký předmět, uvědomil si také jednou Ronnie. Ani za mých časů nebýval, a to toho bylo k učení mnohem méně… A vysloužil jsem si přezdívku "Velký komunikátor", pokračoval Reagan 11. ledna 1989 v projevu na rozloučenou, ale vždycky jsem se domníval, že na té přezdívce nemá zásluhu můj styl či výběr slov, ale obsah. Ne. nebyl jsem velký komunikátor. Jen jsem komunikoval velké zprávy, které nevyrašily a nevykvetly z mé hlavy, ale ze srdce jednoho velkého národa a naší zkušenosti, moudrosti a víry v principy, které nás provázejí už po dvě století. Což jistě mnohému z nás může znít i pateticky, nicméně o politice, dodával Reagan, se říká, že je to druhá nejstarší profese na světě.

Asi je, ale postupně jsem zjistil, že se velice podobá i té první.

(Citace překládal Čeněk Matocha a část je z knihy Jamese C. Humese Vtip a moudrost Ronalda Reagana, 2006, česky IDEÁL, 2008)