Sir Alfred Hitchcock, anglický, pak i americký režisér, zemřel 29. dubna 1980 v Beverly Hills a bylo mu necelých jedenaosmdesát. "PROČ bychom Hoitchcocka vůbec měli brát vážně?" začíná jedna z bezpočtu knih věnovaných tomu filmaři (Robin Wood: Alfred Hitchcock a jeho filmy, 2002, česky 2003)? Z jakého důvodu? Odpovězme co nejstručněji.

Proč tedy?

Protože příběhy se dají vyprávět buď prostřednictvím slov (a tedy např. knihou) anebo prostřednictvím obrazů (pantomima anebo třeba němý film) a svým způsobem ideální se stává kombinace obou těch postupů, totiž divadlo a hlavně zvukový film.

Což je moc fajn, že, ALE někteří z nás vůbec nečtou (anebo málo), a tak preferují filmové médium. A další sice čtou, nebo i hodně, ale filmu by nejradši naložili na hřbet totéž, co tam už poponášejí knížky, a to je nesmysl.

Sice je pravdou, že máme každý plné právo hodnotit filmové umění, jako by literatura ani neexistovala, a v tom případě ovšem Hitchcock skutečně neobstojí - a předběhne ho spousta režisérů počínaje Bergmanem a včetně Woody Allena, ALE... Ale knížky přece jsou, hovoří a po svém. Je fakt, že hodně z toho není film ani schopen zachytit, ale k tomuto zachycování ani nevidím důvod.

Jaký by měl ostatně být a proč by film knihy suploval? Nu, a pokud vyhodnotíme veškeré režiséry znovu a čistě z hlediska, jak se ODDALI filmovému médiu, Hitchcock jednoduše zvítězí.

Právě on. A právě Alfred Hitchcock plus jeho napodobitelé užívají filmové médium maximálně čistě a zbytečně je nezanášejí ničím z toho, co přirozeněji rozdá každá dobrá kniha (například). O to víc jsou ale sebou a režisér Muže, který věděl příliš mnoho či Ptáků byl bezesporu génius vystupující k nebi sám ze sebe a snad i proto si uměl sám ze sebe taky halasně střílet. Opakovaně zlehčoval vlastní práci i často citovaným výrokem "Je to jenom film" a spousta lidí vzala podobná zlehčení vážně, jak už to chodí. Ale nemělo by to tak chodit a jde o chybu a pokud ke mně v karlovarském biografu přistoupí mládenec v lennonkách a počne Hitchcocka kritizovat, že "ani jednou neadaptoval Dostojevského Zločin a trest" a když už ne, že ani nezfilmoval pražádný příběh podobný Zločinu a trestu..., je to podle mého zásadní nepochopení všeho, k čemu byl film vůbec před sto dvaceti lety vynalezen.

Protože film máme, jak říkám, kvůli scénám, jaké obsahuje kupř. Na sever severozápadní linkou... Cary Grant (mimochodem, byl gay) hraje jako vždycky ne úplně jednoznačného hrdinu a v jednu chvíli vystoupí z autobusu uprostřed plání. Následující záběry si znovu přehrajte, je to učebnice... Panuje ještě klid venkova, ale po chvíli ustává. V dáli se objevuje práškovací letadlo. Cary ho sleduje s poklidem Brita (kterým ostatně byl), ten aeroplán se blíží a pojednou je jisté, že pilot Caryho zatoužil zlikvidovat. Co dál, už si promítněte, ale ujišťuji: I pokud pasáž pustíte velmi, ale i velmi malému dítěti, vtáhne ho. Zaujme. Dostane. Udiví, ne-li omámí. A přitom... Nic zase tak zvláštního na plátně dítě nevidí.

I tak se ale může dostat až skoro do šoku a Kurt Vonnegut vždy prohlašoval, že nic, co nelze vysvětlit třináctiletému chlapci, nemá v podstatě smysl. Je to otázka, ale podobně tomu je, řekl bych, se všemi přesmoc umluvenými a literátskými či jakkoli jinak sofistikovanými filmy. A nikoli, naprosto nechci snižovat třeba geniálního Felliniho, nicméně film máme dle mého názoru V PRVNÍ ŘADÉ pro ty skopičiny, které s ním tropil Alfred Hitchock, a teprve v druhé řadě sedadel pro ty věci, co nasnímal veliký Fellini.

Ano.., trochu přeháním, ale JE třeba přehánět, když je někdo třicet roků "na pravdě" a chcete, aby se zavzpomínalo. Na vteřinu. Hitchcock ovšem, uznávám, o mnoho více uznání už nepotřebuje a chvála Bohu v podstatě dosáhl všeho a nadále dosahuje výš a výš. Jeho zaskočení obdivovatelé se ještě i budou rodit... Vzpomínám na přednášku Borise Jachnina, při níž vedle mne naslouchali studentka a student. Student před ní o přestávce Hitchcocka absolutně adoroval a vždycky si představuji, co asi bylo s jeho vývojem dál. Vystudoval filmovou školu? Možná, ale na tom zase tak nezáleží a podstatné je spíš, že se ho pojednou zmocnil i pocit, že vlastně Hitchcock přece nebude všechno. Že je vlastně prázdný. NE?

V průběhu času to napadne každého. Proboha, řekne si každý v nějakém věku. Vždyť Hitchcockovi je úplně jedno, proč Granta honí letadlo! Hitchcock chce AKORÁT natočit, jak Granta honí letadlo, a tak si našel a nechal napsat OKOLNÍ příběh. Ano, je to pravda.

Ale je to chyba?

Neřekl bych. A právě ve chvíli, kdy uznáte, že to chyba není, překonáte taky vy antihitchcockovské období a definitivně podlehnete Mistrovu vlivu.

Jako já. Protože Alfreda nelze nemilovat a málokterý muž se kdy ve filmu rozpustil víc a některé Hitchcockovy výtvory jsou, pravda, tím, co nelze zvát jinak než čirou sublimací. A ten, kdo "nepochopil" Vertigo, ať si pustí Vertigo znova. Filmy jako Vertigo totiž snad ani nelze odsoudit, ty lze jen pochopit anebo nepochopit, a pokud Hitchcocka obviňujete z jakékoli samoúčelnosti nebo dokonce lehké pornografie (v neerotickém smyslu), lze vás pochopit. Lze, ale vy sami jste nepochopili nic, protože vám nedošlo, k čemu je film.

Pořád ještě ne. A čtěme třeba i ten Blochův románek Psycho! Ta kniha... je prostě špatná. Neobstojí. Dokonce neobstojí ani jako detektiva, protože se čtenářem nehraje fér, vždyť Bates normálně mluví s matkou a čteme o tom ve třetí osobě, jako by matka žila. Román je výtvor dobrého autora hororů, to uznejme, ale zapadl by, zatímco film je bez debaty vynikající a jednoduše nesrovnatelný a úplně po právu náleží Hitchcock mezi těch pár pánů režisérů, u kterých stěží kdo vysloví tradiční "v knize toho bylo víc a byla lepší".

Kdepak. On má pokaždé lepší film - a naštěstí byl i člověkem praktickým co se týká kariérního uplatnění, tak si už velmi brzy mohl dělat skoro přesně, co chtěl. Pak už jen to. A na to, jak bývají filmy pohříchu a nutně kolektivním výtvorem, dokázal neuvěřitelné. BUDE TU VŽDY. Že třicet roků točí už kdo ví kde, zůstává lhostejné, a nezapomeňte koneckonců (vidím, že i dál pohrdlivě máváte rukou), že jste ho stále "neskoukali" celého.

A shlédli snad? Natočil sto filmů. Takřka přesně sto, i včetně řady těch režírovaných pro televizi. Ale i když pominu tyto detaily, stačí pochopit i jen pár desítek "ústředních Hitchcocků" a snad máte za to, že na nich opravdu (a jednoduše) není vůbec nic k pochopení a hlubšímu uchopení, ale ve skutečnosti jste se jenom málo dívali a zbytečně moc poslouchali a četli!

A tady dosud chodí: