25.7.2016 | Svátek má Jakub






OSOBNOST: Odkaz Umberta Eca

25.2.2016

Zemřel italský sémiotik a spisovatel Umberto Eco. Je to těžko vypověditelná ztráta, zejména pro humanitní vědy. Jen málokterý autor měl tak široký tématický záběr a vydával tak jasnozřivá hodnocení celého kulturního pole – od výtvarného umění přes beletrii po média – jako právě Eco.

Umberto Eco

A je to také ten vzácný případ, kdy katedrový myslitel překročí pomyslnou bránu do světa a stane se slavným i mezi lidmi, kteří vůbec netuší, co znamená slovo sémiotika. Počínaje románem Jméno růže se Eco stal masovým autorem, jehož čtou vrcholoví intelektuálové, manažeři firem i vrátní v garážích, kde parkují své limuzíny.

Možná neporozumí, jedni ani druzí, úplně všemu, co Eco ve svých – i beletristických dílech napsal, ale to vlastně nevadí. Podstatné je, že se jich taková literatura vůbec dotkla. Že o ni, třeba jen díky reklamě na zdi metra, vůbec zakopli. Dotek ducha nikomu neuškodí a mnohým prospívá.

Eco byl samozřejmě i rigidní a netolerantní. Velkou nevoli celoživotně cítil vůči povrchnímu světu médií – ať už čteme u nás hojně citovanou sbírku úvah Skeptikové a těšitelé, či drobné novinové glosy, které u nás vyšly pod titulem Poznámky na krabičkách od sirek – a nebo jeho poslední knížku, novelu z novinářského prostředí Nulté číslo.

Ecovo intelektuálské sebevědomí jej ale vedlo i k otevřeným sporům, jako byl ten, který se rozhořel vůči slavnému autorovi thrillerů Danu Brownovi. Přesně před deseti lety se Eco demonstrativně odmítl zúčastnit spisovatelského setkání v toskánském Vinci, protože měl přijet také Brown, autor tehdy bestselerové Šifry mistra Leonarda.

„Je to intrikán, který šíří nepravdivé informace a obohacuje se odpadovým materiálem,“ řekl o Brownovi Eco pro list La Reppublica. Přitom – po pravdě – Brownovy a Ecovy konspirační teorie si v mnohém nezadají. I Ecovo Jméno růže či Foucaultovo kyvadlo přece pracují s tématem hledačství záhad či svatého grálu.

Rozdíl je samozřejmě v tom, že Brown je programový – i když ve svém žánru nesporně prvoligový - autor čtiva, kdežto Eco filosof oblékající své úvahy do čtivého hávu. Podle Eca však čtivo nepatří do literatury. Byl v tomto smyslu velký purista a uměl svou nesnášenlivost dobře ukázat.

Je možná škoda, že velcí duchové Ecova formátu nepřipustí, že vedle nich může být spousta místa i pro slovesné zboží jiné kategorie. Ale kdo z nás je dokonalý?

Ve Skepticích a těšitelích podal Eco velmi podrobný seznam důvodů, proč nedůvěřovat moderním masmédiím.

Podle něj masmédia podporují pasivní a nekritický pohled na svět, nivelizují hodnotové vzorce, snaží se publiku vnutit symboly a mýty založené na snadno přístupné univerzálnosti, vytvářejí typy, vnucují nám virtuální ikony. V tom smyslu se stávají manipulátorem, strojem na výrobu uniformity a poslušnosti publika.

Kdyby Eco nenapsal nic jiného, než tato prorocká, přes všechny věky platící slova, měl by si ho připomenout každý, kdo se odváží s nějakým sdělením vstoupit do veřejného prostoru.

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus



Diskuse


diskuse neobsahuje žádné příspěvky









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.