29.3.2024 | Svátek má Taťána


OSOBNOST: O jednom Valachovi

23.3.2016

aneb Muž, který se „zapletl“ s Masarykem a jeho ženou

Jedním z impulzů květnového Pražského povstání v roce 1945 byl i „boj o Český rozhlas“. Již v šest hodin ráno dne 5. května začali pracovníci rozhlasu vysílat pouze česky. Okupanti vyslali do rozhlasu jednotky SS, leč na pomoc rozhlasovým pracovníkům jako první vyrazili čeští policisté. Tak začal legendární boj o rozhlas. Jeho pracovníci volali o pomoc nejprve českou policii, četnictvo a vládní vojsko, posléze požádali naléhavě „vše české na pomoc Českému rozhlasu, esesáci zde vraždí české lidi...“. Tato výzva nenechala lhostejnými stovky lidí. Mezi nimi byl i učitel Cyril Mach. Nastoupil k obraně rozhlasu, avšak druhý den, 6. května v podvečer, na budovu rozhlasu zaútočil německý letoun Messerschmitt a jeho puma dopadla na vstupní halu budovy rozhlasu. Byly i oběti. Jednou z nich byl i Cyril Mach.

Obec Staré Smrkovice měla první školu již v roce 1861. Moudří tehdejší radní v obci usoudili, že není nutné, aby jejich děti platily školné, pročež režii školy hradili z pronájmu obecních domů a z výnosu obecního lesa a obecního rybníka. Snad proto se místní rodák, syn panského kočího Macha, malý Cyril (*1888) rozhodl, že bude učitelem. A z učitelského ústavu v Kutné hoře si to později zamířil rovnou do Valašské Bystřice. Jenže přišla do toho ta první světová. V Trutnově, kde se léčil po těžkém zranění nohy, se poznal s ženou svého srdce, s níž se odhodlal nejen žít, ale pracovat ku prospěchu nově vzniklé vlasti. A tak se v roce 1920 stal řídícím učitelem ve škole v Zákopčí (Hutisko-Solanec). Tedy v Beskydech.

Sen o nové školní budově pro stále narůstající počet dětí se mu podařilo splnit díky osobním kontaktům s prezidentem Masarykem, jehož ženě věnoval kamenný monolit vyzdobený reliéfem hlavy Charlotty Garrigue-Masarykové s dvojjazyčným nápisem: Ženě trpitelce a všem jejím sestrám – To the suffering women and all her sisters. Dnes ho najdete v údolí obce Hutisko-Solanec (místní část Za Kopcem). Nešlo pouze o symbol – nová škola byla postavena také díky prostředkům nadace Masarykovy manželky a když v roce 1926 tento pomník pan řídící Cyril Mach se svými žáky vytvářel, všichni tak činili s láskou a s vděčností, protože nejen paní Charlotta, ale i její muž na Valašsko nikdy nezapomínali. Pomník přežil i doby zlé a dodnes je předmětem značného zájmu turistů, neboť nikde v Evropě něco podobného nemají. Na zadní straně monolitu je nápis ...“skálu postavil učitel Cyril Mach s dětmi a s Zákopčany“.

Pomník Charlotty Masarykové

Pan řídící byl známý stoupenec moderních vyučovacích metod a byl současně vášnivým sportovcem, což přenášel i na své žáky. S kolegou učitelem Janem Barvičem ze Soláně postavili pro své žáky například nedaleko Pusteven lyžařský skokanský můstek, který byl vůbec prvním na Moravě. Mach s dětmi sportoval, zpíval i tančil. Byl zaníceným propagátorem valašského folklóru a valašských tradic. K nim patří také cit pro dobro a spravedlnost. Když tedy bylo třeba, využil řídící učitel Mach k boji s okupanty i své znalosti místní hranice mezi Moravou a Slovenskem. Převáděl přes hranice ty, kdož chtěli posílit protihitlerovskou frontu v Evropě. Konec konců, nemohl jinak.

Českoslovenští piloti se v roce 1939 nemohli smířit s myšlenkou, že by neměli své zkušeností a své letecké umění využít v boji proti zlu. Pročež se rozhodli odejít do zahraničí. V první várce jich bylo deset. Dohodli se, že hranici budou přecházet ve dvou skupinách po pěti lidech. První skupinu vedl Karel Mrázek, druhou Otakar Korec. Skupinu pod Mrázkovým velením tvořili poručíci letectva Egon Nezbeda, Felix Zbořil, Stanislav Zimprich a poručík pěchoty Karel Podroužek; druhou vedl Otakar Korec v sestavě: Bedřich Dvořák, František Fajtl, Rudolf Fiala a Bohuslav Kimlička.

Přes hranice převáděl obě skupiny Cyril Mach, řídící učitel v Horní Bečvě. Mrázkova skupina přecházela hranice do Polska jako první dne 29. května 1939, Korcova „pětka“ přecházela 11. července 1939. Legendární letec RAF, František Fajtl, na jejich přechod přes hranice později vzpomíná ve své knize Vzpomínky na padlé kamarády takto:

„Všechno proběhlo přesně podle plánu. Přijeli jsme do Hutiska-Solance jako turisté s batohy na zádech. Korec měl navíc ještě v kapse pistoli. Když jsme se dostali ke škole „Za kopcem“, která stála na konci obce o samotě, Ota rozhodl, že vyjednávat s řídícím Machem půjde on a poručík Bedřich Dvořák. My ať zůstaneme vzadu v záloze, kdyby snad něco neklaplo.“

11. července 1939 Cyril Mach ochotně a obětavě dovedl skupinu až na hranice, takže k večeru se Korcova pětka ocitla v Polsku, kdesi v prostoru mezi Horní a Dolní Lomnou.

Pan řídící Mach se svými dětmi

Když začala panu řídícímu pro jeho převaděčskou činnost, jak se říká, hořet půda pod nohama, schoval se na místě, v němž na něj nebylo tolik vidět. Učil v Praze na Vinohradech. Nu, a odtud byl kousek k budově Českého rozhlasu.

Aktivních bojovníků v květnových dnech „boje o rozhlas“ bylo něco přes tisíc. Svůj život za svobodu vlasti jich zde položila necelá stovka. Po únoru 1948 bylo rozhodnuto, že některá jména budou ze seznamu bojovníků vyškrtnuta, protože se politicky nehodila. Nehodilo se jich přesně 468. Tyto odporné metody dnešní komunisté označují za „drobné přešlapy“. Teprve v roce 2015 ukončil tým rozhlasových pracovníků pátrání po všech, kteří se zúčastnili „bitvy o rozhlas“. Jméno Cyrila Macha, Valacha, „který se zapletl s Masarykem a s jeho ženou“, nebylo naštěstí od počátku zpochybňováno.

Text je z připravované publikace „O lidech v Beskydech a o pozoruhodných památkách a přírodních zajímavostech II“- která vyjde v listopadu 2016 péčí Okrašlovacího spolku Rozhledna v Čeladné. Díl I. vyšel v listopadu 2015 a je stále ještě zájemcům k dispozici.