V dějinách lze vysledovat jistá tvrzení, která posléze žijí vlastním životem a prakticky není v lidských silách uvést věci na pravou míru.

Eugenio Pacelli, který byl zvolen dne 2.3.1939 jako papež Pius XII., je historicky obviňován z pasivity vůči zvůli nacistického Německa, z toho, že se po celou dobu II. světové války nezastal Židů a že po skončení bojů umožnil nacistickým pohlavárům útěk do Jižní Ameriky. Dokonce obdržel titul „Hitlerův papež“.

Pius XII.

Není překvapením, že první útok na tohoto čestného muže přišel po skončení války z Moskvy, kde v deníku bizarního názvu „Pravda“, vyšla série článků s tím, že „Hitlera toleroval, v mnoha věcech se s ním shodl a tajně spolupracoval s Mussolinim“. Tyto články pak byly následovány dalšími autory, kteří se začali předhánět v očerňování pontifika a to nejen v Evropě, ale i v USA.

Papežovi bylo vytýkána rasová nenávist vůči Židům a mlčení během holocaustu. Vrcholem vulgárních výpadů byla divadelní hra Rolfa Hochhuta „Náměstek“, kde je papež vylíčen jako chamtivý jedinec, který se o holocaust nezajímá a mlčí o něm. V podobném duchu byla napsána i kniha „Hitlerův papež“ Johnem Cornwellem, která líčí Pia XII. jako spojence Hitlera a nacistů.

Eugenio Pacelli byl před svým zvolením nástupcem svatého Petra velmi zkušeným vatikánským diplomatem. V letech 1917 - 1929 byl papežským nunciem (tedy velvyslancem Vatikánu) v Německu.

Jako státní sekretář Vatikánu na návštěvě Spojených států v roce 1936 měl během své cesty několik projevů, v nichž odsoudil antisemitismus a vyzdvihl přínos Židů pro USA. V soukromých rozhovorech byl mnohem ostřejší a vyjadřoval silnou antipatii vůči celému nacistickému režimu.

Od samého počátku svého pontifikátu vyjadřoval značnou obavu o osud Židů v Třetí říši. Při projevu k německým kardinálům řekl doslova, že se Hitler „odklonil od kříže Kristova ke kříži hákovému“ .Kardinály vyzval, aby podporovali Židy v nouzi a vydávali falešné křestní listy pro jejich ochranu.

Dne 12.3.1939 pozval papež do Apoštolského paláce hlavy států, významné hosty i zástupce Židů, kterým přečetl pasáž z encykliky „Mit brennender Sorge“ (S palčivou starostí), kterou napsal pro svého předchůdce. V této encyklice se m.j, praví: „Kdokoli hodlá povyšovat rasu nebo národ nebo určitou formu státu, představitele moci, nebo jakoukoli jinou fundamentální hodnotu lidského společenství - ať už je funkce tohoto člověka ve světských záležitostech jakkoli důležitá a ctnostná - kdokoli bude pozvedávat tyto koncepty nad jejich běžnou hodnotu a bude je uctívat jako modly, ten narušuje a převrací řád světa, tak jako ho zamýšlel a stvořil Bůh, tento člověk je dalek opravdové víře v Boha a pojetí života ve smyslu této víry.“

Ve své první vlastní encyklice „Summi pontificatus“ pak prohlásil, že už „není Řek nebo Žid, obřezaný či neobřezaný“.

Během války (zejména pak po obsazení Itálie německou armádou) se přímo ve Vatikánu, v letním sídle Castel Gandolfo i v mnoha okolních klášterech skrývaly se souhlasem Svatého otce tisíce Židů. Péče o ně byla náročným logistickým úkolem pro rozsáhlou organizaci, v jejímž čele stál otec Hugh O´Flaherty (ten byl za svůj odvážný postoj jmenován v památníku Jad Vašem jako Spravedlivý mezi národy). Je doloženo, že právě tento hrdinský kněz byl v přímém spojení s papežem a vedl záchranné akce Židů na jeho pokyn a svolení.

Podle doložených zpráv byl Hitler postojem papeže natolik zneklidněn, že plánoval jeho únos. Pius XII. však odmítl opustit Citta del Vaticano, který byl de facto obklíčen nacistickými vojsky.

Pius XII. byl pontifikem v obtížné době. Jistě mohl vystoupit s daleko razantnějším prohlášením, dát Hitlera do klatby či mít plamenné antinacistické projevy. Nedokázal by tím nic. Daleko účinnější byly jeho činy, kterými dle odhadů zachránil zhruba 700 000 Židů před deportací a jistou smrtí. Tento údaj vyslovil israelský diplomat té doby Pinchas Lapide. V roce 1952 Moshe Sharett (druhý premiér státu Israel ) řekl při setkání s papežem: „Mou první povinností je jménem židovské veřejnosti poděkovat Vám a Vaším prostřednictvím také katolické církvi za všechno, co jste udělali pro záchranu Židů v různých zemích.“

Asi největší poklonu Piu XII. vyslovila ministryně zahraničí Israele Golda Meirová v roce 1958 po jeho smrti při projevu v OSN. „Když náš lid během desetiletého nacistického teroru stihla strašlivá muka, postavil se papež Pius XII. svými slovy za oběti. Život v našich dobách obohatil hlas, který přes vřavu každodenních konfliktů promlouval velké morální pravdy. Truchlíme za velikého služebníka míru.“ Lze si jen stěží představit, že by podobná slova zazněla, pokud by Pius XII. byl opravdu „Hitlerovým papežem“.

Jak bylo později prokázáno, pomoc nacistickým pohlavárům uniknout spravedlnosti prováděl biskup Alois Hudal, rektor pangermánské koleje v Římě pro výuku německých kněží. Šlo o dlouholetého člena NSDAP a informátora nacistických tajných služeb. Pius XII. by při svém postoji během války jen stěží souhlasil s tím, aby unikali ti, kteří způsobili smrt mnoha nevinných lidí. V roce 1952 byl vyzván k rezignaci na svůj post. Alois Hudal sám poté ve svých pamětech uvedl, že to byl on, který vydával vatikánské pasy, v němž byli zločinci uváděni jako kněží.

Papež Pius XII. byl opravdovým mužem na svém místě. Jako 259. následník svatého Petra splnil svůj nelehký úkol jako čestný člověk a v současné době Vatikán studuje archiválie k možnost jeho jmenování ctihodným člověkem, což je předstupeň blahoslavení a svatořečení. Vzhledem k intervalu 75 let, kdy je teprve možné odkrýt všechny dokumenty sledované doby, je nutno vyčkat do roku 2020, kdy se potvrdí to, že špinění Pia XII. je hanebností a historickou lží.

Převzato z blogu Tomáš Vodvářka se souhlasem autora