Muž, který přednášel v Kongresu USA o mírové politice krále Jiřího z Poděbrad

IV. letní olympijské hry se konaly od 27. dubna do 31. října 1908 v Londýně. Poprvé v historii novodobých her se zde slavnostním pochodem na Stadion White City Stadium představily výpravy jednotlivých zemí. Hry, kterých se zúčastnilo 2 008 sportovců z 22 zemí, slavnostně zahájil anglický král Eduard VII.

Mezi účastníky byla i výprava českých sportovců. V čele 21 našich sportovců (atletika, sportovní gymnastika, šerm, tenis a zápas) s označením Bohemia (šli hned druzí za Belgií) nesl červenobílou vlajku člen čestného olympijského výboru, čestný člen Sokola, šlechtic (hrabě), rodák z Hamburku, jehož matka Henrietta pocházela ze starého anglického šlechtického rodu Seymourů a tatínek, šlechtic s českým inkolátem byl dlouholetým rakouským diplomatem. Muž ten se jmenoval František Lützow (21. 3. 1849 – 13. 1. 1916) a byl nejstarším synem Františka hraběte Lützowa. Jméno toto znamenitého českého šlechtice, diplomata, historika a spisovatele již bohužel upadlo v zapomnění přesto, že má neuvěřitelné zásluhy na propagaci české kultury, historie a pozdější samostatnosti české. Život tohoto muže by vydal za deset románů.

Z uvedených her se v pozůstalosti Josefa Rösslera Ořovského zachovala pamětní pohlednice s vyobrazenou českou vlajkou a s podpisy účastníků, z nichž je čitelný například podpis dr. Jiřího Gutha-Jarkovského

Mimochodem Josef Rössler Ořovský (29. června 1869 - 17. ledna 1933) byl neuvěřitelně zdatný propagátor sportu v českých zemích. To on sjel jako první v lednu 1887 na lyžích Václavské náměstí, také přivezl do Čech kanoe, čímž položil základ vodní turistiky. 21. listopadu 1903 byl z jeho iniciativy založen Svaz lyžařů v Království českém. Byl to první lyžařský svaz na světě. K jeho úžasnému životu se vrátíme jindy.

Na zmíněných olympijských hrách získal bronzovou medaili známý český vlastenec šermíř Vilém Goppold von Lobsdorf v šermu šavlí jednotlivců a stejnou medaili získalo i družstvo šermířů, jehož členy byli mimo Viléma Goppolda i Bedřich Schejbal, Jaroslav Šourek-Tuček, Otakar Lada a Vlastimil Lada-Sázavský. Účast samostatné české výpravy v Londýně 1908 byla především dílem diplomatické aktivity dr. Františka hraběte Lützowa. Na snímku (z archivu Národního muzea) bronzové české družstvo šermířů. Zde odznak hraběte Lützowa, čestného člena (Comité D´Honneur) výboru IV. Letních olympijských her 1908 v Londýně.

František Lützow vystudoval práva na univerzitách ve Vídni a v Innsbrucku, posléze pracoval jako rakousko-uherský diplomat v Londýně a v Římě. Česky uměl již od svých jedenácti let. Od roku 1889 se vzdal mandátu poslance říšského sněmu a věnoval se spisovatelské činnosti, jejím ž základem se stalo především studium české historie.

Na toto téma vydal i řadu zajímavých knih v angličtině. Vydal například "Čechy, nástin historický" či "Dějiny české literatury". Získal čestné doktoráty univerzit v Praze i v Oxfordu, byl čestným členem České akademie věd i čestným předsedou Českého olympijského výboru. Psal studie o Husovi, Jeronýmovi, Žižkovi, Jiřím z Poděbrad, v roce 1900 přeložil do angličtiny Komenského "Labyrint světa a ráj srdce".

Jeho aktivity z té doby jsou neuvěřitelné. V roce 1904 přednesl ve velké aule oxfordské univerzity přednášku o českých kronikářích, v roce 1911 referoval v Královské společnosti pro literaturu v Londýně o slovanských věrozvěstech sv. Cyrilu a sv. Metoději. Je autorem mnoha hesel v Ottově slovníku naučném a v Encyklopedii Britannica. V roce 1906 obdržel čestné občanství královského města Prahy.

V Londýně se poznal s baronkou Annou Gustavou Žofií von Bornemann, s níž se v Paříži 18. ledna 1881 oženil. V třetím roce jejich manželství zakoupila jeho žena panství Žampach ve východních Čechách, kde rodina trávila polovinu roku, většinou od července do prosince. Zbytek času trávili v Londýně. V Londýně uvedl do společnosti desítky mladých českých hudebníků, často organizoval i jejich koncerty. Na panství Žampach přijímal velice četné návštěvy anglických politiků, filozofů a literátů. Mezi jeho české hosty často patřili historikové a spisovatelé Josef Pekař, Jaroslav Goll, Josef Kalousek, Václav Hladík, hrabě Rudolf Černík a mnozí jiní.

Úžasná je i jeho americká cesta v roce 1912. Od ledna do března přednášel na mnoha amerických univerzitách (kolumbijské, yalské, michiganské, harvardské, chicagské, princetonské a dalších) o české literatuře a o historii českého národa. Měl také 3. února 2012 projev v americkém Kongresu, v němž hovořil o mírových snahách krále Jiřího z Poděbrad a také o životě a díle Jana Amose Komenského. Dva dny poté, 5. února 2012 byl přijat v Bílém domě prezidentem Williamem Howardem Taftem.

Lützowova americká cesta nebyla naplněna pouze přednáškami na deseti prestižních univerzitách. Její součástí byly desítky setkání s krajany a s politiky nejrůznějších zaměření, vlastenecké slavnosti, koncerty a přednášky. Pokaždé se hovořilo o historii českého národa a o jeho snahách samosprávních. Můžeme bez nadsázky říci, že hrabě Lützow velice dobře připravil Masarykovi jeho o šest let pozdější americkou cestu.

Právě počátkem první světové války pocítil Lützow nepříjemný dohled rakouské policie. Odchází, s odkazem na svůj zdravotní stav, do švýcarského městečka Territet nedaleko Lausanne. Aby sešel z očí.

Ale ani ve Švýcarsku si nedá pokoj. Stýká se s českými politiky, rakouské policii neujde ani fakt, že Lvu Sychravovi věnoval vyšší finanční obnos k financování odboje.

Ještě pomohl s přípravou setkání k pětistému výročí upálení Jana Husa, které se konalo 6. července 1915 v sále ženevské univerzity. Na něm se T. G. Masaryk poprvé zmínil o možné samostatnosti českého národa.

Lützow ale již ze zdravotních důvodů přijet nemohl. Několik měsíců poté, 13. ledna 1916 umírá v nedožitých 67 letech. Do hrobu u Lützowova patronátního kostela ve Vamberku mohlo být (pro obstrukce rakouských úřadů) jeho tělo převezeno až po půl roce.

13. ledna 1919 se konala ve Vamberku u Lützowa hrobu vzpomínková oslava, jejíž hosté (členové vlády, poslanci, senátoři, univerzitní činitelé, představitelé spolků a korporací) přijeli z Prahy zvláštním vlakem vzdát poctu velkému muži.

V roce 1920 byl účastníkem Všesokolského sletu slavný anglický spisovatel Herbert George Wells, který přijel do Vamberku, aby se poklonil u hrobu svého přítele, Františka hraběte Lützowa, mimochodem komandéra Řádu Lázně (The Most Honourable Order of the Bath), jednoho z nejvyšších anglických řádů.

Českému muzeu v Praze odkázal hrabě Lützow svoji vzácnou knihovnu o 4 000 svazcích s částkou 10 000 korun na její udržování.

Na titulním listu této knihy je následující text:

"Anna, vdova hraběte z Lützowů věnuje tuto knihu, která v roce 1915 zabavena byla od rakouské vlády, škole v Žampachu, ve které budiž uschována co památka na hraběte z Lützowů, který pro Čechy, svou milou rodnou zemi, pracoval a zemřel. Tato kniha byla v jeho domě v Žampachu psána. Ač mrtev, mluví. Není větší lásky, než svůj život za své přátele dáti."

Hraběnka Karolina Marie (1779-1841), sestra Františka Antonína hraběte Kolowrata z Rychnova nad Kněžnou (1778-1861), který byl jedním ze zakladatelů Muzea Království českého, by měla ze svého vnuka Františka hraběte Lützowa jistě radost.

8. ledna 1923 byla slavnostně přejmenována prestižní pražská Mariánská ulice (dnes Opletalova) na Lützowovu. Prohlášení pražského magistrátu učiněné u příležitosti tohoto přejmenování, končí větou "český národ jest si plně vědom vděčnosti, již učenci tomu jest vždy povinen".

V tomto případě toho český národ ovšem velice hodně zanedbal.

Tehdy ovšem ještě nebyli čeští šlechtici našimi třídními nepřáteli. Bohužel, pro mnohé dnes jimi stále ještě jsou.