Většího česká země nenosila

Netroufám si odhadnout, kolik českých právníků (pokud jde o politiky nebo občany, to si netroufám vůbec odhadovat) si v tomto roce vzpomnělo, že letopočet končící čtyřkou je také důvodem k připomenutí si obdivuhodného muže jménem JUDr. Antonín rytíř Randa. Narodil se před 180 lety dne 8. 7. 1834 a zemřel přesně před sto lety, 6. 10. 1914.

Antonín Randa měl právnictví jaksi již v krvi. Jeho tatínek Václav byl v Bystřici nad Úhlavou vrchnostenským justiciárem a není divu, že se jeho osmé dítě rozhodlo pro právnickou dráhu. A tak po obecné škole v Bystřici a měšťance v Domažlicích studoval Antonín nejprve na gymnáziu v Klatovech; maturoval již na Novoměstském gymnáziu v Praze.

V té době se právnické vzdělání a praxe získávaly trochu jinak než dnes. Každopádně nebylo třeba pro jeho získání jezdit na Slovensko. Jako osmnáctiletý se dal zapsat na pražskou právnickou fakultu a po jejím absolvování (1856) pracoval v tzv. soudní praxi. V červnu 1858 byl promován doktorem obojího práva a o dva roky později se na pražské univerzitě habilitoval pro rakouské civilní právo (vynikající habilitační práce na téma Držení). Dva roky poté (1862) byl jmenován mimořádným profesorem pro občanské a obchodní právo (s vyučovacím jazykem českým) a 6. února 1868, ve svých 34 letech byl jmenován profesorem řádným a v letech 1872-1873 byl dokonce děkanem právnické fakulty.

Mezitím v roce 1865 vydal německy v Lipsku své první dílo, jímž způsobil rozruch. Publikace, zkráceně Der Besitz, jejímž obsahem byl stav držby a držení práv (Der Besitz nach österreichischem Rechte mit Berücksichtigung des gemeinen Rechtes, des preußischen, französischen und sächsischen Gesetzbuches), vyšla o rok později v druhém doplněném vydání, posléze v roce 1879 a počtvrté v roce 1895. Již to bylo jevem zcela mimořádným, který autora nejen v právní veřejnosti značně proslavil.

Randa již jako student cestoval po celé Evropě. Studoval zde nejen právo, ale také poměry národohospodářské (Adam Smith - The Wealth of Nations). Velice brzy dospěl k závěrům, které se jako červená nit táhnou jeho díly i přednáškami a celou jeho činností. Totiž to, že v oblasti soukromého vlastnictví jsou právo a řád základem hospodářského rozvoje. Randu jsme si měli připomínat v roce 1989 a v letech poté.

Randa ke svým závěrům nedošel náhodou. Velice podrobně se zabýval historickým vývojem občanského, družstevního, směnečného, obchodního i vodního práva a jeho vývody, jimiž se stal v evropském měřítku nespornou právní autoritou, jsou dodnes jedinečné.

Randovy odborné právní práce, jeho publicistická, přednášková a organizační činnost, jeho vědecká a pedagogická práce nemají v našich poměrech obdoby. Jeho snaha o vytvoření jazykové rovnoprávnosti na pražské univerzitě se bohužel nesetkala s úspěchem, zejména pro odpor zastánců německého jazyka. Proto v roce 1881 schválil císař a později poslanecká sněmovna návrh na zřízení české části univerzity. Oříškem bylo jednání v panské sněmovně. Ta nakonec souhlasila po brilantním rozboru situace, který provedl profesor Randa (15. února 1882). Je i jeho zásluhou, že počátkem roku 1883 byla pražská univerzita rozdělena na českou a německou část. Prvním rektorem české části byl nestor českých historiků V. V. Tomek, a po dvou letech se jejím rektorem stal profesor Antonín Randa.

Málo se ví o tom, že se Randa zasadil o vydání zákona 70/1873 říšského zákoníku o výdělkových a hospodářských společenstvech. Jeho 95 paragrafů v pěti hlavách je formulována tak, že například v Rakousku v podstatě platí dodnes. V době jeho vydání mimo jiné pomohl vznikajícím českým záložnám, které byly tímto zákonem zproštěny enormních daňových břemen. U nás tento zákon platil bohužel jen do roku 1951. Randa totiž naprosto jednoznačně formuloval, čím se liší „společenstva výdělková a hospodářská, jako jsou spolky záložní a úvěrní, spolky pro nákup surovin a skladištní, společenstva výrobní, spolky spotřební a společenstva bytová.“

Antonín rytíř Randa

Jinak snad pouze ve stručnosti: v roce 1876 byl dekorován Řádem železné koruny III. třídy, je zvolen členem Sóciete de législation compareé, členem Královské akademie věd a umění v Krakově a získává v roce 1879 ruský řád Sv. Stanislava, stupeň komander. V roce 1880 kandiduje za poslance a od 16. ledna 1881 je doživotním členem panské sněmovny, Dne 9. července 1882 je jmenován dvorním radou, v roce 1890 při zřízení České akademie věd a umění byl jmenován jejím členem a zvolen předsedou I. třídy akademie. Stal se také předsedou Právnické jednoty. Dne 16. března 1897 obdržel řád Františka Josefa I. stupeň komtur s hvězdou (II. třída řádu) a zároveň byl povýšen do šlechtického stavu. V letech 1904-1906 byl ministrem, byl jmenován skutečným tajným radou a v roce 1906 byl vyznamenán Řádem Železné koruny - Rytíř I. třídy. O dva roky později byl zvolen prezidentem České akademie věd a umění.

Pro život jednoho člověka je toho tolik, že se nedá vše vypsat. O Randovu památku pečuje Spolek českých právníků Všehrd, který byl založen 6. května 1868 k „povznesení vzdělanosti a kultury českého národa“. V roce 1948 byl jako mnoho jiných spolků násilně rozpuštěn a svoji činnost mohl obnovit až v roce 1990. Do té doby se o „povznesení vzdělanosti a kultury českého národa„nějak moc nepečovalo, ba spíše naopak. Bohužel, ani dnes nemůžeme být s nějak případnou péčí v tomto smyslu spokojeni.

Na webových stránkách spolku nalezneme mimo jiné tento odkaz na Randovo jakési viaticum:

V Randově exempláři jeho přednášek obchodního práva nalézáme při zakončení textu poznámku jím psanou, patrně jádro doslovu, kterým se loučíval s právníky, kteří ukončili studium vysoké školy. Má toto znění: „Račte v budoucnu zachovati lásku k vědě, svědomitost, mužnost karakteru, ovšem i náležitou rozvážnost - vlastnosti, které předkem zdobí pravého právníka. Tím co nejvíce prospějete i vlasti a národu.“

V kontextu s výše uvedeným můžeme uvádět již pouze jevy poněkud truchlivé. Necelých čtyřicet let po Randově smrti bohužel desítky právníků jeho odkaz znectily svou účastí v procesech, které se staly součástí ohavného politického třídního běsnění, jehož výsledkem byly popravy a doživotní vězení pro stovky třídních nepřátel. Mezi jinými byl perzekuován i Randův vnuk Otokar Kruliš-Randa (1890-1958), bývalý generální ředitel Báňské a hutní společnosti, prezident Ústředního svazu průmyslníků v Čechách a na Moravě, mimo jiné i mecenáš československého šachu a předseda Ústřední jednoty českých šachistů. Po únorovém puči byl komunisty vězněn v letech 1948-1950 a v letech 1953-1958, když v posledním roce věznění zemřel v komunistickém lágru na Mírově. Mimo jiné byla státem zkonfiskována jeho skvělá knihovna o téměř pěti tisících svazcích s výbornou sbírkou prvotisků a ex-libris. Rehabilitován byl v roce 1969.

Otakar Kruliš-Randa

Ani z toho, co se dělo o dalších čtyřicet let později, by Antonín Randa radost neměl. Mezi politiky se našli tací právníci, kteří používali neoprávněně titul JUDr. nebo práva vystudovali za poněkud nestandardních podmínek.

Profesor Antonín rytíř Randa by nám na to všechno asi řekl, že historie nás učí o tom, že se opravdové právo nakonec vždy prosadí. Jistě. Jenže by to nemělo trvat dlouho.