Zprávu o smrti Miltona Friedmana jsem dostal ve Frankfurtu nad Mohanem přesně ve chvíli, kdy jsem se připravoval přednést na Evropském bankovním a finančním kongresu svůj projev, který měl název Svoboda a svobodný trh. Bylo to téměř příznačné. Milton Friedman se zasloužil o mnoho věcí, ale snad nejvíce je spojován právě se svobodou a se svobodným (volným) trhem. Je nás ve světě více, kdo tyto dva základní atributy demokratické společnosti v posledním půlstoletí obhajoval, ale nikdo se o ně asi nezasloužil tolik, jako právě on. Znám pouze dvě konkurenční jména: paní Thatcherová a von Hayek. Všechna další jména už jsou o stupínek níže.

Byl natolik významným ekonomem, že za ekonomii dostal Nobelovu cenu. Natolik zasáhl do oblasti hospodářské politiky, že se jeho pozice – pod názvem monetarismus – počátkem sedmdesátých let stala do té míry uznávanou doktrínou, že vytlačila už skoro čtyři desetiletí kralující keynesiánství. Byl i nejsilnějším hlasem obhajujícím svobodu, trh, kapitalismus proti socialismu a státnímu intervencionismu a paternalismu.V každé z těchto tří oblastí byl jeho přínos a vliv enormní. I kdyby působil jenom v jedné z nich, i přesto by si svou světovou proslulost zasloužil.

Považoval jsem za mimořádnou čest, že jsem ho mohl osobně poznat, že jsem se s ním mohl mnohokrát na nejrůznějších místech světa setkat, že jsem s ním jel v kanadských Whistler Mountains na lyžařském vleku, že jsme spolu hráli tenisovou čtyřhru, že jsem mohl pronášet laudatio, když v roce 1997 na pražské VŠE dostával čestný doktorát, že jsem ve floridském Jacksonville dostal cenu, kterou rok před tím dostal on, atd., atd. Že jsem kdysi pronesl – jako ministr financí, který nechtěl od Světové banky přijmout půjčku na financování zahraničních poradců (samozřejmě za peníze našich daňových poplatníků) – větu, že „nechci vydávat tvrdé peníze za měkké rady“, kterou Milton Friedman následně opakovaně označoval jako „Klausův zákon“.

Naposledy jsem ho viděl v listopadu 2004 v San Francisku, když se spolu se svou celoživotní družkou Rose zúčastnili večeře v kruhu asi deseti lidí. Bylo obdivuhodné vidět, jak dávno po devadesátce vydrží tři hodiny v plném soustředění s naprostou jasností a přesností diskutovat o vážných věcech. Aktivní byl opravdu do poslední chvíle.

Jeho role v ekonomické vědě a při formulování východisek hospodářské politiky byla zcela mimořádná a není pochyb o tom, že jeho myšlenky ovlivňovaly a ovlivňovat budou celé generace lidí po celém světě. Řada z nás se setkávala s jeho texty i v komunistické éře a byla jimi už tehdy výrazně oslovena. Studovat jeho díla nám pomáhala pochopit ekonomickou realitu kolem nás (a dodal bych, že i u nás), pochopit ekonomii a s ekonomií spojený způsob myšlení, orientovat se v ekonomické metodologii a dobrat se podstaty úlohy trhu v lidské společnosti, úlohy státu ve svobodné tržní ekonomice a v neposlední řadě významu peněz v ekonomice. Existovalo jistě mnoho dalších významných světových autorů, kteří ovlivňovali naše uvažování, ale Miltonu Friedmanovi se nikdo nevyrovnal z hlediska intelektuální a lidské integrity, v pevnosti odborných i ideových (až ideologických) postojů, v odvaze k boření ustálených mýtů, v jednoduchosti a jasnosti textů a nepochybně ani v rozsahu a kvalitě příspěvků k ekonomické teorii a k teorii hospodářské politiky.

V oblasti ekonomické teorie považuji za klíčový jeho Restatement of the Quantity Theory of Money (z roku 1956) a všechny s tím spojené texty z oboru teorie poptávky po penězích, jeho „program měnové stability“, jeho teorii nominálního důchodu, jeho práce o vztahu inflace a nezaměstnanosti, jeho analýzu vztahu peněz a inflace, atd. To byl teoretický přínos, za který dostal Nobelovu cenu.

Ekonomickou vědu obohatily jeho Essays in Positive Economics (z roku 1953), které přesvědčivě oddělily pozitivní a normativní ekonomii. Do stejné oblasti patří i jeho argumenty o tzv. instrumentalismu vědeckých předpokladů, jeho výklad časových zpoždění v hospodářské politice, jeho odlišení fixních nebo flexibilních pravidlech politiky a jeho přínos do sporu keynesiánství a monetarismu. Klíčové bylo i jeho „money matters“.

Nebyl však pouze teoretikem rigorózní ekonomické vědy. Byl důsledným zastáncem neomezované tržní ekonomiky a bojovníkem proti obhájcům extenzivní úlohy státu v ekonomice. Jeho knihy Capitalism and Freedom (z roku 1962) a Free to Choose (1980), obě přeložené do češtiny, zásadně ovlivnily milióny lidí na celém světě.

Je třeba připomenout i to, že se v roce 1912 narodil v Americe čerstvým emigrantům z východní Evropy. Rodina byla velmi chudá a mladý Milton se musel velmi moc sám starat o to, aby mohl studovat. I budoucí nositel Nobelovy ceny každý den svých studií myl nádobí v jedné newyorské restauraci. Více než šest desetiletí s ním sdílela život (a představovala významného partnera i v myšlenkové oblasti) Rose a jejich vztah byl v mnoha ohledech přímo ukázkový. Málokdy se stane, že manželská dvojice (ve věku kolem 85 let) společně napíše memoáry osobně–odborného rázu s názvem Two Lucky People. Jednou jsem již o těchto memoárech psal, a tehdy jsem jim přál, aby jim ještě dlouho vydrželo být spolu „lucky“. Teď už se to bohužel říci nedá. Milton Friedman nám všem bude velmi chybět.

MfD, 18.11.2006