19.3.2024 | Svátek má Josef


OSOBNOST: Knihkupec, který se nebál Hitlera

5.10.2012

Církve a jejich učení jsou trnem v oku všem totalitním systémům. Vzpomeňte jen rozpouštění náboženských řádů a internace jejich členů a členek, až po fyzickou likvidaci a pronásledování kněží v Československu po roce 1948.

Nejinak tomu bylo po nástupu nacismu v Německu. Byly rozpuštěny všechny katolické spolky a jejich jmění zabaveno. Kláštery byly zrušeny a duchovní byli zatýkáni a posíláni do koncentračních táborů. Ve školách byly předepsány protináboženské učebnice, stranický tisk vyzýval k vystupování z církve. Pokud se udržely katolické časopisy, musely otiskovat tendenční články. K oklamání veřejnosti byly uměle inscenovány veřejné mravnostní soudní procesy s řeholníky a knězi. Současně s tím přišli na řadu Židé. Nejprve hořely synagogy a Židé byli vyhnáni z veřejného života.

V této strašné situaci bohužel zatím celý západní svět mlčel. Ticho bylo i ve Společnosti národů. Neobjevila se ani žádná diplomatická nóta, zkrátka vůbec nic. Ozval se pouze jediný hlas - hlas Pia XI. Papež vydal známou encykliku "Mit brennender Sorge"(S horoucí péčí). Před celým světem v ní odhalil pravou tvář nacismu: "Zpupný odpad od Ježíše Krista, popření jeho učení a vykupitelského díla, kult násilí, zbožnění rasy a krve, deptání svobody a lidské důstojnosti." Za takových okolností papež musel promluvit a rozhodně odsoudit bezbožný a nepřirozený totalitarismus nacistického státu. Učinil tak 14. března 1937 uvedenou encyklikou.

Eduard Schlusche

Zavrhl absurdní teorii "nacionálního boha", odsoudil násilné potlačování náboženského života a porušování křesťanských mravních zásad a poukázal na věrolomné překrucování, obcházení porušování konkordátu. Do Německa poslal papež v letech 1933 až 1939 na 55 protestních nót, samozřejmě zůstaly bez odpovědi. Nutno přiznat, že papež měl skutečnou odvahu. Je třeba si uvědomit, že Vatikán jako takový byl neutrální a jeho vojenskou posádku tvořila pouze švýcarská garda vyzbrojená halapartnami.

O postojích papeže se německý lid neměl dozvědět. Natolik měli nacisté v rukách veškeré propagační a mediální prostředky. Jako vždy v dějinách, i tehdy se našli lidé, kteří s nasazením vlastního života pronikali na území nacistického Německa a rozšiřovali zde text papežské encykliky. Mezi těmito hrdinnými odpůrci hnědé totality byl i mladý bruntálský knihkupec a vydavatel, rodák z Horního Benešova, Eduard Schlusche. Jeden z těch německých katolíků, který se nebál Hitlera. Jeden z těch, kteří bojovali proti nacismu až do posledních chvil svého života.

Eduard Schlusche, se narodil 12. října 1894 jako osmý z devíti dětí kartáčníka Schluscheho v Horním Benešově. V roce 1901 se rodina přestěhovala do Bruntálu. O čem mohl snít chlapec z chudé rodiny? Eduard snil o knihách. Ale byl rád, že se vyučil kupcem, avšak knihy jeho láskou zůstaly. Když později vlastní pílí a nezměrným úsilím získal místo prokuristy na pile v Lomnici, zorganizoval zde současně zásilkový obchod s knihami. Poté, co ušetřil nějaké peníze, udělal se pro sebe. Otevřel si na náměstí v Bruntále knihkupectví a současně založil vlastní nakladatelství. To byl jeho sen.

Vydavatel a knihkupec Schlusche byl již v době školní docházky členem mládežnického katolického spolku. Proto se mimo jiné začal věnovat i vydávání náboženské literatury. K církvi měl velice blízko – ve škole patřil mezi nejlepší žáky kněze řádu německých rytířů P. Heriberta Klugera, který se nikdy netajil svým odporem k nacismu. Jeho vedoucím byl pozdější velmistr řádu. I ten výrazně ovlivnil pokrokové smyšlení mladého knihkupce. Již v roce 1934 vydal pastýřský list německých biskupů "Odejděte se zbrojí Boží", v němž biskupové varovali před nacismem. V roce 1937 ve velkém nákladu vydal zmíněnou již encykliku papeže Pia XI "Mit brennender Sorge", která byla pro svůj výrazně protinacistický akcent v Německu zakázána.

Půvabné bruntálské náměstí ve 30. letech

Vytištěné texty Schlusche osobně pašoval různými cestami na mnoho míst v Německu. Ze Sudet nebylo do Německa daleko, a tak mladý knihkupec vycházel většinou v noci na několik dní do Německa s pěkně těžkým zavazadlem. Obcházel fary a školy a všude si po jeho odchodu mohli přečíst text papežské encykliky. Kupodivu se mu podařilo uskutečnit asi deset takových propagačních cest, při nichž roznesl stovky tištěných textů, které se v Německu dále rozmnožovaly. Knihkupci a vydavatelé, tedy lidé od knih, patřili vždy většinou mezi pokrokáře. I když paradoxní výjimkou byl karlovarský knihkupec a nakladatel K. H. Frank.

Se svými protinacistickými názory, zejména po záboru Sudet, se Eduard Schlusche netajil ani na veřejnosti. Posléze bohužel neuposlechl nabádání svých přátel, aby uprchl do Švýcarska. Na konci února 1941 uzavřelo gestapo úředně jeho knihkupectví v Bruntále a majitele zatklo. Po věznění v Opavě byl v listopadu 1941 přemístěn do koncentračního tábora v Osvětimi (vězeňské číslo 11.070).

I Eduard Schlusche měl svoji představu o Evropě. Nevíme, kolik mu bylo let, když zahynul. Mohlo být mu 48, nebo také 51 let. Na konci roku 1942 byl přeložen z Dachau do tábora Neunengamme. Ti, kteří v něm přežili, byli v době mezi 22. dubnem a 1. květnem 1945 nahnáni příslušníky SS na lodě Cap Arcona a Tielbeck. Obě lodě byly potopeny anglickými letci. Třetí lodi, Athen, se podařilo uprchnout do Lübeckého zálivu. Nějací vězni přežili. Bruntálský knihkupec Eduard Schlusche však mezi nimi nebyl.

Takže po něm zbylo jen 12 cenzurovaných dopisů a pohlednice otci. Nikdy se již nedozvíme, na co myslel, když onu pohlednici psal. Jistě na to, že by se chtěl s tatínkem ještě vidět. To kluci zpravidla chtějí, vidět se s tatínky, i když dospějí. Většinou se jim to povede, pokud se lidé nezabíjejí. Je to konec konců jedno z přikázání Desatera. Nezabiješ.

Existuje však ještě mnoho bílých míst historie této těžce zkoušené pohraniční země. Mnozí katoličtí kněží, podnikatelé, úředníci a další, kteří tvořili v Sudetech vrstvu vzdělaných a schopných lidí, nemohli nevidět mnohé, co neviděli nebo nechápali prostí občané. Ti se řídili jinými poznatky, které je třeba rovněž brát v úvahu. V době vstupu wehrmachtu do Sudet bylo zde bez práce asi 250 000 lidí. Do konce dubna 1939 klesl radikálně jejich počet na 45 479. O to byla práce těch, kteří poukazovali na zrůdnost národního nacionalismu, těžší a složitější. Vezměte to někdy také v úvahu, prosím.