V roce 2014 se rozhodlo vedení Městské knihovny v Praze vydat stále aktuální knihu s názvem Listy matkám o výchově, jejímž autorem je pokrokový německý pedagog a spisovatel Ewald Haufe (1854-1939). O překlad z němčiny do češtiny se vydavatel nemusel starat. Tuto skvělou knihu vydal totiž již před více než sto lety (1902) pražský nakladatel Josef Pelcl. Knihu tehdy vyhledal, přeložil a k vydání doporučil neuvěřitelně pilný, vzdělaný a moudrý moravský pedagog Jan Kranich, také politik a spisovatel. Již tehdy si uvědomoval, že cesta ke vzdělání dětí vede také přes rodiče a naopak. Jan Kranich (1870-1932) byl a navždy zůstane jedním z nejpříkladnějších a nejpracovitějších českých kantorů. Však považte sami:

Jan Kranich

Jako učitel nejen učil, ale byl také aktivním členem spolku moravského učitelstva. Učil například ve Lhotce, ve Frýdlantu nad Ostravicí, v Příboře, v Brně, v Postřelmově a ve Slezské Ostravě. Vydal a napsal řadu učebnic a učebních pomůcek. Žákům vštěpoval mimo matematiky, přírodopisu, přírodozpytu, němčiny, pedagogiky, dějepisu, krasopisu a tělocviku také základy fotografování a lásku k hudbě. Hrál aktivně na violoncello. Ve spolupráci s olomouckým nakladatelem Prombergrem a s berlínským nakladatelem Paulem Parey organizoval vydávání „Biologických obrazů živočichopisných“, krásných učebních pomůcek ve formátu 106 x 86 cm, z nich mnohé ještě koncem minulého století sloužily v mnoha základních školách jako nástěnné pomůcky.

Jako propagátor radiofonie spoluzakládal ostravskou rozhlasovou stanici.

Jako přírodovědec založil a vydával několik přírodovědeckých časopisů, společností a klubů, dokonce založil v Hrušově meteorologickou stanici. Přednášel česky i německy fyziku, chemii a mineralogii na horní škole (Bergschule) v Ostravě. V Přírodovědecké společnosti v Moravské Ostravě, kterou v roce 1908 založil, zřídil odbornou knihovnu se zaměřením na přírodní vědy, které ve své poslední vůli odkázal svou vlastní rozsáhlou a kvalitní knihovnu.

Jako velmi dobře jazykově vybavený pedagog a politik překládal z němčiny a z polštiny. V roce 1907 byl delegátem 3. Světového kongresu esperantistů v Cambridgi. Podnikl studijní cestu po anglických a německých fyzikálních a chemických ústavech, navštívil zde i přírodovědná muzea.

Jako vlastenec a politik autorsky a organizačně v roce 1898 výrazně přispěl k tomu, že začal vycházet časopis Moravské Kravařsko, jehož cílem bylo postavit se proti bezduchým nacionálním a přehnaným patriotickým tendencím. Jan Kranich ve svých článcích vysvětloval, že je třeba ve škole žáky vést k pěknému vztahu k místům, v nichž žijí, k rodným obcím, krajům a zemi, v níž se narodili, a která je bude také živit. V tomto spolupracoval Josefem Mňukem, Antonínem Ugwitzem, Josefem Úlehlou, Ferdinandem Dostálem-Bystřinou, P. Janem Šrámkem, Karlem Dostálem-Lutinovem, Karlem Jaroslavem Maškou a mnoha dalšími. Časopis měl výrazný vliv na vznik dalších spolků, besed, knihoven a společností. Pochopitelně českých, později pak následovalo i rozšíření počtu českých škol.

Jako člověk a politik byl místopředsedou České zemské ústředny pro péči o mládež slezskou v Opavě, a proto se podílel v roce 1919 na založení Dětského domova s ozdravovnou v Čeladné. Šlo o jedno z prvních zařízení svého druhu v zemi, které nepřetržitě, pochopitelně v jiné podobě, pracuje dodnes. Tehdy šlo o sirotčinec zřízený z bývalého hotelu Smrk v Čeladné pro děti z okresu slezsko-ostravského. O deset let později zde bylo postaráno o více než 500 dětí. Dnes zde žije trvale téměř padesát dětí v příjemném a potřebném prostředí, kterého se jim v jejich rodinách nedostalo. Leč původní myšlenka Jana Kranicha, dát dětem domov, ta zůstala.

Jan Kranich se narodil 24. prosince 1870 v Dolních Studénkách u Šumperka, tedy na skutečné severní Moravě. Jeho úžasné pracovní tempo mu nebránilo v tom, aby se v roce 1895 neoženil s Kristinou Hejtmánkovou, s níž vychoval dvě dcery Jarmilu a Vlastu. Od října 1905 byl jmenován hlavním učitelem českého učitelského ústavu ve Slezské (Polské) Ostravě, kde působil až do svého odchodu do výslužby v roce 1921. V letech 1928-1932 redigoval úžasné čtyřsvazkové česko-německé dílo „Kamenouhelné doly ostravsko-karvinského revíru“ vydané k 100. výročí jejich otevření.

Jeho životní dílo je úžasné. A přitom nedělal nic víc, než to, co chceme i od dnešních učitelů. Aby dávali do své práce duši a občas vykonali něco navíc. I když to ne vždy dostanou zaplaceno. Tak, jak to dělal Jan Kranich. Když něco někde vázlo, uhradil to ze svého. A žil. Poctivě a s chutí. V úctě nad jeho prací mu to prosím přejme. Avšak jestli by dnes kdokoli tvrdil, že nemůže být aktivní tak, jako pan učitel Kranich, nevěřme mu. Šlo to tehdy a mělo by to jít i dnes. Jenže kdybychom chtěli dnes po kantorech alespoň trochu podobné aktivity, pravděpodobně by minimálně vyhlásili stávkovou pohotovost. To je teď tak nějak v módě.

P. S. Na webu obce Dolní Studénky nalezneme v oddílu historie tuto zprávičku: V červnu 1935 byla na domě č. p. 97, kde se narodil prof. Jan Kranich, odhalena pamětní deska. Při slavnosti účinkoval sbor severomoravských učitelů.

(Z připravované publikace „O LIDECH V BESKYDECH a o pozoruhodných památkách a přírodních zajímavostech“, která vyjde v 11/2015)