31.8.2016 | Svátek má Pavlína






OSOBNOST: Kdysi jsme řídili i ruské finance…

24.10.2014

Je jakýmsi paradoxem dnešní doby, že nás na některé věci musí upozornit někdo ze zahraničí. Když vystoupil 15. října 2014 na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy ruský historik Andrej Zubov s přednáškou nazvanou Dějiny Ruska jako součást Evropy, tak nás tak trochu zaskočil. Zubov je mimo jiné autorem článku kritizující ruský postup během krymské krize, v důsledku čehož byl ihned propuštěn ze Státního institutu mezinárodních vztahů v Moskvě.

Profesor Zubov se totiž mimo jiné velice pozitivně vyslovil k odkazu T. G. Masaryka, který podle něj „zaštítil do jisté míry pomoc ruským emigrantům, kteří přicházeli do prvorepublikového Československa během občanské války a po jejím skončení. Ovšem přímé a konkrétní mezilidské styky mezi Ruskem a českými zeměmi neprobíhaly samozřejmě pouze v tomto období. Je třeba zmínit i desítky tisíc osob, které odešly do carského Ruska v poslední čtvrtině devatenáctého století. Jednalo se z valné většiny o vzdělané lidi, ať už technicky, nebo humanitně, směřující za prací. Vzhledem ke své příslušnosti k elitě pak měli na Rusko větší vliv, než by se mohlo zdát.“

František Ladislav Chleborád

Ano, bylo to tak. A opravdu neodcházeli do Ruska pouze ti, kdož doma neuspěli, nebo ti méně vzdělaní. Naopak. Opět jsem si při té příležitosti vzpomněl na Františka Ladislava Chleboráda (1839-1911). O jeho vlastenecké a praktické činnosti ve prospěch našeho národa jsem psal na Neviditelném psu před více než třemi lety, 9. dubna 2011, v článku nazvaném První český ekonom, který emigroval do Ruska.

Tehdy ten článek pochopitelně nezpůsobil žádný převrat a dodnes většina občanů (politiky nevyjímaje) stejně neví, kdo to Chleborád byl. Něco málo o něm by mohli vědět absolventi Večerní univerzity marxismu leninismu a také absolventi téhož na řádných vysokých školách. Neboť komunisté nemohli pominout Chleborádovy zásluhy o první organizování dělníků, zejména pak vznik dělnických konzumních družstev nesoucí název OUL. Takže se o Chleborádovi zmiňovali, jenže okamžitě za tím dodávali, že Chleborádovo snažení nebylo správné, postrádalo třídního pohledu a on že vlastně vedl dělníky na scestí atd. atd. Tím byl Chleborád „vyakčněn“ z naší historie a upadl v zapomnění.

Profesor Zubov jest znamenitým historikem a jistě by byl schopen o Chleborádově činnosti v Rusku vyprávět. Neboť i jeho měl zcela jistě na mysli.

Jak víte, pod každým článkem na tomto webu existuje diskuse a onoho 9. dubna 2011 pod zmíněný můj článek napsal první diskutující toto: Kdyby studenti měli „studovati“ minulé osobnosti, které pan Andrle považuje za slavné a důležité, tak by na ostatní předměty neměli čas…“

Říkal jsem si tehdy, že se možná jednou k tomu Chleborádovi budu muset vrátit. I k tomu, co by měli studovat studenti. A ta chvíle přišla. Neinspiroval mě pouze profesor Zubov, ale také Victor Hugo, v jehož jedné eseji jsem si nedávno přečetl větu, která by stála za samostatný citát: Národy nikdy netuší, jak jsou bohaté na lotry. Je zapotřebí převratů, aby je objevili. Pak žasnou, co vyvstává z prachu.“

Jedním ze způsobů, jak zatočit s lotry, je postavit proti nim schopné a vzdělané politiky. Třeba takové, jako byl Chleborád. Posuďte sami. Vystudoval práva a národní hospodářství na pražské univerzitě. Domácí vzdělání mu bylo málo. Cestoval a učil se. V Anglii, v Belgii a ve Francii. Mohl, protože uměl slovem i písmem anglicky, německy, francouzsky, ale také rusky, bulharsky a srbsky. On pouze nestudoval, ale také psal. V roce 1884 vydal knihu „ Boj o majetek“, která byla záhy přeložena do němčiny a do francouzštiny. Za toto dílo ho například francouzský prezident Marie François Sadi Carnot jmenoval důstojníkem francouzské akademie. Posléze Chleborád vydal řadu dalších zajímavých vysoce odborných prací. Jeho knihy vycházely v Praze, ve Vídni nebo třeba také v Charkově.

Jinak je třeba říci předem, že F. L. Chleborád byl nejen vlastenec, ale také stoupenec soukromého vlastnictví a svobody jednotlivce, i když byl současně stoupencem družstevní myšlenky, která může ve společnosti existovat vedle ostatních forem vlastnictví. Jeho ekonomické názory naprosto nezastaraly.

Kéž by je znali dnešní politici a kéž by byli alespoň z poloviny tak vzdělaní jako Chleborád. Proto je nutné, aby se o takových lidech ve školách i na veřejnosti hovořilo. Aby zde byly vzory a lidé třeba i při volbách mohli porovnávat. A dávat hlas vzdělaným a schopným, kteří se budou umět postavit popřevratovým lotrům, o nichž píše Victor Hugo.

Aby byla informace kompletní, musím uvést, že v roce 1888 odešel Chleborád skutečně do Ruska na pozvání carské vlády. Mimo to měl předtím jiné zahraniční nabídky, například od vlády bulharské. Usadil se na Krymu, psal, podnikal a posléze byl hlavním rádcem (státním radou) ruského ministerstva financí. Na přelomu 19. a 20. století vypracoval Chleborád poměrně promyšlený plán státního pojištění obyvatel carské říše.

Kdyby byl tento plán realizován, mohlo to dopadnout v sedmnáctém roce třeba trochu jinak. Pojištění je také vědění a vzdělání. Jenže už tehdy byla v Rusku značná korupce. Prostředky, které byly třeba k zavedení pojištění, se ztratily v bezedných kapsách carských úředníků. Ani tam se vzdělání nepostavilo proti lotrům, protože vysoké posty se rozdávaly dle zcela jiných kritérií. To známe, že?

Takže jsme přestali řídit ruské finance a Chleborád deset let poté v roce 1911 umírá. Je pochován jako Polák na polském oddělení petrohradského hřbitova a nikoho ani nenapadne, že by bylo možno jeho ostatky přivézt domů. Jenže proč, když nechápal zákonitosti třídního boje, že? Ostatní vzdělanci a elitní osobnosti přicházející koncem 19. století do Ruska, které měl profesor Zubov na mysli, mají podobný osud jako František Ladislav Chleborád. Nikdo o nich nic neví.

Nebude škodit, když uvedu znovu po letech závěr toho mého tehdejšího článku:

JUDr. Chleborád například jedním dechem odmítá socialismus, ale současně také volné působení trhu. V tom se liší od mnoha našich současných politiků, kteří nejdříve propagovali socialismus a nyní zase propagují volné působení trhu. Chleborád se vyslovoval pro soustavu, v níž soukromé vlastnictví a svoboda jednotlivců jsou harmonicky spojeny se společným zájmem celku. Nebyl sám, kdo pochopil úžasné možnosti družstevního vlastnictví, které tak dokonale uplatnil v našem prvorepublikovém zemědělství Ladislav Karel Feierabend. My jsme za posledních dvacet let byli pouze svědky nepřátelského převzetí pražského družstva Včela spekulantem, který je dnes miliardářem, ač údajně nic nevlastní.

Proto se také o Chleborádovi tak málo mluví. Sociální demokraté o něm nehovoří, protože o něm nic nevědí. Údajní pravičáci papouškují pouze bezbřehý volný trh a vlastně o něm také nic nevědí. Navíc nikdo z nich nesahá vzděláním, schopnostmi, jazykovým vybavením, talentem a spoustou jiných schopností Františku Ladislavu Chleborádovi ani po paty. Jenže o nich se píše v novinách denně, o dr. Chleborádovi vůbec. Co jsme to na národ?



Diskuse


P. Andrle
6:24
24.10.2014

T. Czernin 251
4:33
24.10.2014

počet příspěvků: 4, poslední 24.10.2014 07:54









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.