19.4.2024 | Svátek má Rostislav


OSOBNOST: Jozef Kuchár, zpěvák s krutým osudem

15.9.2008

Dovolte, abych jej úvodem představil, či spíše připomněl:

Jozef Kuchár, zpěvák a herec, který se po začátcích sborového zpěváka na Slovensku prosadil jako sólový zpěvák a herec v Čechách. V letech 1950 až 1955 byl členem dvou divadel – nejprve zájezdového v Hořovicích a pak Městského v Teplicích, kde si zahrál a zazpíval v mnoha Jozef Kuchár 1966operetách (byl např. Zarembou v Polské krvi, Corregidorem v Mlynářce z Granady anebo Ollendorfem v Žebravém studentovi).

Studoval zpěv u prof. Dolanské a Eduarda Hakena. V roce 1955 se vrátil z Čech na Slovensko a stal se sólistou bratislavské Nové scény. Zároveň také nastoupil dráhu zpěváka tanečních písní. Jeho prvním hitem byla Marína, láska má od Gejzy Dusíka. Následovaly písně, z nichž mnohé se staly populární i v Čechách: Nečekaj ma už nikdy, Miluška moja, Záhorácka polka, Vám o láske spievam, Moj rodný kraj, Starý klaun.

V Československém rozhlase nazpíval na 150 titulů a na deskách Opusu a Supraphonu s ním vyšly čtyři desítky písniček. Objevil se též v několika filmech - ze všech jmenuji aspoň dva: Šíleně smutnou princeznu režiséra Bořivoje Zemana, kde si zahrál po boku Františka Dibarbory a Ondreje Jariabka malou roličku vojáka Josefa, a pak slovenskou filmovou veselohru z padesátých let, Šťastie príde v nedeľu, kterou ještě v šedesátých letech několikrát vysílala Čs. televize. Zpíval v ní stejnojmennou píseň s textem, který napsal Jiří Suchý. (Milan Lasica mi před časem napsal: „Z té pesničky Vášho brata pre film Štastie príde v nedeľu si dodnes pamätám verš: „Päťdesiat dva razy do roka / prisahám pri brade proroka…“)

Když v roce 1960 vyšla v Mladé frontě knížka Vladimíra Dvořáka Začínáme od Adama, nechyběl mezi zpěváckými hvězdami té doby – Cortésem, Chladilem, Vašíčkem, Adamem – ani Jozef Kuchár. A v Encyklopedii jazzu a moderní taneční hudby vydané v Supraphonu se dočteme, že nejvýraznějších úspěchů dosáhl Jozef Kuchár v operetním a muzikálovém repertoáru, v němž na divadle ztvárnil celkem 130 postav.

Proč se zde dnes o tomto zpěvákovi a herci tak zeširoka rozepisuji? Jozef Kuchár onemocněl cukrovkou a v roce 1995 mu museli amputovat obě nohy. Žije sám velmi skromně v malé garsonce bratislavského Jozef Kuchár v roce 1956panelového domu. Když jsem se o něm kdysi náhodou dozvěděl a opatřil si jeho telefonní číslo, začali jsme si po telefonu povídat. Tak jsem se seznámil s dalšími smutnými skutečnostmi z jeho života: Jeho kolegové jako by na něho zcela zapomněli, je rozvedený, manželka se provdala do Velké Británie, dceru ani své dvě vnučky neviděl přes deset let a venku byl naposledy před několika lety. To vše mi řekl v roce 2005. Přesto tehdy končil jeden z našich rozhovorů slovy: „Co bych si přál? Abych se dožil té osmdesátky, kterou bych měl oslavit za tři roky…“

Jozef Kuchár se narodil 15. září 1928, takže tu svou osmdesátku prožívá právě dnes.

A mně při té příležitosti napadá něco, co jsem provedl už tenkrát prostřednictvím rozhlasového pořadu Padesátník – zveřejnit (samozřejmě se svolením pana Kuchára) jeho adresu. Pamatuji si, že jsem tehdy vyzval posluchače: „Kdybyste chtěli tomuto zpěvákovi udělat trochu radosti, které – jak sami asi víte – není nikdy dost, mohli byste to provést jednou pohlednicí s nějakou vzpomínkou, anebo jen s pouhým pozdravem odeslaným na adresu: Jozef Kuchár, Šándorova ul. 11, Bratislava, PSČ 821 03, Slovenská republika…“

A představte si, že během šesti dnů mu z Čech a Moravy přišlo na 110 pohlednic! „A to ještě pořád není konec, přicházejí dodnes!“ sděloval mi tehdy dojatě. „Rozložil jsem si je všude kolem sebe a prohlížím si všechna ta města, vesničky a kraje a říkám si: Jak jen jsou ty Čechy a Morava krásné! Víte, člověk není doma prorokem: Věříte, že mezi těmi pozdravy a přáními nebyl ani jediný ze Slovenska? Z mých kolegů za mnou kdysi chodil celá léta jen jeden jediný. Byl to Július Satinský.“

V předvečer dnešních zpěvákových narozenin jsem mu zavolal. Leccos se změnilo k lepšímu. Také ven se dostává častěji, než kdysi. A pohlednicové pozdravy? Od onoho roku 2005 jich prý už má uloženo ve velké krabici na dva tisíce! Napadá mě se zeptat: Nechtěli byste ten počet rozšířit? Já mu jednu posílám zrovna dnes – co na tom, že ji dostane až po narozeninách…

Josef Kuchár v deníku Nový čas