24.4.2024 | Svátek má Jiří


OSOBNOST: Jeden lékař a čtvrteční Den vzdělanosti

6.4.2011

Jestli to nevíte, tak 7. duben je Dnem vzdělanosti. Patří mezi významné dny České republiky. Vždycky jsem si myslel, že je to den, kdy odešel z tohoto světa doktor Melion. Jenže ten zřejmě bohužel není součástí naší vzdělanosti. Ale popořádku, k doktoru Melionovi se nakonec dostanu. Generace, které nezažily svobodné soukromé podnikání, si nedovedou představit, že i zdravotnictví nebylo vždy garantováno státem. Proto také již dvacet let vždy při nástupu nového ministra zdravotnictví prohráváme boj s neuvěřitelně nezdravou zdravotnickou mafií, která spolyká (a ukradne) značnou část veřejných prostředků určených k péči o naše zdraví. Které jí ovšem díky své neschopnosti sami přistrkáváme.

Je zajímavé, že naši předkové neumírali hromadně na to, že by neměli na lékaře. Vždycky se totiž nějaké řešení našlo. Tak například již v roce 1809 zřídil v Brně Karl Ernst Rincolini (1786 – 1867) první bezplatný soukromý ústav pro nemocné chudé děti známý to Privat- Kinderkrankenarmenanstalt v Orlí ulici. Později byla na popud několika šlechtických rodů, shodou okolností také v Brně, založena Dětská nemocnice sv. Cyrila a Metoděje na Hřbitovní ulici č. 60 (dnes Kounicova). Tato nemocnice fungovala jako bezplatná ambulantní i ústavní pomoc dětem nemajetných rodičů bez rozdílu národnosti a vyznání v letech 1846–1898. A také se stávalo, že si nemocnice budovali sami občané, což nám dnes může připadat poněkud divné.

Slyšte zajímavý příběh jednoho ušlechtilého lékaře. V té době jich bylo v Zemích Koruny české i na Moravě a ve Slezsku kupodivu dost. Dnes již sotva zjistíme, co přivedlo sedmadvacetiletého nadaného absolventa pražské medicínské školy na konci první poloviny 19. století do Bruntálu, kde započal v roce 1840 svoji lékařskou praxi. V každém případě to bylo od Prozřetelnosti moudré. Dr. Melion (1840 Dr. med.; 1841 Dr. chir.) měl mimo medicíny ještě jednoho náročného koníčka – mineralogii a balneologii. Unikátní sopečná oblast Nízkého Jeseníku byla pro mladého nadšence výzkumným rájem. Již v roce 1847 vydává v pražském nakladatelství Gottlieb Haase und Söhne svoji první knihu“ Geschichte der Mineral – Quellen des österreichisten Kaiserthums“. Mladý lékař putoval po Nízkém Jeseníku, odebíral vzorky minerálních vod a své výsledky publikoval. Díky jemu se kraj stal známým jako oblast s četným výskytem léčivých minerálních pramenů. Což byl předpoklad budoucího rozvoje lázeňství a turistického ruchu.

V polovině 19. století nebyla v českém Slezsku, kam Bruntál patřil, žádná veřejná nemocnice. Nejbližší byla až v Olomouci. Což představovalo více než šedesát kilometrů. A tak jednoho dne přišel dr. Josef Melion s nápadem, že by se měla založit nadace na výstavbu nemocnice. A hned ze svého nijak vysokého honoráře za dílo o minerálních pramenech Nízkého Jeseníku jako první věnoval vznikající nadaci 40 zlatých. Plných 35 let přibývaly k prvním Melionovým zlatkám další. Až druhého květnového dne 1883 zahájil stavitel Grüner stavbu první nemocniční budovy. Ke zvýšení stavebního fondu, který založil MUDr. Josef Vincenc Melion, přispěli občané města a stav fondu se zvýšil na 14 330 zlatých. Dne 7. 9. 1885 byla nemocnice slavnostně otevřena a stala se první nemocnicí ve Slezsku. Před 125 lety, dne 18. 8. 1886, vyšel zemský výnos č. 9744, kterým byla bruntálská nemocnice deklarována jako veřejná a první svého druhu v českém Slezsku. V té době byla právě rok v provozu.

Doktor Melion byl v té době již dávno usedlým a váženým brněnským primářem. Ale předtím zanechal ještě ve Slezsku (Zátor) a na Moravě (Moravský Beroun, Budišov nad Budišovkou) zřetelné stopy. Nejdříve popsal minerální prameny v Zátoru (okres Bruntál - dodnes se zde čepuje Zátorská kyselka), poté v Ondrášově (dnes Moravský Beroun), odkud pochází dodnes známá Ondrášovka. A doktor Melion sám? Z Bruntálu odešel do Budišova nad Budišovkou a zde působil rovněž zdravý rozruch. Zaujaly ho totiž kyselé prameny na místě dnešních Jánských Koupelí (Johannisbrunn). Spolu s budišovským lékárníkem Václavem Radigem provedli rozbor blahodárné a léčivé kyselky lázní, které se i díky tomu po několika letech staly v Evropě pojmem. To ovšem netušil, že Jánské koupele dostanou ve 20. století dvě rány. Tou první bylo jejich znárodnění v roce 1945 a předání Revolučnímu odborovému hnutí. Tou druhou (a smrtelnou) byla naprostá absence odpovědnosti odborářů po roce 1989, kteří nechali tyto nádherné lázně svévolně zchátrat a rozkrást. Dne jsou zde jen trosky, na kterých občas parazituje jakási vše slibující společnost.

V roce 1852 odešel dr. Melion do Brna a zde se věnoval dalších plných 53 let lékařské praxi a svým odborným koníčkům. Známé brněnské Františkovo muzeum je spojeno mimo jiné i s mužem jménem Mořic Vilém Trapp, který byl jeho kustodem. Muž, který se těšil velké autoritě i daleko za hranicemi monarchie byl uznávaným spisovatelem, archeologem, historikem, heraldikem, numismatikem, kaligrafem a badatelem v oblasti uměni. Jeho velice trpělivým domácím lékařem byl právě dr. Josef Melion. Ten již předtím velmi svědomitě léčil profesora Albína Heinricha (1785 – 1864), rodáka z Frýdlantu nad Moravicí, význačného historika a pedagoga, který má rovněž svůj podíl na věhlasu brněnského Františkova muzea.

Josef Melion odešel z tohoto světa 7. dubna 1905. Proto si to datum pamatuji. Ovšem tento den (7. dubna) vyhlásil o sto let později (2005) Parlament České republiky Dnem vzdělanosti. Což dohromady nikdo neví. Zrovna tak, jako málokdo ví, že MUDr. Josef Melion byl první, kdo položil na dřevo peníze na bruntálskou nemocnici. Která tam stojí a funguje dodnes. To nebylo jen gesto. To byl čin stavovské cti.

Smutné je, že v rámci naší „vzdělanosti“ o MUDr. Josefu Melionovi nikdo nic neví. Když napíši, že se narodil 17. března 1813 v Iglau, málokdo bude vědět, že jde o Jihlavu. Konec konců, ani tam ho nikdo nezná. Kdybyste se zeptali ve Frýdlantu nad Moravicí na Melionova prominentního brněnského pacienta profesora Albína Heinricha, tak byste se toho moc nedozvěděli, protože Frýdlant nad Moravicí se od 5. května 1950 jmenuje Břidličná. Zrovna tak jako dnešní Jeseník se původně jmenoval Frýdlant. Vůbec netuším, proč ten Den vzdělanosti komunističtí a sociálně demokratičtí poslanci v roce 2005 navrhli, když přinejmenším ti první mají jednoznačnou vinu na tom, že jsme málo vzděláni a vesměs nevíme, kdo to byl dr. Melion a jemu podobní. Jenže mám pocit, že by mi soudružka poslankyně Marta Semelová vysvětlila, že onen návrh podali proto, že jedním ze zakládajících aktů Karlovy univerzity je nadační listina Karla IV. ze dne 7. dubna 1348. Proto slavíme Den vzdělanosti. Nikoli ovšem proto, jak by se mohlo někomu zdát, abychom něco věděli o nějakém německém doktorovi, případně o nějakých jiných doktorech. A to je pochopitelně neuvěřitelný průšvih.