Takových nakladatelů, jakým byl Ladislav Horáček, který zemřel minulý týden, je skutečně málo: měl totiž všechny předpoklady, které jsou k tomuto povolání zapotřebí.

Byl vzdělaný, měl rád knihy, uměl jednat s lidmi, měl respekt autorů, intuici a nepotrpěl si na žádnou okázalost.

Byl spokojený, když jeho nakladatelství Paseka prosperovalo a i když vydělal nějaké peníze, hned je investoval do dalších vydavatelských projektů a užitěčných rekonstrukcí: Do Váchalova domu v Litomyšli a do Leichterova domu v Praze na Vinohradech, kde nakladatelství sídlí.

Intuice a kamarádství s historiky vyprofilovaly velmi záhy jeho nakladatelství: nejen že připravil spolu s Argem Milana Gelnara reprint Ottova naučného slovníku, ale pustil se i do vydávání Velkých dějin zemí Koruny české.

Je to největší dokončený projekt české historiografie, který mapuje dějiny Českých zemí od počátku do roku 1945. Má 15 dílů v 19 svazcích a celkem čítá asi 14 000 stran.

Kromě toho měl i čich na autory, takže jeho hlavním kmenovým autorem jsou pánové Petr Šabach, Pavel Šrut, Patrik Ouředník či paní Květa Legátová. Nejprodávanější Šabachova kniha Hovno hoří dosáhla za 17 let nákladu 70 000 prodaných výtisků. A první učebnice historie se prodalo 200 000: nakladatelství mělo vydělána na další rok.

Kdysi mi řekl: „Že budu nakladatelem, jsem se rozhodl již za komunistů někdy v letech 1983 až 85. Chodil jsem po Praze a vybíral jsem si domy, do kterých bych nastěhoval nakladatelství “až bude po válce”. V té době jsem pracoval jako redaktor v malém Středočeském nakladatelství, které sídlilo u Prašné brány v Praze, a snil jsem o tom, jak se jednou osamostatním a budu vydávat, co chci, a nebude mi do toho mluvit žádný stranický orgán. Chtěl jsem zkrátka svobodnou práci: nakladatelství jsem založil hned 9. prosince 1989.“

Vznik nakladatelství oznámil Ladislav Horáček na kongresu Protialkoholní společnosti doktora Řimsy, což je postava z Váchalova románu a nakladatel Paseka, to je také pseudonym z Váchalova románu.

V rozhovoru, který jsem s ním vedl před jeho šedesátými narozeninami před osmi lety, mi řekl: „Na kongresy chodilo tak dvacet až padesát lidí, pili jsme pivo a klábosili. O Váchalovi, boji proti alkoholismu, dialektickém materialismu. Většinou takový poučený inteligentní bláboly. Bylo to strašně fajn. Pomáhalo to přežít. Všude okolo jsme poslouchali a četli různé pitomosti, na fakultě, v rádiu, v novinách. Utahovali jsme si z nich, bylo to velmi osvobozující. Utvrzovali jsme se, aniž jsme o tom věděli, že se dá přemýšlet i jinak.“

Nejprve vydal Ladislav Horáček dva texty svých oblíbených autorů: Krvavý román od Josefa Váchala a Utrpení knížete Sternenhocha od Ladislava Klímy.

Jako dárek ke svým šedesátinám si vydal jako tisící publikaci další Váchalovu knihu Šumava umírající a romantická v původní velikosti 65 x 49 cm vázanou v kůži. Kniha váží 15 kilogramů. Váchal jich vydal 11, Horáček 200. Celkem jeho nakladatelství Paseka vydalo přes 1500 knih.

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus