16.4.2024 | Svátek má Irena


OSOBNOST: Dr. Patrick Moore na ČVUT v Praze

28.11.2007

Mnozí čtenáři Neviditelného psa již v médiích určitě zachytili zprávu, že dr. Patrick Moore, jeden ze spoluzakladatelů ekologického hnutí Greenpeace, bývalý dlouholetý prezident Greenpeace Kanada a ředitel Greenpeace International, je v Praze. Nemohl jsem si nechat ujít tuto výjimečnou příležitost a v pondělí 26.11.2007 jsem navštívil jeho přednášku na strojní fakultě ČVUT Praha. Bylo opravdu velmi zajímavé naživo si vyslechnout jeho vyprávění o Patrick Moore počátcích hnutí Greenpeace, vidět fotografie, které mi svou atmosférou připomínají legendární festival ve Woodstocku v roce 1969, vyslechnout si jeho názory na současnou environmentální politiku a využívání přírodních zdrojů, zjistit jeho postoje k problematice klimatických změn a stanoviska k moderní jaderné energetice. Jsou to totiž názory přímo od člověka, který se jako čtyřiadvacetiletý student v roce 1971 účastnil vůbec první akce Greenpeace.

Dosavadní životní pouť dr. Moora vůbec příznačně charakterizuje celkový dosavadní vývoj hnutí Greenpeace. Dobrovolnické hnutí, které bylo založeno skupinkou angažovaných lidí nejrůznějšího profesního zaměření s cílem upozornit tehdy absolutně netečnou veřejnost na problematiku testů jaderných zbraní a masivního znečišťování životního prostředí, se postupem času transformovalo na vlivnou a profesionálním aparátem řízenou organizaci, která byla a je schopna korigovat názory vlád jednotlivých států a jednání průmyslových korporací s celosvětovou působností.

Tato politická a s ní související ekonomická moc a široká mediální prezentace však začala do Greenpeace přitahovat lidi, kteří hnutí považovali pouze za rychlejší a jednodušší alternativu klasického způsobu budování své kariéry, tj. vstup do etablovaných politických stran a dlouholetou, nepříliš dobře honorovanou a obtížnou práci v nižších stupních jejich aparátu. Aktivity těchto lidí nebyly primárně zaměřeny na ochranu životního prostředí, ale na získání většího podílu na politickém a ekonomickém rozhodování, přičemž začali postupně pronikat i do vedení organizace. Od počátku osmdesátých let se v jejím vedení začaly objevovat koncepční, odborné a mnohdy i ryze osobní spory, které vyvrcholily v r. 1986 odchodem dr. Moora z Greenpeace. Jedním z důvodů byl i jeho názor, že se Greenpeace pomalu začíná stávat extrémistickou a politickou organizací zaměřenou spíše na mediální prezentaci svých aktivit než na skutečné řešení problémů životního prostředí.

Faktem je, že stávajícímu vedení a členské základně Greenpeace nejsou příliš po chuti názory dr. Moora na budoucí masivní rozvoj jaderné energetiky, kterou považuje za jedinou reálnou cestu k výraznému omezení emisí CO2. Reakcí na jeho názory je buď ostentativní mlčení, nebo stanoviska zdůrazňující skutečnost, že dr. Moore je soukromá osoba a již velmi dlouho nemá s oficiální politikou hnutí nic společného, občas propuknou ostřejší mediální přestřelky na odborná témata.

Pro mne osobně je dr. Patrick Moore příkladem vědecky smýšlejícího člověka, kterého zajímají především fakta a jejich interpretace, takže na základě nových fakt je schopen změnit svůj původní názor, což je v dnešní době ideologického a politického přístupu k ochranně životního prostředí zvláště cenné.